Jeden musí z kola ven

Alfredson je precizní hodinář, který pod ledovým příkrovem formálně dokonalé a fetišisticky stylové režie dokáže nacházet překvapivé emoce. Film, v němž se de facto pouze přemýšlí a vzpomíná... a přesto mě dokázal napnout jako strunu. Pokud jsem v případě nedávného špionského retra Dluh vyzdvihoval jako vrcholnou scénu precizně zkomponovaný "únos přes čáru", musím v případě tohoto kousku vyzdvihnout celek - protože načasování, správná vibrace a ten nejčistší konzervativismus se tu prolíná s drobnokresbou charakterů a nesmírně zábavnou aktualizací dobových kulis. Nelze si nepovšimnout, že Jeden musí z kola ven je s ohledem na svou stylizaci místy až absurdně důsledný a vypadá (záměrně) jako kulisová podívaná. Kulisami je tu paradoxně to, co tradičně bereme za jádro výpovědi (napínavý příběh, ideologický kontext) - svůdnost Alfredsonova filmu je právě v těch detailech, které by jinde byly jen pro "efekt reálného". Lahůdka, kterou chci vidět znovu... (01.02.2012)

Agentská paranoia na mne obvykle působí pozitivně, ale tentokrát mne nepotěšila sázka na atmosféru, jejíž hustota by našla konkurenci snad jen v mlze nad rybníkem Brčálníkem. Nic proti atmosféře, už vůbec nic proti skvělým hereckým výkonům mých oblíbenců, ale pan režisér se neodvážil zařadit vyšší než druhý rychlostní stupeň a taková jízda by mne nedokázala uspokojit ani v kokpitu formule 1 na okruhu v Silverstone. (09.10.2012)

Kromě snahy přesvědčit mě o tom, že v britské tajné službě je to samá buzna, čemuž jaksi, vycházím-li z vkusu Jamese Bonda, věřit nemohu, má tento film jen jedinou vadu, a tou je trochu schématický scénář, který více předpokládá, než ukazuje. To se ovšem dá vydržet, stejně jako ne moc dobrý hudební doprovod. Příjemný byl celkový retro styl, který je sice velmi módní, ale zde velmi povedený. Po uvážení dávám 3*, protože hranice průměru to, přestože jsem byl vcelku spokojený, bohužel nepřesáhlo. (26.01.2012)

Člověk, aby se v tom vyznal. Vztahy mezi špióny jsou mnohdy složitější, než když muž miluje dvě ženy (či žena miluje dva muže). Díky detailům, které nám režisér Tomas Alfredson ukazuje (a které dokázal krásně zobrazovat i v předchozích filmech), se divák dokáže z velké části zorientovat ve spletitém příběhu i s epizodami z jiného časového období. A navíc ti herci podávají brilantní výkony. (01.02.2012)

Ten, kdo má Garyho Oldmana zafixovaného jako démonického expresivního představitele těch nejodpornějších záporáků, bude nejspíš překvapený prošedivělým nenápadným úředníčkem, na kterém nejsou ani stopy po nějakém charisma a který nás přesto zasvětí do složité špionážní hry, která mi připadá jako velmi reálné vylíčení skutečného světa zpravodajských her. O určité kategorii filmů říkám, že jsou sice výborné, ale jenom pro někoho. A přesně takový je i případ tohoto dramatu. Precizní film s promyšleným příběhem a vymakanými detaily, který ale svým tempem a přímo programovým vyhýbáním se osvědčeným žánrovým klišé a atraktivitě pro diváka, běžného filmového filmového konzumenta spíš odradí. Řekl bych, že má šanci stát se klasikou svého žánru, jejíž jméno budou s úctou vyslovovat filmoví fajnšmekři a žánroví specialisté, ale určitě se nestane filmovým trhákem v pravém smyslu slova. Výkon Garyho Oldmana mě nadchl, stejně jako scénář, který obsahuje řadu reálných prvků ze známého skandálu kolem legendárního vyzvědače a dvojitého agenta Kima Philbyho, který jako vysoký důstojník britské tajné služby dokonce aspiroval na funkci jejího šéfa a přitom byl dlouhá léta krtkem řízeným z Moskvy. Technická stránka filmu i režie jsou precizní a ten, koho neodradí pomalé tempo a minimum akce, bude odměněný velkým filmovým zážitkem. Celkový dojem: 95 %. (06.02.2012)