Pacific Rim - Útok na Zemi

Godzilla meets Transformers. Prozatím nejupřímnější z letošních letních blockbusterů, který si na nic nehraje a přímočaře, bez narativních kliček a významových přesahů, dává velmi zřetelný obsah pojmu „high concept“ (Monstra! Roboti! Velcí!). (S ohledem na předpokládanou merchandisingovou smršť by zvláštní rozbor zasloužila ve filmu přítomná fetišizace techniky - postavy opakovaně žasnou nad sílou a velikostí robotů, jejichž designem se kamera v dlouhých záběrech opájí... v něčem to připomíná prezentaci dinosaurů v Jurském parku.) Zápletka poskládaná z oblíbených scifistických a militantních motivů (Země v ohrožení, sdílení myšlenek, klony, mužská rivalita, nejlepší obrana je útok) nás usazuje do již známých diváckých pozic. Nechce se po nás více, než abychom trochu tupě a zcela pohodlně sledovali modifikované verze Top Gunu, Monstra, Dne nezávislosti nebo Hellboye (pro fajnšmekry je tady pak bonus v podobě bladerunnerovsky neo-noirového vizuálu Hong-Kongu a dost nepatřičného odkazu ke slavné „nosní“ scéně z Čínské čtvrti). Zrovna u filmu, který dává již svou marketingovou kampaní velmi jasně najevo, oč v něm půjde (a že v něm o moc víc nepůjde), mi absence originality nepřišla jako překážka ve vychutnání si čiré zábavy. Předvídatelnost dějových zákrut a omezení lidského elementu (zpřítomněného vyjma Elby zaměnitelnými a necharismatickými hezouny) na nezbytné minimum – jaegerovský koncept ostatně stojí na „transformaci“ lidí v mnohatunovou ocelovou příšeru (čili obdoba kooperativního hraní akčních her) – vyklízejí prostor vizuálně-viscerální akční jízdě. Zápasy těžké váhy jsou v rámci možností přehledné a různorodé, hlavně ale obrovské. Zhmotněný sen hráče videoher a čtenáře komiksů. Guillermo del Toro si ve velkém měřítku hraje jako malý kluk. Zejména díky jeho obrazotvornosti a smyslovému prožitku, který souhra neskutečného vizuálu a rockového soundtracku dokázala vyvolat, mne film bavil. Neintelektuálně, ale intenzivně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, xxmartinxx, Macejko (12.07.2013)

Upřímně… od Del Tora jsem čekal víc. Právě on totiž umí do sebebombastičtější podívané vetknout osobitost a hravost, a ještě u toho stíhá vyprofilovat postavy tak, aby vám ani na vteřinu nebyly volné. Což je paradoxně právě to, co Pacific Rimu chybí nejvíc. Roboti a monstra se rvou o osud celé planety a vypadá to božsky. Mohutné měřítko, nádherný design, perfektní triky… v podstatě technicky nejoslnivější sci-fi od Avatara. Za celou tou bombastickou fasádou se ale bohužel skrývá klišovitá a často i zkratkovitá story o tom, jak hrstka no-name figurek zachraňuje Zemi. Žádná zásadní překvapení, žádné emocionální vypětí, žádný úspěšný přesah. Jen plus mínus standardní blockbusterová podívaná, která mimo precizního zevnějšku a ohromující akce nenabízí nic, co by člověka osudově strhlo nebo tíživě napnulo. Grandiózní wow efekt tak postupně upadá (finální akce už je víceméně z povinnosti) a otevřená ústa střídá umořeně pokrčené čelo. Přepálená očekávání? Určitě. Ale u čeho jiného by je měl člověk mít, když ne u Del Torova obřího robobijáku? (10.07.2013)

Nejdřív jsem si musel zvykat na 3D, pak jsem musel přijmout fakt, že hlavní hrdina bude nějakej poloteplej model bez kapky charismatu a ve finále asi hodinu a půl čekat, než se ve filmu každej vykecá a dojde na akci. A to mě ještě přijde, že tu akci tam tvůrci zařadili, protože se báli, že lidi ze samý nudy půjdou na záchod si dát vlasťnáček, aby si ten pobyt v kině alespoň nějak užili. Můžu pochválit způsob natočených bitek, bál jsem po prvních sekundách, že slovo opět dostane veřejný nepřítel číslo jedna, třaslavá kamera, naštěstí se třesy, třesy nekonaly a tak jsem si užil mnoho pohledů do držtiček těch přerostlejch hovad. Co mě vytáčelo, byla scénová, ale i dialogová podobonost z mnoha filmy. Několikrát jsem měl před očima dokonce i Top Gun !!!! Dialogy byly totálně bez chuti a ta snaha zabodovat především na čínským trhu, byla taky hodně vokatá. No nic, svý diváky si asi pacifik najde a proč taky ne, ale já mám pro film jediný...tamhle jsou dveře a sbohem. (10.07.2013)

Tak jsem si poctivě nakoukal Beniciovu eee, teda Guillermovu filmografii, abych nasál jeho nezaměnitelný rukopis... a ejhle, je zaměnitelný. Z pacifické rýmy kouká Báj i Emerik. Vlastně se to teď říká: Báj vs. Emerik nebo také Transformers vs. Godzilla. Ale to by asi bylo to nejmenší, co by mi vadilo. Už jsem valil bulvy, že o akci se tu stará jednotka Kájo bijců zvaná Gipsy Danger... jako co? Cikánské nebezpečí? Takže cikáni teď budou osvobozovat svět? No paráda. Neříkám nic, myslel jsem, že už to tu právě osvobodili dávno. Chicht. Jsem to ale rýpal. Aby se na mě za chladné noci nějaký Gipsy Danger nesesypal... Nic, pokračujme dál. Herecké výkony příšerné jako noc v cikánské uličce, triky úchvatné jako cikánská hudba, hudba... nevím, chvílemi jsem myslel, že mi bubínek s kovadlinkou začnou kopulovat jako za divokých cikánských nocí. Zkrátka pan Del Toro ani nenasadil svůj lehký výtvarný humor, nic a tím mě nasral. Přesto všechno, a taky proto, že už od Gappy mám tyhle filmy rád, jsem byl místy blatantně spokojen, místy ale příšerně znuděn až téměř rozhořčen. Sice dvě Davidovy hvězdy, ale spíš se to kloní k jedné. (22.08.2013)

Krást se nemá. S vykrádáním si nejsem tak jistý, neboť když se vykradou úspěšné i neúspěšné hrdinné filmy, vsadí se na velkolepý vizuál a přidá se k tomu svěží myšlenka dvoumozkových pilotů, tak se to při precizně jogínském zastavení mozkové činnosti celkem dá přežít. Kdo má však doma na dvorku zaparkovaného nějakého toho Jaegera, tak ať si sežene sexy kopilota, zapne si svých 50 motorů pro každý sval na levé ruce a pokusí se vyhonit si něco, co mu inženýři zapomněli z plechu vystrčit. Patrně to bude o něco zábavnější než sledovat útok slintajících ještěrkožraloků na města, která dosud nespláchla tsunami, ale praktickou zkušenost s tím doposud nemám. (12.11.2013)