Jeden musí z kola ven

Pre mňa jeden z najočakávanejších filmov roku, no a pravdupovediac ma trošku sklamal. Mám rád sedemdesiate roky, atmosféra bola skvelá, herci svoje role precítili, samotná kamera a hudba spravili pútavejším, ale film samotný až taký pútavý nebol. Nevravím, že som chcel špionážny film v tempe bondoviek, ale ten monotónny rytmus sledu udalostí som miestami fakt preklínal a bol na úkor kvality a zážitku z filmu, ktorý by inak mohol byť oveľa sugestívnejší. Zároveň však potvrdzujem kvalitu ostatných aspektov, herci skvelí, dialógy vycibrené do posledného detailu, scenár má skvelé miesta a zážitok sa tak ustálil niekde na 80%. (30.01.2012)

Jen těžko jsem se orienovala v ději, ještě hůře v postavách. V mezičase jsem přemýšlela, proč jsem to vlastně chtěla vidět. Možná kvůli předloze? Někdo mi to dporučil? Pozitivní je, že jsem od toho nic nečekala, tudíš ani nemohla být zklamána. Ale jsem ráda, že se to líbilo fanouškům šiponážních filmů. Přeju jim to. (20.11.2016)

Režijně precizní, s důrazem na detaily, i ty nepodstatné, kdy si Alfredson jen tak hraje (vosa v autě, zabitá sova ve třídě), ale jinak až příliš odtažité vyprávění a nepříliš pohlcující. Gary Oldman předvádí nesnesitelnou lehkost mlčenlivých pohledů a uvážlivých proslovů a je nejsvětlejším bodem celého filmu. Ovšem byly už zde lepší špionážní zápletky k vidění. (27.01.2012)

Dobře natočené co do atmosféry a herců, ale neuvěřitelně nepřehledné. Mám pocit, že úplně zbytečně. To, že vůbec nevím, po čem (kom?) hrdinové pátrali a jak (jestli?) to vlastně získali, je při tom, jak jednoduchá celá premisa je, pravděpodobně chyba spíš filmařů než moje, protože si myslím, že už jsem se orientoval ve složitějších filmech než tenhle. Proč je tedy pro mě zrovna Tinker Tailor španělská vesnice, nechápu. (12.01.2012)

Stalo se určitým módním klišé stavět proti sobě vláčnost Jeden musí z kola ven a střelhbitost bondovek, ale já bych proti Jeden musí z kola ven postavil spíš Sodenbergův Zkrat. Oba ty filmy jsou jedinečné v tom, jakým způsobem škrtají zavedená pojítka mezi statickými dialogy a dynamickou akcí. Ačkoliv je v kinematografii zvykem spojovat dialogový scény s něčím nenápadným a střídmým, proti čemuž se kladou formálně zajímavý akční scény, tyhle dva filmy na to jdou obráceně. Jeden musí z kola ven nabízí až maniakálně přešlechtěnou formální stránku a pohyb či dialogy postav pojímá doslova jako balet nebo nějaké taiči. Hodně tím připomíná česká Pouta. Přestože tedy film jako takový už od svých počátků tíhne k dynamice a pohybu, jak je patrné třeba ze slavného pokusu Eadwearda Muybridge, který dokázal, že v určitém stadiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země, i statické věci mohou být udělány velmi krásně, jak tu dosti přesvědčivě demonstruje režisér Alfredson. Soderberg na to šel ve Zkratu obráceně, neboť akci zošklivil. Statickým snímáním bez použití živoucí handky nebo úplnou absencí jakéhokoliv hudebního doprovodu se Soderberg vymezil proti obvyklé formální vytříbenosti akčních scén, během nichž je slyšet basová linka bytelná tak, že cejtíte vibrace až na Jamajce, a navrch tvůrci obvykle přihodí ještě trochu konfet. Soderberg tím poukazuje i na jeden docela zajímavý fakt, a to ten, že v akčních scénách se dosahuje vtahující sugestivity často zcela nerealistickými prostředky, jako je intenzivní hudba nebo kmitající kamera. Jinak řečeno akce je ve filmech buďto realistická, nebo sugestivní, ale málokdy obojí (to je vyhrazeno skutečně jen těm největším mistrům jako třeba Mannovi v Heat). Máme tu tak dva případy filmů, Zkrat a Jeden musí z kola ven, které jdou proti zavedeným normám: jeden zošklivuje akci, druhý zkrásňuje dialogy. Asi jako kdyby vzal nějaký prohnaný knihkupec Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Eca a vyměnil vám na nich přebaly. (18.05.2012)