Velký Gatsby

Obrovské barvami přetékající záběry, kam je vstup povolen jen krásným, elegantním a usměvavým hercům / herečkám .. to je kýčovitý svět Baze Luhrmanna .. a já nevím proč mu tohle opět bez okolků žeru! Nechávám se rozpustit v té spleti barev, podupávám si při jeho dalším hudebním výletu proti proudu (současný hip-hop ve 30. letech minulého století zafungoval, ačkoliv ho nemusím) a užívám si tajemný příběh Jaye Gatsbyho. Všechno jede na plné obrátky a .. najednou mám pocit, jako by se v půli vyměnili režiséři. Bombastičnost je pryč, na paletě snad došla většina barev nebo se slila v jednu nevýraznou šmouhu a nekonečná party se přesunula o dům dál. Když už jsem psal o tom žraní .. naštěstí jsem se na úvod přecpal všemi lahodnými filmovými ingrediencemi, takže pak nebyla taková lačnost po dalším nášupu, ale v bříšku mně přece jen škrundalo .. (09.02.2014)

Upřímně vlastně ani nevím, jak tenhle film vnímat či co si o něm myslet. Vizuální hrátky, svět pozlátka, spousta vaty, ale příběh se jaksi ztrácí, respektive je pohlcen tím obalem, tou formou, kterou mi byl servírován. Opravdu mnoho zbytečných výjevů, zbytečných barev a obrazů, překombinovanost, díky čemuž jsem měl problém vůbec se naladit na vyprávění příběhu, na jeho průběh a na to, oč zde vlastně jde. A i když jsem film dokoukal do konce a dokonce i pochopil, o co tam jde, nemohu prostě pochopit, proč nemohl být ten příběh natočen jinou, mnohem komornější formou. Mohla z toho být fajn vztahovka, možná i konverzační drama, ale ne tahle patlanice, která se snaží ohromit a udělat dojem, ale jen nevím, koho má vlastně ohromit. Těžko tak ještě něco na tomto filmu hodnotit. Leo DiCaprio je zajímavý téměř v každé své roli, i kdyby hrál třeba nehybný strom v lese, a Tobey Maguire mě rovněž dokáže vždy zaujmout. Velká herecká jména jsou tedy velkou předností filmu, bez nich by to byl jen další nudný film, kde režisér upřednostnil své vize před příběhem samotným. Uděluji dvě hvězdy, ale mé zklamání z filmu je bohužel značné. (15.01.2017)

(6x) Časový oblouk let 1922/1929 (respektive ještě bohatší, protože flashbacky mapují celý Gatsbyho život) nezklamal. Tomu říkám film, který vnímám i břichem. Formální i dramatický orgasmus. Celková výprava dokonalost sama (toto nejsou jen tak obyčejná 20. léta, toto jsou přesně ta 20. léta, pro která dýchám) a kdyby tančil i Amitabh Bachchan, tak jdu na šest. #čsfdprojekce, #výletníkinosmíchov #nejlepšíkinonapraze7 ___ Z bezchybného soundtracku se vlním při Young and Beautiful, A Little Party Never Killed Nobody (All We Got), Bang Bang a Love is Blindness. (16.05.2013)

Představení New Yorku, jako monumentální metropole kypící životem a živočišnou energií opravdu bralo dech. Ty kalby doprovázený současnou hudbou fungují na jedničku a jestli se k něčemu hodí přirovnání vizuální orgie, tak k tomuto. Bohužel tato fascinace mi nevydržela celý film a příběh mi přišel dost plytký. Co na tom, že DiCaprio je zase perfektní, když tam prostě všichni jen blábolí, jak se milujou a nemilujou. Nechci urážet známý román, který jsem nečetl, ale dějově mi toto zpracování přišlo fakt o hovně. Ale stejně na to jděte do kina. (19.05.2013)

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)