Blondýnka

Ana de Armas je roli sexuální ikony 20. století naprosto boží, takže jistě nepřekvapí, že tady mužská část nemá problém přitlačit na hodnocení, zatímco ženská sekce demonstrativně předstírá nezájem. Dominik zvolil značně netradiční styl vyprávění, který určitě nesedne každému, ale díky tomu vznikla řada snových sekvencí. Především skopnutí JFK z piedestalu je dokonalou ukázkou boření mýtů. (22.10.2022)

„MŮŽETE MI ŘÍKAT NORMO…“   Artový a intelektuální drama, plný Hollywoodu padesátejch let. Jedno se tomu upřít nedá – Ana de Armas je OKOUZLUJÍCÍ! Jinak je to příšerně dlouhý, někdy fakt hodně artový a jestli o MM víte málo, tak i to vám (zřejmě) zvošklivěj. Je to totiž o životě, kterej nechcete prožít, takže místo oslavnýho životopisu očekávejte hodně depresivní film. Ovšem bacha – sama autorka knihy říká, že jde o fikci. Takže babo raď! Prostě zlatej „Můj týden s Marilyn“.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2000 napsala Joyce Carol Oates, neznám.  2.) Na filmy koukám kvůli kozám.  ///  Thx za titule „Vít Bezdíček“.                PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (01.10.2022)

// Ana de Armas ve své životní roli, a fakt si po zhlédnutí nedokážu představit, že by tady Marilyn někdo dokázal zahrát s větší něhou, s větším pochopením, s takovou mírou zranitelnosti a zároveň postupnou dávkou deprese a schizofrenie, jako to dala tahle kubánská kráska. O to větší škoda, že její fenomenální výkon shazuje sám režisér svojí honipérskou snahou vybrousit formu do jakési metafory na marilyninu rozvrácenou psychiku. Je to ale konzistentně nekonzistentní, roztříštěné, prakticky bez příběhu a tím pádem i bez emocionálního dopadu, protože co vidíme, jsou jen útržkovité střípky ze života slavné herečky. Dominik samozřejmě přichází s plno zajímavými nápady, ostatně kdyby tomu tak nebylo, byla by to vyloženě ostuda, jenže ve výsledku je z nich funkční jen minimum, a tak se tahle 166minutová "biografie" jen zdlouhavě motá od scény ke scéně, občas se pokusí pobouřit, ale je to převážně marná snaha. Témata Blondýnky totiž nejsou ani nová, ani svěže pojatá, nenutí diváky pokládat žádné otázky, které už si nekladli někdy předtím, a pak prostě skončí. Doufal jsem v mnohem silnější a především celistvější zážitek. 6/10 (28.09.2022)

Takový ten film, z něhož bych měl být jako člověk živící se psaním o filmu unešen. A skutečně oceňuji formální záměry, které příběh o zářivé ikoně stříbrného plátna překrucují v nelineární, audiovizuálně nestálou mozaiku z trudomyslného života všemi vykořisťované a mužskou oporu zoufale hledající ženy. Jenže Blondýnka se mě za 166 minut ani jednou nedotkla a její styl mi kromě připomínky padesátkového feelingu, říznutého s dezorientační haluzí, vůbec neimponoval. Je hezké, že to působí jako pravý opak teatrálnosti, že Armas hraje fantasticky a Dominik si režíruje vysněný vzdor čisté a uctivé ikonografii, ale co z toho, když z toho mám akorát dlouhou chvíli. Čekal jsem, že mi ten film dá spoustu podnětů hlavně na té formální, stylisticko-narativní úrovni, ale on mne prostě nezajímá… 65 % (02.10.2022)

Blonde od Andrew Dominika je velice špatně přijatelný film od diváku, protože přednáší celý život Marilyn Monroe v trošku jiném kabátku, než si publikum nejspíše představovalo (dalo by se říci, že až v hodně artistickém). Ale já se upřímně až nadlidsky bavil a prožíval celých 160 minut neskutečné euforie pomalu bolestivých záběrů z jejího života. Od čtvrtky filmu ve mě rostla radost jejího vzestupu, který se náhlými záběry přepínal do depresivnosti jejího života utrpění a závislosti na prášcích, které jí na konec zabily přes její už slabou psychiku. Jednodušeji řečeno se určitě nejedná o snímek pro mladší publikum, jelikož je zde vidět hodně explicitních záběrů na sex a nahotu. A přesně to dodávalo ještě větší grády dřívějšímu Hollywood humusu, který mohli vidět pouze lidé za oponou. Jedinou chybnou částí bych viděl určitě některé nedotažené záběry z jejího manželství s vícero muži, kde vyloženě bylo vidět slovo režiséra "tady si to zkus domyslet sám, debile. Jdu ti ukázat teď to Adrianem Brodym". Jinak bych určitě nic nepodotknul. Soundtrack byl do jednotlivých scén parádně zakomponovaný a občas dokázal dohnat k slzám. I přestože Ana De Armas nemusím, tak zde podala velice nádherný výkon. Silné čtyři hvězdy si Blonde odnáší. (28.09.2022)