Nákaza

Sodenbergh raz a znova kašle na konvencie a prináša divákom zaujímavý pohľad na pandemickú skazu vírusového ochorenia. Film bez hlavného hrdinu, bez emočného kontaktu s postavami, bez hlavnej dejovej myšlienky. Len rýdze spracovanie neľahkej látky, premyslené do posledného detailu a miestami som mal naozaj pocit, že keby sa niečo podobné naozaj stalo, presne takto by následne vyzeral hraný dokument. Remeselne veľmi dobre odvedené, no miestami naozaj veľmi nudné a keďže sa rád zžívam s postavami, a tu na to nebol priestor, tak aj pomerne dosť chladné a pre mňa nedivácke. 65%. (22.10.2013)

Jude Law za zlomyslného vypočítavce a svini (jeho postavu nelze zapomenout); Gwyneth Paltrow předvádí nejpřesvědčivější záchvat v dějinách kinematografie; neuvěřitelně působivý soundtrack. Zbytek už je jen lehce nadprůměrný thriller se snadno rozpoznatelným rukopisem režiséra a několika povedenými mrazivými scénami. A Bryan Cranston: kdekoliv se ten týpek objeví, dělá film lepším. (22.10.2011)

-"Blogování ale není novinářství, je to graffiti s interpunkcí." Navzdory tématu hodně sterilní - nebo takhle: Tenhle mix "vědeckého" odstupu a osobních vhledů do postav mi přišel jako velké plýtvání potenciálem. Neseděl mi ten videoklipový styl. Nebo nevím, jestli to slovní spojení je správné k popisu toho, co mi na filmu vadilo. Mám na mysli ten způsob, jakým se to sbíralo do souvislostí. Každopádně vždycky když začala hrát hudba, moje zaujetí šlo okamžitě dolů. Ale když jsem se dívala na jednotlivé scény samostatně, mohlo v nich být něco hodně tíživého. Taky jsem si dobrou hodinu myslela, že se dívám na Marka Wahlberga a teprve potom jsem si všimla, že to je Matt Damon. (08.11.2014)

Herecky místy nadmíru potěšující, pár režijních nápadů a filmařských postupů by divák našel také, atmosféricky efektivní soundtrack zrovna tak. Steven Soderbergh je díkybohu civilní, nic lidem před plátnem nevnucuje, nevolí žádné úderné trikové záběry, což je ale ve výsledku i díky pro něj tradiční digitální kameře působivější a střídmější. Divák se brzy srovná i s tím, že drama nemá klasickou dramaturgii a skáče z jedné epizody k druhé, režisér výtečně pracuje s detaily, což záhy vyvolává strach z dotyků a nebezpečí viru na každém kroku. Je to celé takové zvláštně odtažité, ale o to mrazivější. Holt, i takhle se dá natočit toliko profláknutá tematika. Navíc se spoustou nenalíčených hereckých hvězd. U Soderbergha se holt každý dotyk počítá. A teď honem do lékárny pro roušku... PS: O pár let později - 2020 - snímek získal nečekaně/absolutně reálné rozměry. (07.03.2012)

V tomto hraném dokumentu se podíváme do Hongkongu, Londýna, Macaa a Minnesoty. Prosfištíme si pár slovíček, dozvíme se něco ze světa biochovu vepřů a odhalíme záhady echolokace netopýrů. Také zabředneme do praktik WHO a těch zmrdů z CIA. Hlubší emoce nečekejte, bohužel, atmosféra filmu je právě na úrovni dokumentu ze zůmu. Přesto však po dokoukání zůstane ve vás jakýsi pocit strachu, že by to tak klidně jednou mohlo být. A měsíc nebo dva je nesmírně krátká doba na reakci obyvatelstva na zkázu takových parametrů. No, nemůžu než doporučit. Škoda jen té filmové atmosféry, mohlo to být dramatičtější, ponuřejší a temnější. Myslím, že to zabila právě hudba, která byla dost protivná. Stačilo by přitom pustit dvě noty třeba z Mlčení jehňátek a hned byste viděli, jak omladina jektala zuby při nervydrásajícím dramatu, kde lidi padaj k zemi jako hrušky a to v největší hruškové katastrofě naší historie. (06.10.2014)