Ene bene

Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak vůbec nevím, proč se mi Ene Bene líbilo. Příběh není nikterak zajímavý (dva dny u voleb, co je na tom zajímavého, že). Ale Alici Nellis se podařilo (tak jak to umí) hezky vykreslit jednotlivé charaktery - ať už jde o stárnoucí manžele (Iva Janžurová a Leoš Suchařípa), jejich dceru (Theodora Remundová) či jednotlivé členy volební komise (v čele s Evou Holubovou). Některé scény jsou naprosto úžasné (rozhovor manželů těsně před odchodem k volbám či posezení v kavárně dvou členek volební komise), a i celkově se mi spíš vybavují jednotlivé fragmenty než film jako celek. (15.03.2011)

Nebýt opravdu dobrého soundtracku, který mi připomínal zvukem Patti Smith, tak jsem pomalu u této tragikomedie nudou usnul, a nezachránil to ani jinak fantastický Leoš. Dialogy a pomalé tempo bylo občas opravdu nesnesitelné. Holubová jak jinak než ožralá, to by ji šlo, tady menší plus:-) Ale o čem že to vlastně vůbec bylo:-)? Jo aha, v hlavní roly volby, jinak o šumech v mezilidské komunikaci, nedorozuměních, malichernostech, trapnostech, osamělosti i prázdnotě. Ale je fakt že Alice, má ještě hodně před sebou a něco málo si dokázala už tímto svým skromným nízkorozpočtovým debutem, který ač se to možná nezdá, tak navazuje na tradice české nové vlny. Celkově; nebylo to zas až tak špatné, ale k dokonalosti přeci jen něco málo chybělo. (21.05.2011)

„Tak nás napadlo, že abys tam zejtra prostě nemusel chodit, tak se tady staví…s urnou. Víš? S volební urnou. Stejně se ti tam nechtělo, je tam spousta lidí, tak…aby ses tam nemusel táhnout.“ - „Copak…já tam musím?! No jo…musíme tam všichni. Do urny.“ V mé volební komisi, jejíž jsem byl předsedou, to probíhalo trošku jinak, asi jsem měl ostatním členům též malinko dochutit pití… Ene Bene je komedie, ze které se postupně stává její příbuzná „tragi“, až z ní vykrystalizuje čistokrevné drama. Film má 2 linie, kvalitou docela nevyrovnané. Volební linka má pár dobrých hlodů, ale bohužel trpí (alespoň v mých očích) tím, že Jana je krajně nesympatická, postupně mě iritovala stále víc, až jsem ji vyloženě nemohl vystát. Za to rodičovská linie, ať už je jakkoliv hořká, má hned několik situací k zasmání, a to v podání skvěle glosujícího Suchařípy a nahrávající Janžurové, oba film táhnou nahoru. Celkově tedy dám ještě slabší 4*. „Nechceš mrkvev? Je pěkně oškrábaná.“ - „Ne, já mám okurku.“ - „Neměla bych jít za ní?“ - „S nějakou další zeleninou?“ (13.06.2021)

Po průměrných Tajnostech a podprůměrném Výletu jsem dal Alici Nellis poslední šanci, takže jsem si pustil tuto "bravurní" (dle mnohých) prvotinou Ene bene. A po tomhle filmu jsem si definitivně potvrdil, že její filmy nejsou pro mě. U tohoto filmu pomíjím fakt, že Nellis v životě neseděla ve volební komisi (kdyby ano, tak by věděla, že tam sedí docela normální lidi, kteří by určitě zadrželi dceru Janžurové, kdyby chtěla trhat nesprávné kartičky). A ne, tohle neberu jako spoiler, protože to musí být každému jasné, co se stane. A tohle je velký problém tohoto filmu "ze života"… Postavy (či ty geniální dialogy?) šustí nehorázně papírem. No a (zřejmě díky scénáři) mi poprvé byla hodně nepříjemná Iva Janžurová. A to já tuto paní herečku opravdu mám rád, takže doufám, že tohle se mi stalo naposled. Zkrátka a dobře - film je to nudný, zasmál jsem se asi dvakrát. Zato nudit jsem se stihl skoro pořád. Jak říkám, potvrdil jsem si, že Nellis je nejpřeceňovanější českou režisérkou současnosti. 40 %. (28.05.2011)

První "velký"film Alice Nellis,ke kterému si také napsala scénář je vlastně jakousi konverzační tragikomedíí.Je to příběh z jedné volební místnosti,na kterém režisérka ukazuje jednotlivé charaktery postav a rozbíhá tím kolotoč událostí,které na první pohled můžou vypadat úplně obyčejně.Oni vlastně obyčejné jsou,ale až při jejich sledování si člověk uvědomí spoustu věcí ze života okolo sebe.Krásně celým příběhem také prostupuje manželský pár v nejlepších letech(Janžurová-Suchařípa),kde režisérka dává pomalu a s úctou nahlénout do tajemství duše každého z nich,což vlastně dělá i u ostatních postav a je to bezesporu jedna z největších předností filmu.Alice Nellis ukazuje,že umí na pozadí úplně obyčejného příběhu mistrovsky rozvíjet dialogy a zaujmout navenek úplně obyčejným příběhem z úplně obyčejného prostředí.Herci jsou do jednoho skvělí a osobně bych vyzdvihl Leoše Suchařípu(měl být jasný Český Lev),Evu Holubovou(zasloužený Český Lev) a Ivu Janžurovou.Film je ve své podstatě velmi půvabný oním jednoduchým vyprávěním a je díky režisérce obdařen zvláštní poetikou,trochu připomínající Formana nebo Papouška.Trochu mám jen problém s tím,že film se chvílemi tváří jako nelítostné drama a chvílemi jako velká komedie.Tohle oscilování mezi žánry moc dobroty nikdy nenadělá a jestli to bylo schválně,prosím režisérku,aby od toho příště upustila,nejen pro jasnost,ale i vyznění příběhu a postav.Jinak jsem i díky kameře a hudbě byl spokojen a v klidu dávám 75% a přemýšlím,jak by vypadala situace v téhle zemi,kdyby se po volbách vždy trhaly volební lístky,které se mají sčítat a sčítaly by se ty,co se měly roztrhat.Je to rozhodně zajímavá představa a v takovém Kocourkově by z ní určitě měli radost.I když nevím,jestli je mezi parlamentem ČR a Kcourkovem nějaký rozdíl. (06.11.2011)