Jeden den

,,DNEŠEK NESNÁŠÍM. 15. ČERVENCE. DEN SVATÉHO SWITHINA. JE TO TĚŽKÝ DEN. NIKDY JSEM SI TO NEUVĚDOMIL, ALE VŽDY TO TAM NĚKDE BYLO, ČEKALO. ČÍHALO“....... /// Jeden den. To je 15. červenec. Od roku 1988 až do... vlastně dodnes. Není to vlezlá romantika – což je fajn. I ten jeden den tomu dává punc ,,neočumělosti“. O kamarádství, který může překazit jen láska. O lásce, kterou může ukončit jen smrt. Hledači svýho štěstí, mezi kterejma to fakt funguje a kteří mě (a koho ne?) dojali. ONA z něj udělala slušnýho člověka, ON ji udělal šťastnou a já nečekal, že mě bude po takovým pohodovým příběhu někdo na konci takhle citově vydírat. Styďte se! (A za to 1* do pryč!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal David Nicholls číst nebudu. 2.) Chcu pomočit kapesník. (Vočima prasáku!)3.) O své první noci s chlapcem (s chlapci) skládám básničky. 4.) Thx za titule ,,Hogwarts“ a ,,Stuďo“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (02.12.2011)

Rozhodně to bylo něco jiného než jsem čekal. Místo avizované romantické komedie, mě čekalo plnohodnotné vztahové drama o přátelství, lásce a životě. S výtečnými dialogy (zejména u Emmy platí, že co věta to perla), jedním šokujícím zvratem a trochu zbytečným závěrem, který však paradoxně obsahuje jeden z nejhezčích momentů celého filmu. Příběh inspiruje k řadě zamyšlení nad životem a Anne Hathaway je skvělá. Dokazuje, že je výbornou herečkou a také potvrzuje status současné jedničky pro romantické příběhy. Jen jsem stále nemohl přijít na to, co jako Emma na protivném hajzlíkovi Dexterovi vidí. (07.07.2012)

“Miluju Tě, ale už Tě nemám ráda.“ Příběh o tom, jak člověk s pocitem, že má na všechno dost času, dokáže s touto relativní veličinou naivně plýtvat. O tom, jak některé věci (a lidi) považujeme za samozřejmé a nevážíme si jich. O tom, jak jediný krátký a definitivní okamžik může všechno naprosto změnit a my se stáváme bezprizorními. A přesto musíme žít dál – i s tím tíživým vědomím, že jsme prohráli zcela všechno ... „Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého.” Friedrich Dürrenmatt (27.11.2014)

Veľká hromada premárnených p ríležitostí, nesplnených očakávaní, sklamaní, ale aj naplnená láska, na ktorú obaja tak dlho čakali. Mohol by to byť dôkaz o tom, ako sa s nami šťastena, alebo ak chcete osud, dokáže zahrávať a ako nečakane zasiahne do našeho života strata. Nič zvláštneho a predsa výnimočné. A ešte stále, aj notnú chvíľu po zhliadnutí, vo mne dokáže vyvolať úsmev. (07.07.2013)

Velmi záhy po přečtení výborného románu Davida Nichollse, který se postaral i o scénář filmové adaptace, jsem značně na rozpacích. Útržkovitě vybrané a téměř doslovně opsané pasáže z knihy, které spolu nijak nesouvisí, fingovaly na papíře, ale ve filmu už tolik ne. Přestože chemie mezi Anne Hathaway a Jime Strugessem funguje, jejich postavy mi nepřišly dostatečně prokreslené a pozadí jejich příběhů a jejich povah jsem si domýšlela jen díky právě dočtené knížce. Bez ní bych, mám takový dojem, z filmu měla ještě mnohem míň. Hlavní zvraty se prostě objevily a bez hlubšího smyslu a vysvětlení se staly a já jim prostě nejsem schopná v tomhle provedení uvěřit - a to bohužel zejména stěžejní osudovost vztahu Dex a Em. (24.12.2011)