Tramvaj do stanice Touha

Nesmrteľná Williamsova hra prevtelená do Kazanovho kolosu klasického Hollywoodu. Tento film je už síce korytnačka strieborného plátna, no má zdravé, vesmírne jadro a teda mu nehrozí, že by niekedy vyšiel z kurzu (Woody Allenov "Blue Jasmine" je toho dôkazom); je to vlastne taký "moderný shakespeare filmového umenia; 27-ročný Brando vo svojej druhej filmovej role úplne suverénny a presný; Kazanova réžia je vycibrená - určite aj preto, že predtým si "Električku" zrežíroval aj na divadelných doskách - no a nepochybne hlavne preto, že to bol jeden z najväčších režisérov klasického Hollywoodu; (09.05.2014)

Když má režisér s neselhávající zručností po ruce výtečné herce a ještě lepší dialogy z pera T. Williamse, jimiž lze jejich postavy obohatit, nemůže poté vzniknout nic jiného než jedno z nejlepších sociálních dramat vůbec. K hereckému výkonu V. Liegh - je třeba si uvědomit, že herecký projev v padesátých letech byl celkově značně odlišný od toho jež známe ze současnosti. Tedy nikoliv tak civilní. Pochopitelně, Vivien vždy byla předně slavnou divadelní herečkou a na jejím projevu to znát je... a ostatně "Tramvaj" je původně divadelní hra a to na ní znát také je. Přesto bych se ale v souvislosti s jejím výkonem hodně bránil termínu "přehrává". M. Brando, jakožto nová krev Hollywoodu, vedle ní možná může působit svěžejším a civilnějším dojmem, poloha, kterou Vivien v postavě Blanche ovšem nasadila přesně odpovídá povaze životem zkroušené a poblázněné ženy. Což také ocenila Americká filmová akademie, když jí za roli udělila jejího už druhého Oscara... (20.09.2006)

Tennessee Williams byl mimořádný spisovatel. Elia Kazan byl mimořádný režisér. Marlon Brando byl zase mimořádný herec. Mohlo tedy vzniknout něco jiného než mimořádný film? Tramvaj do stanice Touha je původně divadelní hra oceněná Pulitzerovou cenou o tajemně-dekadentní starnoucí Blanche DuBoisové (Vivien Leigh), která po "ztrátě" rodiného sídla v Mississippi přijíždí za svou starší sestrou Stellou do francouzské čtvrti New Orleans. Stella tady žije v malém bytě se "zvířecím" manželem Stanleym (Marlon Brando), který aristokratickou Blanche nemůže logicky ani cítit (a ona zase jeho). Relativně jednoduchý námět - proč se tedy jedná o opěvovanou klasiku? V první řadě to je způsobeno kontroverzností filmu. Není tajemnstvím, že do roku 1993 byla k mání pouze cenzurovaná verze. V ní bylo vystřihnouto pouze cca. 3 - 5 minut, které ale snímku dali úplně jiný formát. Kazan totiž poměrně, na svou bodu, otevřeně ukazuje domácí násilí, ženskou sexualitu - nymfomanii a také se v náznacích zmiňuje o homosexualitě. I přes cenzurní střih však způsobil snímek v Hollywoodu nečekaný poprask (a poprask se vždy zapisuje do historie :) ). Za druhé je vyjimečnost tohoto snímku v hereckým výkonu Marlona Branda. Brando totiž předvádí do té doby nevídaný herecký styl (později pojmenovaný jako "Method acticting"), jež zahrnuje abosultní splynutí herce se svou postavou. Každá jeho věta, každý jeho postoj a pohyb je na svou dobu neobvykle realistický (srovnejte například Bogarta, jež dostal za - také velice mužnou postavu Charlieho Allnuta v Africké králově - tento rok Oscara. Oproti Brandovi, vidíme v jeho postavě "jen" herce jménem Humphrey Bogard s jeho přirozenou elegancí). Marlon tak do několika let nastavil touto postavou úplně nový herecký trend (viz. také zde často kritizovaný kontrast s, na tu dobu NORMÁLNĚ, hrající Vivien Leigh). Když už jsem se dostal k Vivien, je zajimavé že její pozdější realný život měl s postavou Blanche DeBuis hodně společného... A teď důvod proč nedávám plný počet pěti hvězd. Převod z divadelních prken se dle mého nezdařil úplně na jedničku a Elia Kazan mohl přednosti filmového formátu využít daleko lépe. Jedna místnost není sice na snímku na obtíž (viz. např. 12 rozhněvaných mužů), ale dialogy zde nejsou bohužel na takové úrovni aby vše po celé dvě hodiny utáhly... Přesto - jedná se o snímek, jež je po právem považován za klasiku filmu. She is as famous in Oriel as if she was the President of the United States, only she is not respected by any party. (27.06.2009)

Jak to dopadne, když se setká jedinec oddán (vlastnímu pojetí) vznešenosti a jedinec, kterého by většina lidí pokládala za krajně nízkého, snad až zvířecího? Elia Kazan divákům tento střet prezentuje prostřednictvím hereckého umu Vivien Leigh a Marlona Branda, kteří se svých rolí zhostili neuvěřitelně skvěle. Tramvaj do stanice Touha předkládá dvojí kontrast - na jedné straně jde o protiklad dvou zcela opačných druhů "šílenství" (či spíše abnormality) v případě dvou ústředních postav, na straně druhé pak kontrast těchto druhů "šílenosti" se zdánlivou normalitou dvou postav vedlejších (kterých se neméně umně ujali Karl Malden a Kim Hunter). Elia Kazan následně během vyprávění zvolenou formou narace tento druhý kontrast zajímavým způsobem boří. (15.03.2013)

Toto je jeden z tých filmov , ktoré vás zasiahnu a ešte dlho po pozretí vám budú rezonovať v hlave. Podľa hry tenneseho williamsa, ktorá je už kultové dielo vznikol film kde dominujú výkoni branda a leigh. Tak depresívny film s taj nesjutočne depresívnym koncom sa len tak nevidí a najhoršie na tom je že k Blanche inklinujeme o to viac nás zamrzí jej náhly prerod. Brando vo svojej druhej úlohe dokazuje že dokáze hrať a všetku svoju pozornosť strháva na seba. Leigh je utešená, nádherná a ku koncu aj šilene presvedčivá. Ja môžem len tlieskať takémuto filmu lebo na to že vznikol v pedesiatych rokoch stále je svojou kvalitou neprekonatelný a rozhodne sa dá povedať že aj súčasný. Je to skrátka dvojhodinová jazda v jednej električke ktorej konečná stanica je v nedohľadne a rozhodne nas na jej konci nečaká nič dobré (01.03.2008)