告白
Confessions
Režie:
Tecuja NakašimaScénář:
Tecuja NakašimaHudba:
Tojohiko KanahašiHrají:
Takako Macu, Jošino Kimura, Masaki Okada, Ai Hašimoto, Mana Ašida, Jukito Nišii, Hirofumi Arai, Juiko Karija, Maaja Kondó, Rena Nónen, Kaoru Fudžiwara (více)Obsahy(1)
Yuko Moriguchi je učitelkou na střední škole. Její život se zhroutí poté, co je její čtyřletá dcera nalezena mrtvá v bazéně. Yuko časem zjistí, že se nemuselo jednat o nešťastou nehodu, ale že její dcerka mohla být zavražděna dvěma studenty, které shodou okolností sama vyučuje. Rozhodne se školu opustit, ale ještě předtím se třídě přizná, že viníky rozhodně nehodlá nechat nepotrestané. Šokující drama z prostředí japonské školy podle stejnojmenného románu Kanae Minato. (Sesshoumaru)
(více)Recenze (286)
V úvode sa zdá, že učiteľku, ktorá prišla o malú dcéru, v triede nikto nepočúva. Aspoň do chvíle, kým im neoznámi, že v ich triede sedí dvojica vrahov, ktorí majú na svedomí život jej dcéry. Hustý začiatok, čo? Sú mladiství, preto im nič vážne nehrozí. Jej pomsta je ale dokonale premyslená. Spracovaním je film veľmi netradične pojatý, s množstvom prestrihávaných záberov, hudby a monológov. Aj mnoho dialógov pôsobí dosť chladne, bez emócii a to hlavne preto, že učiteľka je s tragédiou vyrovnaná a ide si pevne za svojou pomstou. Príbeh je naozaj silný a veľmi napínavý, pretože divák dosť dlho netuší, čo si na nich pomstiteľka pripravila. Ak by v dohľadnej dobe vznikol remake tohto filmu, vôbec by som sa nečudoval, pretože si o to doslova pýta. Často sa vraví, že ženy sú pomstichtivejšie ako muži. V týchto dňoch s obavami prechádzam okolo svojej manželky, pretože neviem, či som urobil niečo, čo som nemal. Nikdy nevieš, čo sa ženám preháňa hlavou...80%. ()
Úvodní monologová půlhodina s dokonale zneklidňující gradací je minimálně na pět pozlacených hvězdiček. ()
Jednoho krásného dne – a to vcelku nedávného – mi přistála v poště zpráva od ne příliš tajné ctitelky, v níž mi bylo vyčiněno, že prý jsou mé komentáře psány stylem „studený psí čumák” a že to vypadá, že neumím být vůbec nadšený z filmů, že si je neumím vychutnat a že z nich zřejmě nedokážu mít radost. Řekl jsem si, že tedy dobrá, milá zlatá, až bude vhodná příležitost, tak si v komentáři k nějakému filmu či seriálu zkusím bez skrupulí slovně zaonanovat. A je to tu! Himlhergotfagot, pane jo, ach božínku, ach, ach, tohle byl tak strašně boží film, že jsem z něj nadšením nemohl usnout! Tento film mi prostě seděl jak prdel na nočníku, a přestože jsem byl v onu pozdní hodinu již těžce unaven, tak jsem při sledování Kokuhaku úspěšně přemohl spánek a ani na chvíli se nenudil. Dalším důkazem aplikovatelnosti prdelonočníkového přirovnání u tohoto filmu budiž fakt, že jsem v průběhu sledování poznal snad veškerou převzatou hudbu (Boris, The xx, Radiohead, Händel…), což se mi už hodně dlouho nestalo (pokud vůbec někdy). Kokuhaku je psychologický film, jenž v prvé řadě cílí na zobrazení vlastních světů jednotlivých postav, za což musím tvůrcům zatleskat. Zobrazují je formou hravou, často využívají flashbacků nebo zpomalených záběrů (pravda, místy možná až trochu moc), ale právě ono hraní si s časem, střídání rozdílných perspektiv jednotlivých postav a vykreslování jejich pozadí v kombinaci s již zmíněným hudebním podkladem tvoří vynikající atmosféru příběhu plnou gradujícího napětí. Opět děkuji za to, že žádná z postav není vyloženě kladná či záporná, každá má přídatný rozměr a osud žádné z postav na obrazovce mi nebyl lhostejný. Režisér skvěle využil knižního námětu k tomu, aby vytvořil velmi silný film, jenž ve mně zanechal silně rezonující zážitek. Určitě si Kokuhaku musím ještě jednou pustit. Někdy. A pokud se mi bude stále tolik líbit, půjde bez ostychu do topky. Čistých 5*. ()
Po mé delší japanoodmlce jsem si nemohl vybrat lépe; obrazově i myšlenkově dokonalý psychothriller, který mě prostě držel až do konce. A co je na tom nejlepší není ani tak děj, jako spíš schopnost zobrazit, co se děje v tmavých duších japonské společnosti, či řekněme školství a šíleného pojetí jejich školství. To nehodnoťme, to jsou jen kulisy tohohle megasnímku - a ten rozhodně stojí alespoň za jedno zkouknutí. ()
Tak tomu poviem pomsta na úrovni. Inteligentná, chladná a nekompromisná. Keď nezjedná spravodlivosť štát, musí ju vziať do vlastných rúk nešťastná žena. Film má schopnosť vyvolať veľmi silné pocity čo sa týka jednotlivých postáv, či už sú negatívne alebo pozitívne. Nad tým usopleným spratkom a jeho "myšlienkovými výplodmi" mi niekedy zostal rozum stáť. Hovorím z vlastnej skúsenosti, pretože aj mňa kedysi opustila matka, ale našiel som si k nej cestu iným spôsobom. Snímok je tiež príkladom skvelej kamery a vydarených, fungujúcich spomalených záberov, ktoré zážitok z filmu ešte umocňujú. U mňa veľká spokojnosť, film odporúčam každému milovníkovi kvalitnej drámy na spôsob "stane sa mi tvojou vinou nešťastie, príde moja spravodlivá odplata, pretože druhý ťah v partii, ktorú si si so mnou začal patrí len mne." 85/100 ()
Tolik sociopatů v jednom středoškolském filmu se jen tak nevidí, není divu že v Japonsku mají nejvyšší počty sebevražd. Kokuhaku ovšem není mindfuck šílenost ve stylu filmů od Šiona Sono či Takaši Miikeho, je to normální, jen lehce stylizované drama... o jedné velmi nihilistické pomstě. Na jejímž konci tam budete nesnášet úplně všechny. 8/10 ()
Kokuhaku je japonským originálně pojatým a odvyprávěným drama/thrillerem. Vše krásně ve svým komentáři napsal uživatel Fr. Nemám co bych dodal jen bych se opakoval. 4hvězdy. ()
Musim rict, ze na tenhle film si budu tvorit nazor hodne dlouho. Formalne skvele natocene. ()
Mohlo to byť za štyri, len tam bolo príliš veľa zbytočných kecov a idiotského vrieskania ! ()
Audiovizuálne orgie, ktoré som ale vôbec nedokázal brať vážne. Všetky tie zlé veci, bolesť a utrpenie sú dávkované závratným tempom už od úplného začiatku, a za celý film sa nestane vlastne jediná pozitívna vec. U mňa to bolo na hrane sebaparódie. Réžia a soundtrack bomba. ()
Z estetického hlediska se jedná o velmi opojné dílo, ve kterém často vystupuje do popředí hudební složka a je hojně užito zpomalených záběrů. Lze zde zpozorovat tendence převzaté ze současné videoklipové tvorby, audiovizuální stránka výrazně útočí na divákovy smysly, ale neděje se tak na úkor vyprávění. Naopak, příběh, který pojednává o trestní bezúhonnosti nezletilých a po vzoru Chan-wook Parka sofistikované pomstě, je velmi dobře vykonstruovaný a skrývá pro diváka nejedno překvapení. Jeho samotné vyústění je pak velmi působivé a musím přiznat, že mě emocionálně silně zasáhlo. ()
Velmi těžký film zajímavého formátu, ve kterém se postupně odkrývají a prolínají zpovědi několika postav, aby se z toho nakonec utvořil obrázek nabalující se tragédie... Musím opravdu zdůraznit tu zajímavou formu - jiný podobný film dost možná neuvidíte. Má to hutnou atmosféru, která vás hned od začátku chytne a nepustí. Zkrátka je to výborně natočený, neotřelý film, který utkví v paměti. V jádru je to však velmi smutný film plný bolesti, který ukazuje, jak jedna křivda či násilí páchané na člověku plodí jen další násilí a křivdy. Na můj vkus je to příliš temný film (proto se za sebe zdráhám dát 5 hvězd, přestože je to na hraně), ale ony jednotlivé niterné zpovědi mě tam velmi zaujaly. Ukázka toho, jak člověk nikdy nemůže vědět, co se druhému honí hlavou a co ho vedlo k činu, který udělal. Zde je to vyobrazeno téměř "hmatatelně" - divák má možnost plně pochopit psychologickou cestu, kterou si některé z postav prošly, a kam je to dohnalo. Navíc je to vše důmyslně rozvinuté a propojené. V tomto ohledu nemá film konkurenci. ~(4,4★)~ ()
Film o tom, že veškeří vrazi, kteří se rozhodnou vraždit hromadně, jsou vlastně nedocenění géniové, kteří se jen touží touto cestou zviditelnit. Celkový děj, chování postav a veškeré podobné detaily jsou i při slaboučkém zamyšlení, napíšeme-li to mírně, nepravděpodobné. To co mě tolik okouzlilo je kompletní umělecká stránka filmu, která je fenomenální. Naprosto geniální hudbou počínaje a kompletní stylizací končíce. Hrozně se mi líbil styl vyprávění ve zpovědích. Kamera je vždycky na tom pravém místě a každičký záběr je vlastně uměleckým dílem. Za zmínku stojí i výběr několika anglicky zpívaných písní, které jako kdyby byly nazpívány filmu na míru. Jediné, co mě pořádně zarazilo bylo to, že na japonských školách je to tedy kurevská ulejvárna. Velmi by mě zajímalo, kde se tam bere tolik programátorů a robotiků. Omlouvám se, ale znovu musím upozornit na kompletní soundtrack, pokud budete film sledovat s hodně kvalitiním zdrojem zvuku, tak se zřejmě uzimomriavkujete a uslintáte. Jsem si jistý, že kdybych film viděl vcelku, tak bych pálil plný počet, neboť mě po vizuální stránce už dlouho nic takhle neočarovalo, ale protože je léto a všichni ruší, tak jsem měl před závěrečnou půlhodinkou několikahodinovou pauzu a nadšení trošku opadlo. 4* ()
Tak dlouho jsem se vyhýbal japonským filmům až jsem na to doplatil! Kokuhaku je z mého hlediska nejlepší film na téma POMSTA. Tak důkladnou a propracovanou pomstu jsem již dlouho nespatřil. Každé slovo, každá věta, každý dialog byl jako puzzle, postupem času se všechny díly skládačky seskupí a po složení vyjde najevo nádherný a unikátní celek. V případě Kokuhaku to byla excelentně propracovaná pomsta, která byla velice emotivní až deprimující-nervy drásající. ()
Japonské filmy jsou něčím zvláštní. Hrozně mě baví, ale přitom nemám nikdy chuť na ně koukat. Viděla jsem zatím jen ty nadprůměrné a nechci si ten dojem zkazit, což bude asi ten důvod, že jsem jich moc neviděla. Nicméně tohle je přímo uhrančivé. Zatáhne vás to do děje hned a nepustí do poslední minuty! ()
Tento zamotaný příběh o zvrácenosti mládeže, šílených myšlenkách a krvavých pomstách začíná v jedné třídě, kde se mladá učitelka s naprostým klidem svěří se svým životním příběhem a detaily tragédie, která ji postihla díky jejich žákům, a připraví jim životní lekci, která odstartuje sérii smutných událostí plných krutosti a krve. Mistrně zvládnutý thriller, který žádného nenechá naprosto klidným. Dějové skoky a zvraty retrospektivně předkládají divákovi ucelený obraz hrůzných událostí. Opravdu silný příběh, který vznikl pod výbornou režijní taktovkou Nakashimy. Vřele doporučuji těm, kteří rádi zhlédnou psychologické drama o nevyzrálých dětech, které se cítí bezstarostně a bezpečně ve všem, co dělají. 90% ()
Námet ma navnadil, pretože adekvátna reakcia na každé zlo je jedinou účinnou prevenciou pred opakovaním. Tie výkriky samozvaných obhajcov, v súčinnosti so zneužívaním práva na obhajobu a spravodlivý proces vytvárajú situáciu, v ktorej sa postoje spoločnosti ku zločincom a ich obetiam vymieňajú. Bohužiaľ realizácia námetu mi nepriniesla očakávaný zážitok. Odlišnosť japonskej kultúry a generačná vzdialenosť pôsobili rušivo a ku koncu som už vlastne ani nevnímal to očakávané vyvrcholenie. Možno si záver filmu ešte raz pozriem, aby som objektivizoval svoje dojmy a hodnotenie. Zatiaľ mám z neho veľmi rozpačitý dojem. ()
Nikdy nepodceňuj ženskou rafinovanost a zraněná žena, ausgerechnet tím nejhorším způsobem - ztrátou dítěte, je tím nejhorším mstitelem ze všech.... ()
Film byl dokonalý v první čtvrtině, kde po skončení monologu třídní učitelky, mohl film skončit jako skvělý povídkový produkt, nicméně režisér se pustil do hlubší pomsty, kde ukázal, že Old boy a Nebohá paní pomsta je pouhé fyzické sebe destrukční zařízení na ukojení touhy pomstít se tím, že sestrojil dokonalou psychologickou promyšlenost. Připomíná mi to srovnání the weapons of mass destruction (zbraně hromadného ničení) vs the weapons of mass instruction (zbraně hromadné instrukce) prostřednictvím vykonání pomsty. Dokonalost. ()
Pokúsim sa o drobnú charakteristiku a ľahké načrtnutie kontextu, na ktorý by sa mal pri deviatom celovečernom filme Tetsuyu Nakashimi brať zreteľ. Ako to zvyknem robiť, vopred upozorňujem na možné spoilery a odporúčam ďalej čítať len tým, ktorý už film videli. ////////// [Film-tradícia] Kokuhaku je filmom, ktorý sa opiera a čerpá z bohatej tradície ázijskej "kinematografie pomsty", pričom je úmyselne konvenčný a konzervatívny, či dokonca obstarožný až spiatočnícky. Dramatický trojuholník preberá z naratívu antickej tragédie a z jej troch základných princípov - jednota deja, miesta a času - porušuje len jediný, teda čas. Príbeh, členiteľný na niekoľko aktov, sa neodohráva behom hodín a dní, ale týždňov a mesiacov. Súčasný, chronologicky rozprávaný dej s časovými posunmi sa len na pár výnimiek sústredí do prostredia stredoškolskej triedy (a v závere telocvične), ktorá sa stáva uzavretým fikčným svetom filmu. Všetok ostatný dej mimo územia školy, úzko súvisiaci s primárnou líniou, sa spolu s násilím odohráva len v retrospektíve narušujúcej linearitu časovej osi. V tomto prípade retrospektívne zábery vrážd Manami a spolužiačky suplujú "mimozáberové" obrazy smrti a zabíjania v antickej dráme, kde sú len predmetom rozhovoru ako udalosti, ktoré sa stávajú minulosťou, ale vplývajú na súčasnosť. Koncept titulných spovedí viacerých postáv pripomína dialogický vzťah v tragédii a v istých pasážach sa približuje zboru. Fabula je obostretá shakespearovským motívom "za všetkým hľadaj ženu" a Yuko Moriguchi sa postupne, tak, ako v dávnych japonských legendách, stáva nenávistným démonom pomsty. Podobne i Shuya je na jednu stranu dospievajúci chlapec s oidipovským komplexom (ako poznamenáva i jeho spolužiačka), na druhú stranu pripomína chladnokrvný vražedný detský prízrak z hororov. V prípade Naokiho je to nielen vnútorná, ale i neskoršia fyzická premena prostredníctvom kvalitného namaskovania, ktorá zastupuje klasické divadelné líčenie. Je preto logické, že sa Nakashima sústredí na dôkladné psychologické a melodramatické vrstvy a v rovine štýlu sa vďaka tomu výrazne odlišuje od ďalšieho výrazného žánrového príspevku z toho istého roku - brutálneho a explicitného exploitation snímku Akmareul boattda z dielne juhokórejského režiséra Jee-woon Kima. Môžem preto s istotou povedať, že tento film do bodky napĺňa význam výrazu "japonský" - ten skutočný, neúprosne konzervatívny, uzavretý a nemilosrdný, ktorý predvádza nefalšovaný pomalý klimax. ////////// [Film-pohyb] V opozícii voči relatívne nízkej miere obsahovej invencie základnej premisy stojí až manieristicky vycibrená vizuálna zložka, v ktorej významovom epicentre, snímanom majstrovskou kamerou, stojí pohyb. Pohyb determinujúci a takt udávajúci. Tak, ako vzduch rozčesávajú spomalene letiace krabičky s mliekom, neviditeľné prúdy premieňajú náladu v triede, nepozorovane prevracajú vzťahy, určujú vývoj postáv. Figúrky sa pohli po líniách, šachová partia je rozohraná. Na koho to slovo padne, ten musí ísť z kola von. Detská riekanka, ktorá dala základ mnohým "hrám na hrane". Hrám, v ktorých sa dáva dôraz na pohyb a stratégiu. Jeden nesprávny ťah a všetko je stratené. Na začiatku je udaný zločin a páchateľ, na konci čaká trest. My sledujeme to uprostred. Vývin. Rast. Gradáciu. Jasný konštrukt, obohnaný ostnatým plotom jedinečného stretu osobnej a kolektívnej nenávisti, ktorá ústi v šikanu a vyhrážky. Auditívny obraz, zložený z ambientných, pomalých skladieb a vnemovo rušivých dynamických melódií (pre lepší obraz viz. výpis niekoľkých interpretov v Hrominovom komentári) dopĺňa oku lahodiace spomalené zábery. Vyhranená veľkoleposť a mohutnosť, sprevádzajúca príbeh jednej spravodlivej odplaty. Aspoň takou sa tá Moriguchina javí. Lenže zrýchľujúci pohyb je nezastaviteľný, vymyká sa spod kontroly a kruh násilia sa uzatvára, spečatený krvou - avšak nie krvou nevinných, lebo tu nie je nikto, kto by bol nevinný. Nevinnosť, detská nevinnosť, tá je nenávratne stratená. ////////// Kokuhaku sa dá vyčítať mnohé. Podobne ako v prípade vyššie spomínanej snímky Jee-woon Kima zachádza aj v tomto prípade samotná pomsta do krajnosti, no je ešte citeľnejšie preexponovaná vo svojej genialite, ako sa to snaží snímka vnútiť divákovi. Avšak audiovizuálna estetika, paralelizujúca presne načasovaná montáž, artová mechanika, vnútorná výstavba a vzorová práca s časovými líniami a odhaleniami, podávanými bez narušenia atmosféry zbytočne dramatickými momentmi, a zomknutosť fabuly, preukazuje výnimočnosť filmu. A predovšetkým fakt, že je to film hrdý na svoj pôvod a žánrové korene, pričom je absolútne odlišný od ostatku režisérovej filmografie. Sebavedomý a komplikovaný, ako jeho márniví antihrdinovia. 95% () (méně) (více)