Nebezpečná metoda

Žili byli dva psychicky nevyrovnaní psychologové, kteří si náruživě dopisovali a sem tam zkusili někoho vyléčit. Někdo si toho všiml a začal o nich psát do učebnic, které teď čteme ve školách. Zřejmě si je přečetl i David Cronenberg a řekl si, že je to zajímavý námět. To si řekl sice moc dobře, ale co mi na oplátku řekl jeho film? Že žili byli dva psychicky nevyrovnaní psychologové... (31.01.2012)

Cronenbergovy filmy mám rád, tentokrát jsem ale čekal něco trochu jiného. Námět se zdál dosti bizarní, zůstalo však jen u dialogů, střetů dvou psychiatrů a jedné milostné avantýry. Škoda, že režisér nepropašoval do svého snímku něco z nočních můr, o kterých se jen vypráví. Obřího slimáka, sedícího na zádech nahé Knightleyové, jsem měl doslova před očima. A apokalypsa, jako předzvěst 2.sv.války, kdy se Evropa topila v krvi, mohla celý příběh hezky uzavřít. Film tak zbytečně sklouzl tam, kde ho asi nejvíce ocení studenti psychologie. A nic na věci nemění slušivá kamera, velmi dobré herecké výkony (Mortensen tu vypadal fakt jak dědek), Wagner ani vlažný spank. Jen jsem netušil, co s držkou dokáže pohledná Keira... (06.07.2015)

Veľmi ťažké sústo na film. Cronenberg stavil na dialógy, ktoré sa môžu zdať ťažké, zvlášť ak pred sledovaním filmu nie ste zasvätení do psychoanalýzy, freudizmu a jungiánstva. To, čo sa pekne podarilo, je zobraziť vzťah Freuda a Junga a postava samotného Junga, ktorá bola herecky bezchybne prevedená. Najväčším omylom bolo obsadenie Keiry Knightley do role hysterickej Sabiny Spielrein. (06.02.2012)

Pro mne zcela neznámý příběh tří lidí světové proslulosti soustředěný do několika počátečních, ještě předválečných let minulého století, fakticky do posledních let "dlouhého" devatenáctého století. O existenci Sabiny Spielreinové, vynikající ruské psycholožky, usmrcené nacisty, jsem neměl tušení. Pro Knightleyovou to byla šance, kterou dokázala nesporně využít (na rozdíl od jiných nemám o jejím herectví a umělecké hloubce nejmenší pochybnosti) a zřejmě umělecky vyzrát. Po dlouhé době se podařilo přiblížit mimořádně šťastným způsobem životní osudy tří vědeckých velikánů. Pokud lze filmu co vytknout, jsou to skutečné životní osudy jeho protagonistů. Spielreinová - i její předobraz byl mimořádně půvabnou a krásnou ženou - se ne do Ruska, ale do SSSR vydala r. 1923 tzn. po skončení občanské války (1917-1921/22); její choroba, hysterie zabírá ve filmu neúměrně mnoho místa, zcela stranou zůstává její vlastní vědecká, mimořádně úspěšná činnost (stala se mj. zřejmě Freudovým přičiněním první členkou-ženou vídeňské Psychoanalytické společnosti). Z druhé strany je ovšem pravdou, že potřeby a záběr filmového scénáře se od popularizujícího dokumentárního filmu značně liší. Buďjak buď METODA je v každém ohledu pozoruhodným, dech beroucím dílem. Dílem již teď záslužným a obdivu hodným. (28.01.2012)

Tak vám nevím, ale za tohle bych nařezala na holou spíš Cronenbergovi než Keiře... Pokud některý z jeho dřívějších filmů brousil po povrchu, bylo to proto, aby naznačil, že pod povrchem se nacházejí věci tak děsivé, že je ponechá na naší vlastní představivosti. Ale v tomhle případě je povrchnost jenom povrchnost, abych parafrázovala jednoho z hrdinů, a suše akademický výlet s přehrávající Keirou, jíž bych doporučovala prostudovat si Saturninova slova o podobnosti energických mladých dam s odhodlaně vystrčenou bradou a přiblblé opici, se tak zvrhl do... no, spíš nezvrhl, zvrhlá je spíš hra s divákem, který čeká něco jiného než suše odrecitovaný seznam pojmů a metod (sny-jasně, oidipovský komplex-že váháte, masochismus-nějaký by byl, akorát nebaví ani jednoho z aktérů, animus/anima-zvláště otravné, slovní asociace- hlavně ať to pozná i slepej) smíchaný s nepovedenou červenou knihovnou, která navíc dík lokacím připomíná cosi od Rosamundy. Myslím, že líp obsah filmu prorocky shrnula jedna moje kolegyně, když se kdysi překlepla ve zprávě a napsala: "Pacientka je spíče depresivní." Tahle metoda je zkrátka trochu moc bezpečná a unylá. A snesitelná jenom o prsa - a ještě k tomu o Keiřina. (12.03.2012)