Režie:
Jim KohlbergKamera:
Stephen KazmierskiHrají:
Julia Ormond, J.K. Simmons, Lou Taylor Pucci, Tammy Blanchard, Mía Maestro, Cara Seymour, Scott Adsit, Peggy Gormley, Josh Segarra, James Urbaniak, Alex Ziwak (více)Obsahy(3)
Příběh o otci, který se snaží obnovit pouto se svým 20 let ztraceným synem, jenž po mozkovém nádoru nezískává nové vzpomínky. Jelikož Gabriel nebyl schopen zbavit se víry a zájmů, které způsobily jejich fyzickou a emocionální vzdálenost, musí se Henry naučit přijmout rozhodnutí svého syna a pokusit se s ním spojit. Pomůže jim hudební terapeutka a především samotná hudba, která pomáhá Gabrielovi vzpomínat a otci znovu pochopit rozpad jejich vztahu před dvaceti lety. (Televize Seznam)
(více)Videa (2)
Recenze (62)
"Člověk má v srdci místa, o nichž někdy nemá ani potuchy; teprve až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci". Film protkávaný skvělými písničkami z minulého století plus dojemný příběh a s velmi dobře zahranou rolí otce v podání J.K.Simmonse. To vše je podtrženo závěrem, který mě zanechal uslzenou s kapesníkem v ruce. Jime, že ale umíš chytnout za srdce hned na první našlápnutí. ()
Na téma ztráty krátkodobé paměti vznikla řada různorodých snímků (thriller Memento, romantika 50x a stále poprvé) a tento rozhodně patří k těm vydařenějším a velice mě překvapuje minimální distributorský zájem. "Hudba hrát nepřestala" je nečekaně kvalitní, inteligentní snímek, který sice rozehrává provařené téma sbližování otce a syna, ale díky úvodní zápletce rozehrává silný příběh, podpořený vynikajícími hereckými výkony a výbornou retro hudbou. ()
Vynikající herecký výkon hlavní postavy - to musím skutečně vypíchnout na prvním místě. Výborný námět, upřímný příběh. Díky tomu zanechá svoji emociální stopu v paměti - pozitivní a zároveň mrazivou - to je asi na podobných filmech to, co je dělá jedinečné. Jednoznačně doporučuji společně se snímkem Čas probuzení. ()
Velmi příjemný film. Máte rádi hudbu a máte vzpomínky, navázané na konkrétní skladby? Jak jí zaslechnete, hned se vám vybaví, jakoby zavoněla dvacet let stará voňavka a vrátila vás do doby, kdy byla rozprášena do vzduchu poprvé? Pak je tohle film pro vás, a pokud je vám pětašedesát a ujížděli jste na éře The Greatfull Dead, mrskne vás to zpátky k jointu a batikovanému tričku :o) Pokud ovšem nesnášíte "staré páky" jako Buffalo Springfield, Bob Dylan, Cream - ani to nepouštějte. U mě palec safra nahoru. A J.K. Simmonse mám radši a radši! ()
50x a stále poprvé je na rozdíl od tohoto filmu profláklej kousek, ale mají toho opravdu dost společného. Hlavně tedy samotnou myšlenku, kolem které se točí oba filmy. A i přesto, že je tento film daleko více vážný, dokázal mě po celých 105 minut zaujmout. Proměna vztahu nemocného syna s tátou, emoce, krásná hudba s tím spojená, to všechno z tohoto filmu dělá drama, které zaručeně nezapomenu. Je to jeden z řady těch amerických nezávislých dramat, který mě naprosto upřímně pohltil. Můžou za to určitě i samotní herci J. K. Simmons a Lou Taylor Pucci, kteří zahráli fakt skvěle a vztah táta - syn předvedli v té nejzajímavější a nejupřímnější podobě. ()
Galerie (20)
Photo © Senator Filmverlei
Zajímavosti (1)
- Scénář filmu je založen na odborné eseji s názvem „Poslední Hippie" z knihy Dr. Olivera Sackse „Antropoložka na Marsu." (Marek#33)
Reklama