Orel Eddie

Trpěl jsem celý film při pohledu na křečovitý obličej s výrazem "trpím životem, ale nevzdávám to." Ten člověk neměl talent na nic, vsadím boty, že i špatně dýchal a měl jaterní poruchu s dozvukem samovolných potratů. Film natočený jak reklama na emerické žvejkačky. Nevzdal to. Dvě hvězdičky za nevzdávání. V mém povolání je nezdávání alfa a omega a lidi dnes nechápou, co to je vydržet a nevzdat to. To ještě ocenit umím. (16.10.2016)

Wolveri... starý ožrala, reflektující svůj promarněný talent do klasického outsidera s nezlomnou vůlí. Ano, zapšklý mentor versus podceňovaný otloukánek, už zase. Pointa je tentokrát trochu jiná a správně sportovní, klišé je tu ale stejně přítomno v obludné míře (a tradičně je hlavní hrdina zhmotněné dobré srdce, zatímco doslova všichni kolem něj jsou kruté, nepřející a zákeřné svině). Naštěstí se odehrává docela energická podívaná a postava Eddieho je napsána výborně - skvěle odkazuje na všechny ty autisticky zanícené fanatiky, kteří za svůj sen schovají i vlastní antitalent. Přeju jim to a trochu závidím. P.S. Se skutečným příběhem má film společné prakticky jen jméno svého hrdiny a celkovou pointu, takže slovo "životopisný" bych bral s velkou rezervou. (03.01.2021)

V jedné diskusi na téma účasti podobných osob jako Eddie na profesionálních sportovních akcích (ano, já vím, že Olympiáda je "pro amatéry", ale realita je o něčem jiném) jsem se vyjádřil značně záporně a tento názor jsem nezměnil ani po tomto filmu. Já vím, plnění si snů a podobně, to je vděčné téma, jenže to obvykle něco stojí a nemělo by to jít na něčí úkor. Jako prakticky ukradnout rodině auto a peníze, abych si mohl plnit sny, ještě s moc měkkou maminkou za zády, to nějak není pro mě. Zvláště mě to pobavilo, když se pak Eddie bavil s Pearym o nalezení bankovky. Tátovi sebere úspory, ale deset liber by vrátil. Asi jsem na podobné věci moc zodpovědný. Druhá věc pak je, že místo někoho takového by se mohl a měl kvalifikovat na sportovní akci aspoň jeden kvalitní sportovec navíc. Čímž neříkám, že se na film nekouká příjemně a že jsem se občas i nezasmál, ale nesměl jsem moc přemýšlet o obsahu. (10.12.2017)

Příjemný svižný začátek mě vskutku navnadil, ba až skoro dojal, opřel mě do sedačky a pln emocí a dojmů, vstřebával jsem tuto koprodukční životopisnou komedii s úplným nadšením a úžasem. Tohle zkrátka mému filmovému oku zcela lahodilo. Jak po stránce režijní i technické (střih, kamera), tak i po stránce hudební. Matthew Margeson si zaslouží velký palec nahoru, za krásný soundtrack, který si s radostí pustím ještě jednou. Na druhou stranu zde byla hodně cítit spíše negativní pachuť zpropadené americké produkce. Hlavně co se týče přehnaných emočních linek a přeslazených řečiček, kterými hlavně závěr filmu dominoval. Přesto všem vřele doporučuji tuto (trochu jinou) podobu Kokosů na sněhu. :-) ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (21.04.2016)

Túžba, ktorá driemala v Edwardsovi síce bola obdivuhodná, ale stvárnenie tejto postavy bolo katastrofálne. Neviem prečo producenti vsadili pre výzor tváre ako nejakého idiota s postavou anti-športovca. Taký skokan na lyžiach predsa nemôže byť ako malý medveď, ako potom chce skočiť čo najďalej, keď ho fyzikálny zákon ťahá dole? To mi v tom filme najviac vadilo. Aspoň, že ostrieľaná klasika H. Jackman nesklamal. Aj keď pripútaný k fľaške whisky skočil bravúrne. To bol ten najlepší moment, to bol let orla. Slabších 50%. (27.10.2016)