Nastala chyba při přehrávání videa.
  • maddy
    *

    Sorry, Paul Thomas Anderson, ale tentoraz sme sa úplne minuli. Až tak, že sa mi strácaš z dohľadu. Táto prehúlená dráma? komédia? krimi? alebo čo to vlastne bolo išla mimo mňa. O čom vlastne je ani nedokážem popísať. Celý dobu sa tu húli, chvíľu to vyzerá, že by Inherent Vice mohol mať aj nejaký príbeh, ale nie, nie je to tu. Nie je tu vôbec nič, akurát to je totálne prehúlené a hlavne neujasnené. Nepomáha ani lákavé herecké obsadenie a tých 149 minút je skutočne prehnane veľa. Dialógové filmy mám rád, ale najprv musia mať nejaký zmysel, ja som ho v Inherent Vice nenašiel a po prvých prehúlených 20 minútach ani nemal chuť hľadať. A nikto má nepresvedčí, že toto mal byť nejaký intelektuálny zážitok ... možno tak keby som si dal pred sledovaním špeka alebo radšej aj dvoch. Hodnotenie tento krát s rezervou, vyjadruje skôr môj odmietavý postoj k tomuto filmu než by odrážalo akékoľvek jeho kvality, odmietol som ich tu totiž hľadať. A už som spomínal aké to je prehulené?(17.3.2015)

  • Matty
    ****

    V tradičním detektivním vyprávění se ústřední záhada postupně vyjasňuje, jednotlivé dílky skládačky zapadají do sebe a hrdina odhalováním a spojováním nových souvislostí směřuje k dopadení pachatele. V huličském noiru pro střízlivého diváka Inherent Vice budete na konci zmatenější než na začátku. ___ Anderson pokračuje v misi svého učitele Roberta Altmana a dál Ameriku konfrontuje s její pravou tváří. Stejně jako v Hříšných nocích, Až na krev nebo Mistrovi se pokusil zachytit náladu a vyjádřit podstatu určitého momentu amerických dějin. Konspiračními teoriemi prosycená léta doznívající éry květinových dětí využívá k poukázání na provázanost jednotlivých součástí systému, která je tak spletitá, že ji vlastně poznat a pochopit ani nelze. Inherent Vice je podle toho vyprávěno. ___ Rok 1970, utopistické ideály nespoutaných šedesátých let vytlačuje paranoia, strach, chamtivost a přísné lpění na pravidlech. Nastala doba krutého střízlivění po probuzení z hippie rauše. Náhlý útlum, únavu a otupělost zosobňuje soukromý detektiv Doc Sportello. Jeho prázdný výraz, pootevřená ústa a neustálé narážení na překážky (v doslovném i přeneseném významu) svědčí o ztrátě kontaktu s měnícím se světem – neví, jak se v něm pohybovat. Dialogové scény jsou často vystavěny tak, že nemáme jistotu, zda se nachází ve stejné místnosti jako lidé, s nimiž mluví. Marihuovaný opar, do něhož je celý film zahalen, znemožňuje odlišit, co se děje doopravdy a co je pouze Docova halucinace. ___ Mnohdy chybí ustavující záběry a v polodetailech pak vidíme jen toho, kdo mluví, nikoliv již toho, kdo by jej měl poslouchat. Neúplný obraz skutečnosti odpovídá Docovu fragmentarizovanému vnímání reality a neschopnosti dát si fakta do souvislostí. Zčásti vlivem lehkých drog Docovi mnoho informací uniká a stejně omezený přístup k vědění máme vzhledem k navázání hlediska na protagonistu také my. Spíše výsměchem žánrovým konvencím než užitečnou pomůckou k zorientování se je komentář, jenž nepatří hlavnímu hrdinovi, nýbrž ženě, která to, co vidíme, popisuje bez cynického nadhledu a fatalistické naléhavosti zmužilých noirových vypravěčů. ___ Chaos, nepořádek a nepředvídatelnost doby, která směřuje neznámo kam, se odráží v několika propojených případech a snaze o jejich vyřešení. Každé nové vodítko ve skutečnosti vede do slepé uličky a jen přidává další vrstvu nejasností (po vzoru vrstvení záběrů, kterým film začíná). Vyšetřování nikam nevede. Stejně jako pohyb ve skutečnosti poměrně dynamické kamery, která se při dlouhých dialozích zpravidla velmi pomalu přibližuje k postavám – v náznaku velkého odhalení, jež se ovšem na konci žádné scény ani celého filmu nekoná. Ještě víc než v klasice žánru Hluboký spánek, v jejíchž dějových zákrutách se údajně ztratil i režisér Howard Hawks, je zápletka zašmodrchaná až do bodu nepřehlednosti. V tomto případě ale záměrně. ___ Cílem není dojít z bodu A do bodu B, ale využít dvouapůlhodinového bloudění k zachycení pocitu ztráty směru. Pointou je absence pointy a Doc je dalším z Andersonových hrdinů bez cíle, kteří uvízli v nikam nevedoucím cyklu událostí. Vyšetřování neslouží primárně ke zjišťování nových důkazů, ale k portrétování zmatku Ameriky probouzející se do sedmé dekády. ___ Inherent Vice je neostrou, dramaticky nezacílenou a stejně jako její hlavní hrdina zpomalenou vzpomínkou na dobu zásadních společenských změn a konce jedné éry (mj. Nového Hollywoodu, k němuž Anderson svým dílem často odkazuje). Přes vypravěčskou ležérnost, stylistickou nenápadnost (žádné samoúčelné napodobování sedmdesátkového stylu) a improvizační nádech mnoha scén film nezapře pevné režijní vedení a autorský koncept mnohem jasnější než cokoliv z toho, co se Doc dozví na základě své pseudo-detektivní práce. 75%(3.10.2015)

  • korbitch22
    ****

    Zajímavá trilogie režisérů v Hollywoodu.Ze tří jmenovců (Paul W.S. Anderson, Paul Thomas Anderson a Wes Anderson) je pro mě PTA totální neznámou a Inherent Vice je pro mě prvním setkáním s tímhle umělcem.Stejně tak i Wes Anderson je pro mě totálně neznámý, ano ano, světe div se, znám pouze nejprofláklejšího a nejbéčkovějšího Andersona.Inherent Vice je hodně přes dvě hodiny trvající psychadelická zhulenost a jestli vás ten film nezhulí sám, budete mít chuť na jointa hned po skončení filmu.Dávno jsem vypadl z let, kdy jsem hltal hippie dobový filmy, nosil trika Hendrixe, Marleyho a hulil jako zdejší hlavní hrdina a přesto mě ten film strašně bavil a já sem zase po letech chtěl vytáhnout faju a zhulit se jako kretén.Těžko říct něco o příběhu, parta výtečných herců pronáší neskutečnou výměnu vtipných dialogů napříč dějem, který ze začátku působí jako obrovské spiknutí bůh ví koho a nakonec se to přes mraky více či méně pochopitelných zvratů a dějových odboček dostane k tomu nejméně podstatnému úkolu hlavního hrdiny, aby se nakonec stala pouhá lidskost a rodina v bordelu mafie, narkomanů, hippízáků, šílených policajtů, Černých Panterů, pedofilních zubařů, sjetých kundiček, polonahých asijských kurviček, motorkářských nacistů, FBI, obchodníků s nemovitostmi a dalším asi tisícem postav tím nejdůležitějším a mě tím Anderson docela dostal.Přiznám se, že místy sem opravdu jen těžce stíhal, proč se na plátně děje tohle a proč proboha tahle postava říká tohle a kde se zase vzala kurva tahle a je to i díky evidentní nutnosti film ve střižně přeci aspoň trochu zkrátit, podle mě měl být Inherent Vice ještě o takových 35 minut delší, ale to už ANdersonovi asi neprošlo a stejně to všechno tak nějak nakonec zapadlo do sebe. Joaquin Phoenix předvedl výtečnýho výkon a snad teprve podruhé v životě mi ve filmu sedl.Dokonce celou dobu působí a svým způsobem vypadá jako Martin Rigss Mela Gibsona a to úplně přesně např. ve scéně střelby na schodech.Vyhejbal jsem se tomuhle tvůrci hodně let a pokud je jeho nejhůře přijatý film pro mě skvělou zábavou, těšim se na zpětnou projekci mistrových děl.80%.(15.7.2015)

  • Tetsuo
    ****

    Extrémně zašmodrchaný případ, kdy drogově závislý soukromý detektiv vyšetřuje na počátku 70. let v Los Angeles zmizení několika osob, je ironickou kritikou hnutí hippies. Hra s diváckou pozorností spočívá v tom, že máme dojem, že se hlavní hrdina nemůže v ničem orientovat a musí skončit špatně, zatímco on, přesto, že je většinou pod obraz, dovede být ve správnou chvíli v obraze.(28.8.2015)

  • Aaron.
    ****

    Někdy si budu muset tohodle PTA zopakovat, protože jsem se docela ztrácel a dost jsem toho nepochytil. Film toho rozhodně hodně nabízí, teď už záleží jen na divákovi, jak se k tomu postaví. A zhulenej Joaq byl boží.(15.3.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace