Pokoj

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)

Když ti chybí talent, ale peněz máš dost, prostě si publicitu koupíš. A koupíš si i kino premiéru vedle jmen jako jsou Jackson, Spielberg, Marshall, Scorsese, Synger nebo Polanski. Není to sice nejhorší film všech dob, na to je příliš zábavný, ale všiml by si ho někdo, nebýt velkého snu a zkoupené reklamy? To je to. Mistr Wiseau sice nemá talent na režii, scénář, produkci, herectví a vůbec cokoli, co s filmem nějak souvisí, ale zase má sen. A hlavně prachy, aby si svých pět minut slávy koupil. O Pokoji jsem slýchávala, ale nebýt filmu Disaster Artist a všech těch pikantních historek ze zákulisí natáčení (začátečníkům stačí pročíst zdejší zajímavosti), v životě se na něj nepodívám. Protože hlášky jako "Objednám pizzu." "Ne, nechci pizzu!" "Už jsem jí objednala." "Ty myslíš na všechno." sice vážně nemají chybu a donutí vyprsknout poslední slinu, ale bez vší té publicity, viděl by někdo vůbec tenhle film? Jak obdivně říkají současná režijní esa: "Na kasovní trháky, jejichž návštěvnost tehdy bořila kina, dneska už skoro nikdo nekouká. Na The Room se ale chodí dodnes." Tenhle film totiž totálně zabíjí obraz amerického snu (s talentem a odhodláním to dotáhneš do síně slávy) a místo toho mezi řádky jasně hlásá: "Slávu si koupíš za prachy." A za tu upřímnost tři hvězdy, seš vlastně frajer, Tomku. Možná zkouknu i Big Sharka. (07.12.2019)

Úsměvně toporná, utranaivní vztahovka, jakou by napsalo průměrné osmileté dítě, okořeněná kýčovitými scény sexu se zapálenými svíčkami, vlajícími záclonami a prolínačkami a la DENÍKY ČERVENÝCH STŘEVÍČKů. A k tomu Tommy Wiseau se svou tváří, vlasy a neustálým smíchem, záporačka non plus ultra Lisa, která se o tom nechce bavit, a Denny... "KDE JSOU MOJE ZKURVENÝ PRACHY, DENNY?" (16.01.2018)

Hele, já fakt nemám rád, když tu lidi dávaj recesisticky vysoké hodnocení špatným filmům. Fakt ne. Neulítávám na guilty pleasure zážitcích, nemám rád špatné filmy hloupých a neschopných tvůrců. Považuju to obyčejně za urážku jiných tvůrců, kteří se aspoň snaží. Ale The Room je úplně jinej případ! Tenhle výslednej filmovej tvar kdyby totiž někdo natočil záměrně, tak by to byla geniální komedie - a skutečnost, že to vzniklo spíše souhrou náhod a díky jakémusi bizarnímu mimozemšťanovi, nemůže smazat jednoznačně pozitivní emoci, kterou z toho "filmu" mám. Bez prdele, mně už dlouho žádnej snímek takhle nezaujal. Sice tím, jak moc je špatný, a jak nepravděpodobným způsobem je občas špatný, ale i tak. (24.02.2018)

Upřímně, nejsem si jistý, zda k mému hodnocení přispěla téměř legendární pověst, či to množství alkoholu, které jsem u snímku vypil. O snímku The Room jsem se dozvěděl až ve chvíli, kdy James Franco ohlásil, že bude hrát ve snímku "The Disaster Artist", což je jakýsi novodobý přepis tohoto díla. Po načtení několika zahraničních článků a zdejších naprosto epických zajímavostí jsem dospěl k závěru, že se jedná o dílo, jehož kultovní status není vůbec od věci. A světe div se, vážně není! Film už od začátku zaujme naprosto retardovanými dialogy, šíleným scénářem a hereckými výkony na úrovni rozbité houpačky. Celý tento "mišmaš" rámuje naprosto otřesný soundtrack, který má zhruba dvě tóniny, takže mi bude hrát v hlavě asi už nadosmrti. Všechny tyto ingredience dělají z filmu The Room zcela ojedinělý zážitek, u něhož budete místy brečet zoufalstvím a místy se smát jako blázni. Tohle prostě nikde jinde neuvidíte! „YOU ARE TEARING ME APART, LISA!“ (02.02.2018)