Elle s'appelait Sarah
Sarah's Key
Režie:
Gilles Paquet-BrennerKamera:
Pascal RidaoHudba:
Max RichterHrají:
Kristin Scott Thomas, Mélusine Mayance, Niels Arestrup, Frédéric Pierrot, Michel Duchaussoy, Dominique Frot, Natasha Mashkevich, Gisèle Casadesus (více)Obsahy(2)
Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (127)
Velmi silné drama, kde pro mě však obrovským způsobem převažuje síla flashbacků oproti současnosti, ve které se odehrává bohužel většina filmu. Příběh Julie je sice dobrý, ale nijak extrémně mě nezaujal, oproti krutému životu malé Sarah. Hlavně výkon její malé představitelky je něco opravdu neuvěřitelného, pokud se zamyslím nad jejím věkem. Opravdu tleskám, jen škoda, že více důrazu se zde nekladlo na historickou část, ovšem je pravda, že tohle dalo filmu originálnější pojetí. Můj druhý Paquet-Brenner a zatím opravdu nezklamal, velmi slušný režisér. ()
Osudové drama, které bohužel ztrácí náboj s délkou. Polovina filmu je povedená. Příběh začíná ve Francii v začátcích 2. světové války, deportace židů do pracovních táborů je ještě neznámou pravdou - to vše bylo lépe zvládnuto ve francouzském Odsunu. Osud Sarah se v čase proplétá s hledáním pravdy novinářky Julie Jarmond, tento pletenec dává filmu kouzlo, které ale v jeho konci ničí nudné zdlouhavé pasáže. Klíč k minulosti by klidně mohl být o 20 kratší a šlo by o nádherně dojemný snímek, s délkou 111 minut se ale vyrovnal velmi zle. ()
Další z filmů zabývajících se holocaustem, který patří do škatulky velmi povedených. Na rozdíl od tématicky podobného Odsunu se film klade větší důraz na postavy, což je dáno i stylem vyprávění, kdy děj skáče z přítomnosti do válečných resp. poválečných dob, kdy současná novinářka postupně odhaluje osudy židovské dívky. Všemu podle očekávání vládne Kristin Scott Thomas, ale svým uvěřitelným projevem hodně překvapila a potěšila i dětská představitelka Sáry. Film nabízí i několik nervydrásajících scén z Velodromu a internačního tábora. Čekal jsem ovšem od Francouzů trochu více sebereflexe, ale do toho se jim zjevně příliš nechtělo. I tak se jedná o výborný film se silným příběhem a takových není nikdy dost. 85% ()
To se snad ani nedá slovy popsat, jaké pocity mám z tohoto filmu. Chvílema mi to připomínalo téma, které se řešilo i ve filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu. Film mě opravdu hned vtáhnul do děje a skoro jsem ani nedýchala. Herecké výkony i hudba byly dokonalé. Prostě drama jak má být a přesně můj žánr, který mám nejradši. Tento film mi opravdu sedl po všech stránkách, takže není nad čím váhat a dávám 100% a určitě doporučuji. ()
Linie s Vel'd'Hiv je silná a velmi dobře zpracovaná, zato ta druhá, která se odehrává v současnosti a ve které září Kristin Scott Thomas je trochu slabší. Ano, zajímalo mě, jak se nakonec rozhodne, ale že to celé vyústí ve scénu v kavárně nad městem, kde brečí ona, on i piano a s nimi celý kinosál... To už bylo trochu příliš :) Nicméně jako celek film funguje velmi dobře a s přihlédnutím k událostem dvaačtyřicátého roku, dávám silné čtyři hvězdy a rozhodně film doporučuji ke zhlédnutí. ()
(SPOILERY!) Škoda konce filmu, protože pro mě, jako pro diváka, bylo to druhé zjišťování pravdy o minulosti už dost zbytečné. Klidně to mohlo končit tím, jak ji v restauraci odmítne poslouchat, ona mu to nutit nebude a bude (si myslet), že je tedy jediná kdo ví pravdu. A film by končil tím, že on jde k otci s fotkou holčičky a už z dálky a beze slov by byla vidět jen otcova reakce. Vše, co bylo od jeho odmítnutí poslouchat v restaurace bylo už zdlouhavé, nezajímavé a navíc., což je velká škoda. ()
S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. ()
Příběh židovské dívky a zavlečení jejích rodičů do Velodromu, následné rozdělení a její zoufalé snažení zachránit bratra je na velmi dobré úrovni. Ovšem rovina současnosti s nepovedeným koncem dostala pro mne film do nezaslouženého průměru. ()
První část o válce a srdceryvný příběh Sářiny rodiny mě zaujal a nemohla jsem se od filmu odtrhnout a zvažovala jsem plný počet hvězdiček. Ale vzhledem k tomu, že konec mě uspal, tak to nelze. (Musím ale nicméně vyzdvihnout jednu scénu a sice jak se holčičky na útěku snaží zbavit židovské hvězdy a svlékají stále další a další oblečení a na každém je vždy další hvězda... To bylo tak strašně smutné! ) ()
No niekomu sa zdá, že takýchto filmov už je priveľa, ale ja hovorím, že primálo, veď len o mentálne postihnutom buzerantovi Hitlerovi je ich zo desať. A ano všetky europské štáty sa väčšou či menšou mierou podieľali na vyhladzovaní Židou svorne, ale super fašistsráči boli v tomto čase slovenskí katolickí černokňažníci na čele s najväčším mäsovým vrahom farárom Tisom. No teší ma, že sa škvaria v pekle opretí o žeravé kotly a každý deň diabli, ktorí nemajú robotu hore na zemi ich šukajú do riti a z papuľ im vystrekuje žeravé semeno rovno do kotla, lebo toto budú večer žrať. S pozdravom holý Hitler, Tiso mu riť vytrel. ()
Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec se přikláním až nahoru. Snímek o odsunu 13 000 židů do Německa a Polska nám ukazuje příběh jedné rodiny, který je ve snímku zpracován ve dvou dějových liniích. Skutečný osud židovské rodiny v roce 1942 a dnešní příběh o americké novinářce žijící ve Francii, která je s příběhem spjata nejen pracovně. Je to emotivní snímek k zamyšlení a další ukázka toho, že nacisté nebyli jen Němci. ()
Moj prvy Gilles Paquet -Brenner a hned priemerny film. Jo, jo, Druha svetova vojna je zaujimava tema, ale herecke vykony su mizerne, herci neznami a prilis poznat lacne kulisy. Silna tema este neznamena automaticky silny a zaujimavy film : 50 % ()
Viděno v RegioJetu po cestě z Brna do Prahy. Velmi povedené drama. Téma je hodně silné a bál jsem se toho, aby z toho nevypadla citová vydíračka, ale naštěstí to byl režisér schopný ukočírovat tak, že to silné je i bez patetických dojemných scén a celé to působí uvěřitelným dojmem. A o to víc to cením, jelikož je vlastně v hlavní roli židovské dítě za doby 2.světové války. Má to taky slušné herecké výkony, dobře napsaný scénář, děj se vyvíjí tak jak má, dobře se na to dívá a příběh Sáry mě zaujal a v napětí jsem očekával, jak skončí - a to je hlavní. Na plný počet to není, protože třeba na postavách v současnosti se dalo víc zapracovat a moc mi do celkového příběhu nezapadalo to těhotenství (ačkoli na konci je dořešen osud všech postav - a to beru jako hodně velký klad), ale jinak jsem dost spokojený. 4* ()
První polovina filmu byla úžasná. Příběh dívky mě zaujal i rozbrečel. Film by, ale mohl být kratší. Je hezký, dojemný a perfektně natočený, ale zdlouhavý. Ke konci už ztrácel svůj jas. ()
Kouzlo opravdovosti se nejak vytratilo, jediny kdo ho mel byla K.S.Thomas. ()
O minulosti, přítomnosti i budoucnosti ... o mrtvých i živých ... o stínech na duši, které nelze vymazat ... o vzpomínkách, které nelze unést. Prostý příběh, který nevydírá ... jenom vypráví. Přesto - anebo právě proto - můžete jeho emoce vzít za své. I když … přece jenom si neodpustím drobnou poznámku: V zájmu pravdy může být někdy opodstatněné strkat nos do cizích záležitostí a přehrabovat se v cizích osudech. Přesto si nejsem až tak úplně jistá, že je to za všech okolností správné a očistné ... že to pokaždé přinese něco pozitivního ... že zrovna PRAVDA je přesně to, co všem zainteresovaným schází ke štěstí. VŽDYCKY musíte počítat i s tím, že někoho zraníte, že někomu těžce ublížíte. Měli byste si dobře rozmyslet, jestli dotyčná pravda za to opravdu stojí ... a v první řadě byste si měli odpovědět na otázku, jestli pomáháte druhým - nebo jestli se jenom snažíte uchlácholit vlastní svědomí. P.S.: To pochopitelně neplatí o pravdách, které svými rozměry přesahují čistě osobní rovinu. ()
Príbeh malého dievčatka má dostalo na kolená. Každý by sa vyrovnával ťažko s takou minulosťou, takže sa nečudujem že to spravila. 7/10 ()
dve dejové línie filmu jedna s úžasnou Kristín (hrala fakt nádherne) ktorá ako novinárka pátrala po minulosti, a druhá línia , príbeh malej židovky Sarah, ktorá sa vyhla holocaustu vo Francúzsku, ale stratila svojich rodičov a predovšetkým brata, ktorého smrť si vyčítala po celý život. ()
Téma holocaustu je velmi vděčné. Je plné zajímavých lidských příběhů, které scénáristovi umožní napsat lyricko-epicko-eroticko-drastický opus, jehož úspěch je téměř vždy zaručen. Osobně jse takových opusů už viděl mezi padesáti a stovkou. Řada z nich je nezapomenutelná, mnoho z nich ale zapadne do hlubin zapomnění. Jelikož čas běží neúprosně a mladá generace už si jen velmi matně vybaví, kdo byl vlastně ten Mr. Hitler, je nutné jeho zločiny nové generaci přiblížit na konkrétním příběhu, a to znovu a znovu. A tak nám ve Francii natočili tento film. A je natočen zručně, dobře obsazen, nenudí a ničím nijak zásadně nevybočuje. Je mírně nadprůměrný, rozhodně nezklame, ale do videotéky si ho člověk asi taky neumístí. 70% ()
Ano, o další blbost na světě víc. Nenadchl mě ani Zátah/Odsun, kde použili snad stejnej stadion. Ale tohle bylo navíc ještě zdlouhavý a nudný. Jaká to náhodička, že zrovna reportérka, která píše o tom zátahu, bydlí v domě, ke kterýmu se to celý vztahuje. Fakt mě to nebralo. Nevim, co na tom každej vidí tak skvělýho, že to právě teď má 77%. ()