VOD (1)
Obsahy(1)
Do země královny Černé růže přichází malíř (V. Brabec). Zdejší královna (S. Budínová) si zakládá na své kráse, odmítá stárnout, obklopuje se pouze mladými a krásnými lidmi a staré nechce ani vidět. Malíř královnu portrétuje a po čase odchází s některými skicami do sousední země. Tamní král je smutný, neboť se mu ztratila dcera Eliška. Na jednom obrázku pozná šperk, který má královna na sobě, patřil totiž právě jeho dceři. A tak se malíř znovu vydává do království Černé růže, aby Elišku našel. Což o to, to se podaří – je to němá kuchařka Kateřina (M. Vančurová). Jak ji ale vysvobodit? (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Není to špatná pohádka. Vladimír Brabec v nejlepším věku, Slávka Budínová na prahu padesátky stále svěže vypadající (nebo, že by to dělala ta televize?), mladinká a krásná Marta Vančurová a nezapomenutelný Vladimír Menšík a to i přesto, že se ocitl jen v epizodní roli. Pohádka mi přijde nadčasová a aktuálnější než v době vzniku. Hlavně proto, že mám tak nějak pocit, že dnes mladí se starší generací vedou válku hojně podporovanou médii. Závěrem dodám, že jediná podivná věc na pohádce je to, že se malíř vydal hledat princeznu aniž by znal její podobu. To opravdu neměl její otec ani jedinou její podobiznu? To se už nikdy nedozvíme... ()
Mládí je krása, prudkost i zbrklost, stáří bývá naopak zkušené a moudré. Tento generační střet vystupuje ze svého pohádkového rámce už tím, že postrádá onu bájnou iluzornost neskutečných příběhů – bezprostředně se totiž dotýká každého z nás. Šiktancova předloha potom záměrně zvýraznila postavu pyšné panovnice, která se chce vzepřít zákonům přírody a využívá k tomu všech prostředků. V televizním studiu ji dokonale ovládla Slávka Budínová, herečka mimořádných kvalit. ()
Slávka Budínová patří k ženám, které dokáží být i ve věku kolem padesátky zajímavé, charismatické a důstojné, aniž by na to potřebovaly tuny líčidel a plastické chirurgie. Snad proto mě mrzí, že její role, jakož vlastně celý děj, nešel víc do hloubky. Občas to mělo nádherný náběh na mnohem hlubší úvahu na téma mládí a stáří, schopnost se s tím vyrovnat nebo na téma odčinění vlastní viny. Bohužel to ve všem zůstane tak nějak v půli cesty. Pro ten velmi nevyužitý potenciál dám jen tři, škoda, tohle mohlo být hodně silné. ()
Milá černobílá pohádka o zlé královně, která nechce stárnout a tak se obklopí mladými lidmi a krásnými šperky. Má kouzelné zrcadlo, které jí neustále opakuje, že je krásná. A také má jednu krásnou, avšak hluchou a němou služebnou. A do takového království přichází malíř, který se zavedenými pořádky udělá pro jednou přítrž. Pohádka je spíše pro dospělejší, ale je příjemná, poklidná a s moc hezky vybraním obsazením. ()
Bezmála padesátiletá královna trpí syndromem nestárnoucího diblíka a pocit mladosti si dodává tím, že se obklopuje mladými lidmi, starším zakazuje nejen přístup do zámku, ale i je všelijak šikanuje a usurpuje. Nejvíce jí v žaludku ležela dcera sousedního krále, která byla nejen krásná, ale i mladá, což byla nehorázná drzost, kterou bylo třeba okamžitě radikálně řešit. Nebyl by to však major Zeman, aby se pravých motivů nedopátral, spáchané zločiny nerozkryl a problém nevyřešil. Aby té ironie nebylo na slabší nátury moc. Slávka Budínová byla krásná ženská a opravdu důstojná královna a nemyslím si, že by člověk na prahu padesátky byl odepsaná troska. Jenom to považuji za věk, kdy by člověk měl mít alespoň tolik rozumu, aby si nehrál na puberťáka. Vlastní mládí se mládím jiných nenažene a stárnout s grácií je víc, než mít o dvě tři vrásky méně než stejně tak stárnoucí vrstevníci. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Pohádka skončila kvůli autorství za normalizace zakázaného Karla Šiktance v trezoru. (raininface)
Reklama