Rodina je základ státu

"To je vaše interpretace !!" ;) Depka jako kráva, která vystihuje naši znechucenou současnost i současnost českého filmu jako snad ještě žádný jiný český film, když navíc režisér Robert Sedláček, mimochodem opravdu dobrý scenárista, a tak i autor skutečně tvůrčích projektů, dokazuje nejen, že se nestydí za absenci vlastního rukopisu, ale také že i žánrová neujasněnost, více či méně záměrná, může být i skutečně inspirující.. Nabízí se i jiné, velmi sympatické, vysvětlení této Sedláčkovy motivace v duchu stejné deprese, že tou rozkročeností naznačuje, že dnes vlastně ani ryzí žánrový film v našich podmínkách natočit nelze.. Jakkoliv toto tvrzení částečně popírá třeba Petr Jákl.. (27.10.2015)

Tentokráte stručně: nevtíravě trefná (civilní) reflexe současné doby aneb R. Sedláček se scénáristicky definitivě našel a režisérsky (téměř) dozrál resp. se opět posunul o další (rázný) krok kupředu a já se již teď (upřímně) těším na další jeho počin(y). S osobním (subjektivním) dovětkem na závěr: v záplavě všech těch (nejen) „Hřebejkovsko-Šabachovských“ vzpomínek na léta (ne)davno minulá (totality), působí toto dílko jako osvěžovač vzduchu Brise. To není výtka směrem k dotyčným a zpochybnění jejich (nesporných) kvalit, ale holé konstatování. A potom, že nejde sáhnout po aktuálním tématu a inteligentně se s ním popasovat. Nedoceněný Robert Sedláček je vskutku mistrný to pozorovatel současné doby a vnímavý divák (si) tohle vše (pro sebe) dokáže poodhalit a (d)ocenit. Až se mu podaří vychytat i těch posledních pár „mušek“, dočkáme se (resp. někteří z nás) silného snímku. Že to přijde, ani na okamžik nepochybuju. Otázkou pouze zůstává, kdy se tak stane. Pokud by i ten zůstal nedoceněný, překvapivé to (pro mě) nebude. Líto by mi to však bylo a to VELMI. p.s. to, co tu předvádí ústřední duo I. Chmela – E. Vrbková, tomu (já) říkám skutečné herectví. Naprosto přirozené výkony, kdy divák nemá pocit, že sleduje film. Nepřemýšlí, co vše mu překáží v plné soustředěnosti, neošívá se v křesle nad jejich (nechtěnou) trapností, přehráváním.... a nechává se (rád) dotyčnými a snímkem samotným vést. Vypadá to zcela jednoduše, ale upřímně, v kolika případech jsme tohoto svědky?! 85% (04.04.2012)

„U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal.“ To, díky čemu vyčnívaly předchozí Sedláčkovy filmy – herci sžití se svými postavami, psychologická věrohodnost, odvaha ukázat kazy naší společnosti, zbytečně nevypulírované, věci přesně pojmenovávající dialogy – zarámované komplexním příběhem o době, ve které žijeme (nyní) a skutečnostech, pro které žijeme (vůbec). Přes mikro se film dostává k makru, intimní je zarámováno obecným. Postavy jednoduše nežijí ve společenském vzduchoprázdnu, neřeší (výhradně) osobní pseudoproblémy a vina na jejich mizérii není připisována pouze vnějším okolnostem. Ať se nečekaně draze vypadající scény svou náplní blíží více thrilleru, satiře na téma „státní aparát“, existenciálnímu dramatu nebo dobrodružnému filmu o návratu od malicherných všednodenních problémů ke kořenům, spojuje je silně nahořklý tón ve smyslu „máme, co jsme si posrali“ (nezapomenutelná scéna se slivovicí v kanystru, zavařovačkami a kozou). Nakonec nám zůstane jenom rodina, i když lépe nepátrat, díky čemu drží pohromadě. Fakticky vzato, v tomto případě má k hlavě rodiny, oproti jiným českým filmům, v nichž není zpochybňování patriarchátu přípustné, blíže žena. Manželka, která sice neskáče, ale taky nemlčí, ozývá se a musí převzít starost o praktické věci od muže, dočasně zaměstnaného přeskupováním vlastního hodnotového žebříčku. Pár scén by zasloužilo zkrácení, pár (těch jednostranně komediálních) úplné vypuštění, přesto jde o úkaz a v hlavě jej budu chtít udržet co nejdéle, ne na něj, jako v případě jiných současných českých filmů, co nejrychleji zapomenout. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Big Bear, JohnnyBoy, Thorgerda, Jozka7 (04.10.2011)

Chválit Sedláčka jen proto, že "ostatní" točí ještě mnohem horší filmy, opravdu nebudu. Líbila se mi obrazová i zvuková složka, nikoliv ta obsahová. Přes všechna ta vychvalování jeho postavy a hlavně jejich dialogy nejsou celou dobu přirozené, pět minut života pokazí jedna blbá věta (za všechny hned v úvodu lakonické konstatování vyšetřovatele o bratrově cukrovce a vlastním "nedostatku cukru"). Vadí snaha za každou cenu šokovat/pobavit (české filmové nadsazování), Libor se má na kopci ožrat a ne vykládat do rozhlasu, který jak na potvoru je připraven na vysílání, takže na počítači stačí zmáčknout jedinou klávesu (že by enter?). Nejhorší jsou pak ty stupidní oslí můstky ve scénáři (holka nemůže do zahraničí, protože má epilepsii), které naznačují, že není snadné natočit příběh o tom, jak tatínkovi hráblo. (24.05.2012)

A opět tu jsou prvky amaterismu, televiznosti, dialogy šustící papírem... a opět to všechno až geniálně funguje. Robert Sedláček si vytvořil vlastní škatulku, a každý jeho nový film se v podstatě nedá připodobnit k ničemu jinému, co v Čechách kdy vzniklo. Je to civilní, chvílemi bizardní, dojemné, smutné i veselé, trapné i strhující...a rozhodně to stojí za vidění. (26.01.2012)