Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva

Animovaný film na motivy Asterixova dobrodružství v Británii je mým nejoblíbenějším Asterixem vůbec, a tak mám velké problémy nebrat si tohle prznění osobně. V pořadí čtvrtý díl hraného Asterixe v mnoha ohledech doslova opisuje legendární scény z Asterixe v Británii, avšak dělá to s obrovskou mírou křečovitosti, topornosti, bez citu a bez invence. Vtipných narážek je na těch přepálených 110 minut minimum a uměle našroubovaná a naprosto zbytečná vedlejší dějová linka s Vikingy tomu plusové body taky nepřidá. Suma sumárum, Asterix jde film od filmu do prdele. (19.12.2014)

Už to není, co to bývalo. Viděna dabovaná verze. Najde se tu pár vtipných momentů, ale šlo o takové maličkosti, kde se člověk pousměje. Začíná mi taky vadit, že Asterixe hraje pokaždé jiný herec a totéž platí i Juliu Ceasarovi. Tady je to taková nevýrazná figurka. Není náhodou Asterix menší než Obelix? Vždyť tady byli stejně vysocí. Takže Obelix vypadal jako by se zmenšil a zeštíhlel svůj korpulentnější objem. Každopádně by se z toho dalo vymlátit mnohem víc. (05.03.2013)

Po mizerné trojce docela slušné překvapení. Návrat k poetice komiksu, a i když ten převod gagů z kresby na plátno moc dobře nefunguje (protože každý jednoduchý vtip film rozehrává do několika minut a tím jakéhokoliv dospělejšího diváka odradí), herci se snaží, jak můžou, a pořád je to starý dobrý Asterix a Obelix. (27.11.2015)

Tak takhle opravdu ne. Dost mě naštvala absence Idefixe. Panoramix se taky mohl alespoň mihnout. Kreslený film Asterix v Británii je můj nejoblíbenější díl. Když jsem viděl co s tim provedli tak jsem tomu nemohl uvěřit. Nechtěl jsem rozhodně to samý jen v hranej podobě. Ale takhle to zprasit nemuseli. A pokus o zamíchání Asterix a Normané byl taky trochu mimo. To si mohli odpustit protože to bylo skutečně úplně zbytečný. Představitelé Caesara i Asterixe byly nejhorší z celé série. Alespoň že se našlo pár momentů kdy jsem se zasmál. Bohužel to nestačí. Celkově byl příběh absolutně bez nápadu a Brity jsem měl chuť postřílet sotva promluvili. Hodnotim slabý 3* a to předevšim za ústřední dvojici kterou mam rád od dětství. (02.03.2013)

Takhle při neděli jsem se zcela dobrovolně ("Kurva, taky bys je mohl sem tam někam vzít, ať furt nesedí doma a já můžu vyspat tu opici!") rozhodl, že poskytnu svým dvěma antikoncepčním selháním nějaké to kulturní vyžití. V hospodě už byly a probíhalo to docela poklidně ("Tati, kdy už konečně dopiješ, ať můžeme jít, je nám docela chladno, když nás ten pán odvedle poblil!"), a tak padla úplně přirozeně ("Chceme jít na Asterixe, jinak naprášíme mamce, žes zase chlastal!") má volba na kinematograf. No nekupte to! Třikrát stotřicet za lupeny, dvě kila za výživné a zdravé dobroty americké provenience, to máme šest stovek v prdeli během pěti minut a mělo li by se to opakovat, budu si muset nechat zvednout tu minimální mzdu! Ale stálo to zato! Bylo nás tam celkem asi deset, z toho další čtyři fakani, co hráli po kině hoňku a zkoušeli pohodlnost snad všech ostatních neobsazených sedaček. Mé děti LNB (Lehký Nedostatek Bití) syndromem naštěstí netrpí, a tak se celou dobu vzorně bavily. Až na pár odpustitelných výjimek. Pátá minuta - "Tati, já to vidím rozmazaně!". "Musíš si nasadit ty brýle, vole!". Sedmá minuta - "Tati, já si přes ty brýle nevidím do popcornu!". "Ježiš, tak si je na chvíli sundej, ne?!". "No jo, ale to zase budu mít rozmazané!". Trpělivě beru do ruky krabici se špatně vypukanou kukuřicí a naplněn otcovskou láskou ji cpu mladému do chřtánu. Dvacátá minuta - " Tati, mně se chce na záchod!". "Vždyť si před chvilkou byla!". "Jenže mně se chce ještě...". Nu, proč se trochu neprotáhnout, že ano! Na hajzl to je asi kilák. tak snad mi moc neuteče. Dvacátá pátá minuta - "Tati, mně se chce taky". "No to si děláš prdel!!! Před chvíli jsme tam byli!". "Jo, já vím, ale to se mi ještě nechtělo.". No co, pohybu není nikdy dost. Čtyřicátá minuta - "Tati, skoč nám ještě pro Fantu, už jsme dopili a máme žízeň.". " Vždyť jste toho měli každý litr!!". "No a co, ty nevíš, že mladý organismus musí hodně pít, aby měl v cajku ledviny a neskončil na dylajíze???!!". Při servírování jsem si docela slušně polil rifle. Nevadí, aspoň to zamaskovalo mé problémy s prostatou. Osmdesátá až stá minuta - Hajzlová etuda podruhé. Sto pátá minuta - "Tati, mě už to nebaví, kdy už půjdeme?". "Drž hubu a seď, za ty prachy to dokoukáš!" Sto šestá minuta - "Jenže mě bolí břicho!"..... Děti jsou prostě radost! A tak jsem si užil nesmírně příjemné odpoledne se svými pěstěnými budoucími dárci orgánů a kostní dřeně a jsem rád, že to byla taková pičovina, kterou ani nestojí zato komentovat. (24.10.2012)