Jih proti Severu

Epická podívaná z velmi romantizovaného období Spojených států, kdy byl černoch váš nejlepší kamarád, sluha a vše bylo v pořádku, když jste všechny urážela a bičovala, protože jste mladá nezadaná dívka. No, budiž. Jih proti Severu, ať je ten název ve skutečnosti sebehloupější, je velkolepý snímek. Vždy bude. Poplatný své době a své předloze. Musel to být úžasný zážitek kdysi dávno, být na něčem takovém v jednosálovém kině a vidět ty hvězdy a místa, která nikdy nenavštívím a cítit tu lásku i nenávist ke Scarlett. Ty 4* jsou hlavně proto, co tenhle film dokázal a co symbolizoval ve své době. Dnes už bohužel hodně ze svého kouzla ztratil. (23.01.2022)

Hollywoodské melodrama třicátých let v plné parádě - velkolepé scenérie jako od Da Vinciho, působivá orchestrální hudba, rozkošně přehrávající herci a spousta vášnivých romantických gest a dialogů. Ale hlavně, po filmařské stránce obdivuhodně vyzrálé a plnohodnotné dílo, vzhledem k dostupným prostředkům vizuálně dokonalé a vzhledem ke kýčovité dějové linii překvapivě strhující a myšlenkově objemné. V první polovině funguje snímek jako velmi věrohodná (převážně pocitová) rekonstrukce americké občanské války a společně s hlavní ženskou hrdinkou máme možnost nasávat atmosféru tehdejší doby skutečně plnými doušky. Naopak druhá půlka už představuje typický produkt "hard romance" se vší výše zmíněnou parádou, ale co je důležité, i tahle pasáž, zcela zasvěcená psychologické rovině náročného vztahu dvou hlavních postav, nepostrádá nic, co si dnes každý fajnšmekr pod značkou Jih proti Severu představuje. A navíc jsou tu ještě oni dva - překrásná a charismatická potvora Vivien Leigh, která si okamžitě získala mou diváckou přízeň, a šarmantní pohodář Clark Gable - kvůli kterým bych ty čtyři hodiny přežil, i kdyby film sám o sobě nebyl tak půvabný a ve své výpravě nadčasový jako málokterý jeho příbuzný. Musím však zůstat u 4*, neboť je to opravdu neuvěřitelný a hlavně vědomý kýč.. :-) Ve své době ale jasných 100%. (15.07.2014)

Naozaj veľkolepý film. Ale bodaj by nebol keď má štyri hodiny. Čo sa hercov týka, postava Vivien Leigh mi pomohla pochopiť, ako geniálne bola obsadená aj do A Streetcar Named Desire. Po tom všetkom čo prežila mimimálne ako Scarlett O'Hara, jej premena v danú postavu od Tennessee Williamsa nemohla byť prekvapením... No a Clark Gable jej to vôbec nekazil, naopak. Ale napriek tomu som rád, že strávil pred kamerou o niečo menej času. Pretože na jeho ironický úsmev, ktorý má na tvári vždy pokiaľ nejde o život, sa tak dlho jednoducho pozerať nedá (už viem kto by hral Jokera keby Batmana sfilmovali za jeho éry). Čo sa filmu týka, s tým absolútnym hodnotením si nie som úplne istý. Celé to nakoniec čiastočne zaváňalo telenovelou. Ale to skôr vďaka téme. Je to dielo o živote jednej ženy poznamenanom jednou vojnou a viacerými mužmi (ako dopadli spomínaní muži je už druhá vec). No a mnohé dejové zvraty pochádzajú v podstate z jej rozmarov. Ale keď pristúpime na túto hru, treba uznať, že spracovaná bola pozoruhodne. Ozvlášť záver. Väčšina vecí, ktoré viseli vo vzduchu, bolo vyslovených tak ako som si to predstavoval. A ďalej už by to bol spoiler... Preto moje záverečné hodnotenie nakoniec obsahuje 5 súhlasných prikývnutí. Ešte by bolo možno dobré spomenúť, že som sa nudil len zriedkavo a to tiež o niečom svedčí. "After all, tomorrow is another day." (12.11.2013)

Kristapána, co to bylo?? Jestli je ten film opravdu z roku 1939, pak předběhl svou dobu o 20 let! Ale co je ještě větší záhadou: jak se mohl stát kasovním trhákem příběh, v němž ústřední místo zaujímá dvojka cyniků a který ani nemá happyend?? A ty úžasné, přirozené herecké výkony! Kamera je fantastická a nebýt několik kýčovitých momentů, byl bych nucen prohlásit tento film za naprosto dokonalý. Jsem okouzlen. (08.10.2005)

Hodnotit tento film je náročné už jen proto, že je tu cosi jako nálepka "klasika" a tu se človíčku jako já pošlapávat nechce. Ale k čertu s tím, je to blbost! Nehorázný melodramatický a přeslazeně sladkobolný a zbytečně přeceňovaný škvár o hysterce bez kouska inteligence a sebeúcty. Když si představím, že ve stejném roce vznikla geniálnost s názvem Kristián, chce se mi nad tou americkou zpupností a sebestředností v udělování Oskarů řvát vzteky. Jistě, je tady krásná výprava a kamera a charismatičtí herci, ale děj nestojí bratru za nic. Je to jen strašlivá snůška 180 stupňových obratů v jednání a smýšlení hlavní hrdinky která mě neustále svým jednáním uváděla v šílenství (navíc Vivien mi přišla, že si myslí, že hraje v němým filmu, takže přehrávala o stopéro) a k tomu ještě semtam ležérní úsměšek Clarkův (chvíle, kdy byl na obrazovce i on byly jako balzám na poničené vnímání reality). Kdybych to hodnotil jako klasiku, dal bych samozřejmě plný počet, abych nevybočil stejně jako Matty, ale já to hodnotím podle toho, jak mě to bavilo. A nebavilo mě to věru mnoho. Není to ani první, ani poslední a ani jeden z mála z filmů z třicátých let, co jsem viděl. Ale musím říct, že kdyby to byl první starej film, co jsem viděl, moje odvaha se na ně dívat dále by byla značně podlomena. V 1994 natočená miniserie Scarlett je podle mě mnohem lepší, zábavnější a to téma osudové lásky Rhetta a Scarlett je tam mnohem lépe podáno. Navíc mi tam Scarlett přišla jako tvrdá a odvážná ženská, která má sílu i schopnosti a jen nehýká neopětovanou "láskou". Kromě Clarka bych tenhle film naprosto oželel. A když si tak uvědomím, že tohle dostalo osm Oskarů, nechtěl bych se domýšlet, kolik Oskarů by dostal Kristián, protože ty dva snímky jsou (kromě stejné doby vzniku) nesrovnatelné a Kristián zatraceně o sto furlongů vede. (01.05.2006)