13 samurajů

90 min. zobrazenia života samurajov v 18/19. storočí a 50 min. bitky 13 VS. 200. Na prvý pohľad sa film tvári prekombinovane, no pri bližšom zaostrení je až príliš jednoduchý a priamočiary. Zaujímavá "oldschool" natočená akcia osvieži a ponúkne výbornú alternatívu k súčasným "akčným strihom", na druhej strane neuveriteľne prepálená stopáž (141 min.?) pre film v podstate bez výrazných príbehových zvratov - k čomu sa schyľuje je divákovi objasnené v začiatku filmu a následne sledujeme "len" putovanie z bodu A do bodu B, navyše s vopred jasným zakončením. Môj vcelku obľúbený Miike Takashi sa drží prekvapivo pri zemi, očakával som väčšiu porciu krvi (aj keď jeden šokujúci záber na dievčinu s odseknutými nohami/rukami/jazykom si neodpustil :) Vykreslenie skutočnej mytológie a oddanosti samurajov však zvládol výborne. Prekvapivo však bez výraznejších emócii alebo hlbšieho súcitu a pochopenia postáv, dokonca ani hlavný záporák nevzbudzuje takmer žiadnu zlobu alebo strach. Oceňujem výbornú, aj keď tento krát minimalistickejšiu hudbu a kameru, ktorá vytvára hlavne v prvej polovici pred masakrom fantastické zábery hodné vystavenie v galérii. Nie zlé, ale čakal som rozhodne viac a prekvapivo ma viac bavila tá "neakčná" časť filmu = 3,5* (pôvodný film z roku 1963 som nevidel) (08.07.2011)

Na jednu stranu řemeslně precizní a vizuálně krásný film s dokonale zlotřilým záporákem. Na tu druhou chladný, přímočarý a místy nelogický příběh, ve kterém jsem ani po dvou hodinách nedokázala rozlišit jednotlivé postavy, natož abych s nimi mohla nějak hluboce soucítit. Co převáží, záleží jen na vás. Potrpíte-li si nicméně na asijské filmy, samurajský kodex nebo Japonsko 19. století, klidně si k mému hodnocení přidejte ještě minimálně jednu hvězdu. (16.05.2011)

Pan Sushi spáchal harakiri s věnováním zlotřilému šogunovu bratrovi, který je hrozný hajzl a myslí si, že na něj nikdo nemůže. Netuší však, že otevřena břišní dutina pana Sushiho rozbuší Bushido Sedmi samurajů. Ti však nechtějí nic nechat Kurosawově náhodě, rychle se rozmnoží ještě o šest a vypraví se tu svini zaříznout. Dříve než tak učiní, musí ovšem dokonale zkonzultovat samurajský kodex, a tak první hodina a něco uběhne stejně svižně, jako přednáška o vlivech východní filozofie na erupci Fujiyamy, záživně podaná osmdesátiletým narkoleptickým lektorem. Ještěže je ale zloduch tolik podcenil, nechal vycvičenou armádu doma a na cestu si vzal jen 200 amatérských, statických kuželek, které by vystrajkoval i bezruký začátečník. Přesila 15,38 : 1 je pro naše milé hrdiny tak akorát, aby se zahřáli na provozní teplotu a Mistrovství světa v porcování Japonců může začít. No co vám budu povídat. Přes hodinu lítají po ulicích, ječí, máchají katanama a klestí si cestu tupým stádem vstříc usmívajícímu se záporákovi. Epické! Když jich však nafiletují 180, aniž by se zadýchali, posledních dvacet začne být nezvykle rezistentních a korigují skóre na 4:2. Tři švihy katanou opět zvrátí výsledek ve prospěch těch hodných a finální souboj manažera odbojové skupinky a nejzákeřnějšího ze zákeřných je tu. Žádné ciráty. Prostě si je vzájemně vrazí do břicha, trochu se na nich poplazí, aby k sobě měli blíž a zřítí se mrtví do bahna. No a já mám za sebou další ujetou, ťamanskou sračku. (04.04.2011)

Člověk se musí prokousat tou hodinou a něco, která obnáší uvedení do situace, nábor členů, výcvik a nezbytné plkání o tom, jestli se plánovaný čin shoduje se samurajskou ctí. To se Japoncům moc nepovedlo. Ale když přšlo na přepadovou akci, mohl jsem si spokojeně pchrochtávat, protože v tu chvíli film přinesl to, co od samurajského tématu čekám. Tedy svištění katan s vysokou efektivitou a efektností provázené tradičním žánrovým klišé a digitálními krávami. Sice jsem se musel tradičně prát se svojí občasnou neschopností rozeznat kdo je kdo, ale během té hromadné osekávané to bylo stejně jedno. celkově jsem si to docela užil. 60% (22.07.2014)

první polovina dostatečně vtahující vykreslení situace, hlavních postav a opravdu nechutného záporáka a pak už jen tuny a tuny sekání v jednom malém městečku. Nebojí se přitlačit na pilu, je syrová a surová, má nějakou tu příchut osudovosti a emotivnosti, ale hlavně je velmi dobře natočená a choreograficky vyspělá. Neznám tenhle žánr, nejsem si jistý, co do něho patří a co už ne, ale jestli všechny filmy v něm vypadají takhle, asi budu muset začít rozšiřovat obzory. Protože jsem se nenudil ani chvilku a postavám, které jsem si dokázal zapamatovat (nj, přiznám, s tímhle mám stále dost velké problémy, oni fakt vypadaj velmi podobně :)), jsem fandil a zamlouvali se mi.. Sympatické ve všech ohledech (03.07.2012)