Černý Petr

"Černý Petr" se mi zdá o malinko slabší, než středometrážní film "Kdyby ty muziky nebyly", natočený téhož roku. Formanova režijní metoda, spočívající na improvizaci, na ovlivnění prostředím má kořeny v režisérově obrovském pozorovacím talentu. "Černý Petr" je proto utkán a upředen z banalit, z útržků a z trapnosti. To možná samo osobě nezní nijak lákavě a "Černý Petr" také rozhodně nepřekypuje akčností, efektivností či výpravností, ovšem zároveň velmi přesně vystihuje nejistotu a nestálost prvních, notabene spíše platonických a namnoze virtuálních lásek. Koneckonců, víc než o partnerské vztahy tu jde o jakousi analýzu nesmělosti a plachosti patnáctiletých malíků, kteří vlastně ještě nejsou dospělí, přestože se to od nich už očekává, ale rozhodně už nejsou dětmi, přestože jim zatím pod nosem raší jen chmýří a rodiče jsou ještě stále autoritou jíž se neodmlouvá... 9/10 Zajímavé komentáře: Pan Filuta, Exkvizitor, Fanucci, Tsunami_X (03.01.2009)

Neuvěřitelně dravý film, který nepotřebuje konvenční stavbu děje, ale vystačí si s pozorováním. A pozorovatelem nesmírně silným (a rovněž krutým a ironizujícím) se zde ukázal být mladý Miloš Forman. Jeho pohled na hrdiny rozhodně není laskavý, ale má příchuť cynismu. Na krátké ploše bez hlavního děje vidíme zklamané postavy, střet generací a marné sny. Rebélie právě začínala - netrvalo to dlouho a česká nová vlna se proslavila i ve světě. (09.12.2005)

Jeden z najvtipnejších filmov českej novej vlny. To dokázal aj so svojou nezúčastnenou kamerou, pri ktorej máte podobne ako v niektorých iných vlnových filmoch pocit, že sa na mieste ocitla náhodou a protagonisti o nej nevedia. Prvé lásky, spory s kamarátmi, generačné trable a horkosladká mladosť. Napriek tomu žiadna zľudovelá hláškovitá klasika, ako Formanov nasledujúci film. Je tu cítiť ešte mierna neistota v točení epizodického filmu bez dramatického oblúku a deja. Ale dôkaz, že záživný film sa môže zaobísť aj bez jasnej zápletky. Teď mě sleduj, jo? Sleduj mě... (30.01.2014)

"Sleduješ mě? Ahóóój! Sledovals mě? Dobrý, viď?" Zednický učeň Čenda byl naprosto vynikající, ale Petr mě při svém bloumání spíš nudil. Jinak mě ten generační střet rodičovských mouder a mladické nerozhodnosti docela bolel. Při vzpomínce na svou cestu k prvnímu nesamoobslužnému výstřiku jsem v tom však našel i trošku porozumění. (11.12.2016)

"Smím prosit?" - "Vždyť nehrajou.." - "A jo. Tak já přijdu eště." I dnes se najdou takoví jedinci jako Pucholtův výstavní tatar Čenda. Navíc kdo se nepotkal s pocitem lehkého ztracení na cestě životem, ten si pubertu neprožil. A právě díky tomu je tenhle zážitek z pozice nestranného pozorovatele taková pohoda. (04.01.2009)