Citlivá místa

Nuž, hlavná postava vyzretej štyridsiatničky vám začne po pár desiatkach minút tak liezť na nervy, že sa vôbec nebudete čudovať jej okoliu, ktoré s ňou skôr či neskôr začne rozväzovať vzťahy. Jana si žije stále bohémskym životom, navštevuje diskotéky, vyhľadáva mladších mužov a čo je najhoršie, neustále dáva každému vedieť o svojich emocionálnych stavoch, čo sa prejavuje neznesiteľnými teátrami na verejnosti. Ale bol to samozrejme zámer, len sa treba zmieriť s tým, že si k hlavnej postave skrátka nevypracujete silnejší vzťah. Jej konfrontácie s dcérou sú hysterické až tak, že strácajú na uveriteľnosti. Inak cítiť, že si všetci dali na výsledku záležať, či je tu ale aj nejaká autobiografická črta zo života Brejchovej a Brodskej, netuším, asi skôr nie a ide len o adaptáciu knižky. (08.06.2020)

Herečka Jana Brejchová přišla s podnětem k filmu a ovlivnila i podobu scénáře a já k tomu dodám bohužel... Když byl film dotočen přišla Tereza Brodská (Simona) za režisérem s tím, že závěrečné kontroverzi mezi dcerou a a matkou (Jana Brejchová) nevěří. Že po všech těch křivdách by měl být scéna výčitek dcery vůči matce daleko dramatičtější. Režisér Drha udělal neuvěřitelnou věc a dal na námitky Brodské a požádal produkci o další natáčecí den a scénu přetočil. Tereze řekla že po natočení scény skončila máma v slzách, protože v hořké a bolavé scéně bylo až příliš toho co bylo nezpracováno a nedopuštěno mezi nimi. (24.05.2020)

Nešťastná maminka sklízí plody své rozlítané minulosti. Maximálně civilní projev všech zúčastněných dává filmu nepochybně originální nádech, ovšem dějová prázdnota, která se najednou naplní v několika málo závěrečných minutách a Janičky hysterické záchvaty, mne nepustí s hodnocením výše. Tereza Brodská v nezvykle dobré poloze bojuje o své místo v rodině. (08.06.2015)

První, co mě při sledování tohoto filmu napadlo, že to muselo být pro obě hlavní protagonistky (Janu Brejchovou s Terezou Brodskou) dost náročné, něco takového natočit. Pokud vím, tak jejich vlastní vztah  musel v mládí Terezy projít docela těžkou zkouškou (kdy se nejprve o Terezu v dětství starala víc teta než matka, později pak když ji Brejchová domů přivedla "otčíma" Jaromíra Hanzlíka). Ustály to a to samé jde nakonec říct i o postavách tohoto filmu. I když zde v to člověk  už snad ani nedoufá. Je tedy až zvláštní, že matka ani neví (nevšimne si), že její dcera čeká dítě. To vzájemné odcizení (resp. despekt ze strany Brodské) je fakt až drsné, ale místy mi celý ten příběh přišel až trochu málo uvěřitelný (třeba ten rozchod Brejchové s jejím ženatým milencem z poněkud nepochopitelného důvodu nebo jak se ten student točí kolem dcery i matky). A pak mi taky nesedlo poněkud afektované herectví Jany Brejchové (plačtivá hysterka). Vůbec mám z jejích filmů v osmdesátých letech pocit, že  už to její herectví je trošku odvar (v porovnání v tím, co točila a hrála v letech šedesátých a sedmdesátých). (24.02.2022)

Silné momenty tam jsou. Bez diskuse. Komplikovaný vztah matky s dcerou je nosné téma samo o sobě, zde ale nepříliš šťastně zpracované. Brodská se chová jako fakan, na druhou stranu se jí nelze divit, vzhledem k tomu, že její matka řeší sebe a své partnery a dcera jí už tolik nezajímá. Brejchová tady rozehrává místy emotivně velmi vypjaté herecké kreace, otázkou zůstává, jestli by méně nebylo více. (03.02.2016)