Nevinnost

Když jsem na to náhodou narazil v telce, zpočátku mě to moc nebralo, ale někdy od momentu, kdy je Tomáš obviněn, to už upoutalo mou pozornost a bavilo až do konce. Finální zvrat mě šokoval, ale dává to pak celé o to víc smysl, a tím spíš mě to přimělo pocítit respekt ke scénáři, který mi přišel velmi promyšlený - líbí se mi na něm třeba to, v kolika různých významech se zde objevuje titulní motiv nevinnosti (trestněprávní nevina, sexuální nezkušenost/panenství, nevinnost mentálně postižených lidí ve smyslu nezkaženost přetvářkou) nebo i ten finální vtípek, kdy je závěrečný titulek KONEC doprovozen slovem "NEVINNOSTI". Možná z toho námětu šlo dostat ještě trochu víc, ale osobně jsem i tak hodně spokojený a rád, že jsem se k tomu filmu náhodou dostal. Víc podobných českých dramat ze současnosti bych jen uvítal. (04.07.2022)

Veliká převeliká škoda té umanuté snahy tvůrců vše doříci a všechna vysvětlení podat divákovi až polopaticky, kdyby Petr Jarchovský ve svém scénáři nechal alespoň nějaké dějové linie otevřené a především v sobě utlumil touhu po překvapivé pointě a originálním finále za každou cenu a nechal svůj příběh někde v blízkém okolí chatové oblasti u Máchova jezera vyznít do ztracena, asi bych neváhal s maximálním hodnocením, tak moc se mi jeho psychologické drama zamlouvalo. Námět je skutečně silný, Jarchovský dobře zná své silné stránky a hlavně triumfuje s dialogy, o Hřebejkově bravurně zvládaném řemesle také netřeba spekulovat, navíc umí vést herce a v silných momentech je znát kvalitní casting (osobně děkuji za Luďka Munzara), nádherná je kamera, která častým snímáním scény v protisvětle navozuje zvláštní atmosféru, zajímavá je mizanscéna tvořící mix městského urbanismu a sterility nemocničního prostředí a výslechových místností policie, což dohromady dobře ilustruje motivy vyhoření a osobní i rodinné krize. Hřebejk s Jarchovským natočili (opět) silný film, škoda, že (zase) funguje spíše lokálně, než že by měl šanci oslovit širší evropské, potažmo světové publikum... (15.11.2011)

Ze zacatku to vypada jako zamysleni nad diskriminaci muzu u podobnych procesu, kdy existuje neco jako "presumpce viny". Pomalu prejdete do zamyslenim nad tim, ze "a kdyby se to zavedlo jako v Americe, tenhle nevinnej chudak bude na nejakym blacklistu uchylu, i kdyz nic neudelal". A nakonec to sklouzne k pseudo-psychologickemu dramatu o jednom komplexu. Jinak receno - slo by to i lip. (07.01.2011)

Co je morálně špinavější, pohlavní zneužití dítěte, nebo křivé obvinění z tohoto činu? Nejhorší je život ve lži, ovšem…kdo v ní nežije? Hřebejkovy dva filmy v jednom rozhodně nejsou bezchybné, ale umí se svým vzájemným působením na čas vloupat do hlavy. Čert vem poněkud mamelucký výkon čerta s hodností vraníka, pochybnosti vyvolávající policejní postupy i některé cool znějící repliky, které by člověk v normálním dialogu nevypustil z pusy, když si Gut-Jarchovský se mnou tak dobře zacvičil.. (18.10.2016)

S Nevinností je to těžké. Vrství na sebe motivy nevinnosti z hlouposti, zdánlivé, vylhané, nepochopené. Život nás o ní okrádá a my o ni okrádáme ostatní. Samolibí krátkozrací egoisti. Lupiči citů, v kanadách na rozkvetlý louce. Ono se Hřebejkovi povedlo v poměrně obnažené podobě ukázat ubohé aspekty tý slavný lidský romantiky, ale když už básníci přicházejí o iluze, je škoda vnímat roztříštěnost jednotlivých motivů, které smrdí účelovostí bez stravitelné pospolitosti. Velký náběh na poskládání příběhu měla Aňa v úžasnym monologu ke konci. Tím měl film končit, nechat doznít katarzi a v poklidu opustit marginálně podstatnou kostru děje. Variace na boží mlýny, které se odehrály poté, můj zážitek poslaly do kytek a je to sakra škoda. Přibližně tak nefunkčně, jako když měl záběr proti slunci v každé druhé scéně podtrhnout, že je krásné, ale když se díváme přímo do něj, může ublížit a pohled to je nejasný, oslepující, v důsledku jen po pár minutách rozčiloval tím, že nic není vidět a původní myšlenka šla pocitově stranou. (22.10.2011)