Konkurs

V Konkursu si Forman zřejmě zkoušel co si může dovolit - prvních 20 minut nudí, dalších 60 přinese "autentický" záznam Superstár v 60.letech v Semaforu) - Forman opět analyzuje lidskost, pitvá charaktery a celé to terárium mu už napoprvé funguje - Konkurs není pro každého, dá se u něj i usnout, Forman ale už tady naznačuje svou velikost - zejména v "čichačském" štěstí na lidi - 7/10 (23.07.2007)

Patrně jsem staromódní, ale když se koukám na Konkurs, tak bych se rád dozvěděl, koho to vlastně hledají a rozhodně by mne zajímalo, kdo ho vyhrál. Pan Forman se však podobnými detaily nezabýval. Prostě mne zavedl mezi zpívající či kvílející slečny, které se svým projevem snažily zalíbit Suchému Šlitrovi natolik, aby mohly opustit své slibně se rozvíjející kariéry švadlen, jeřábnic, účetních či svářeček. Mně se tedy hodně líbila atmosféra Semaforu a když nad tím moudře podumám, tak zachycení tehdejší doby považuji za jediný klad tohoto snímku (05.03.2015)

Na Konkursu si cením několika věcí. Napíšu zde alespoň tři. Jednak dokumentuje význam a postavení divadla Semafor v 60. letech, kdy se prostě jednalo o elitní líheň umělců a také jediný protipól "oficiální" kultuře. A nic víc tuto důležitost nesymbolizuje víc, než davy lidí před divadlem, usilující o angažmá v době, kdy neexistovali takové prostředky komunikace jako dnes. Za druhé, opravdu nevím, kde se jedné o hrané záběry a kde o dokumentární, každopádně konkurs samotný vlastně nabízí ve zkratce to samé co dnes různé Superstar, respektive to co je na nich nejlepší (spíš jediné dobré) a to zástupy sebevědomých absolutně nesebektritických exotů, o nichž lze pochybovat, zda jsou vůbec duševně při věci. No a za třetí, i kdyby býval Semafor jen fiktivní divadlo, tak Konkurs pořád obstojí, coby kavlitní krátkometrážní snímek s dějem a pointou. (22.07.2010)

Superstar, či X-factor a další tyhlety blbostičky hadra proti tomuto:) Těch falešných slečen tam teda bylo jako máku. Tohle oproti první povídce v rámci Konkursu už alespoň mělo něco do sebe. Dokument z dané doby ukazující.. no prostě konkurs do divadla Semafor. Ač to tedy bylo nahrané, čili ne úplně dokumentární v pravém slova smyslu, tak i přesto si dovedu nyní lépe představit, jak to tehdy vypadalo. No a vidět v tom ještě Suchého a Šlitra je plus navíc. (16.02.2014)

Necelých 40 let před vznikem všech těch amerických, evropských i česko-slovenských Pop idolů, X-factorů, Superstar a dalších talentových TV-shows natočil Miloš Forman z autentického prostředí konkursu divadla Semafor polo-dokumentární film, který svým obsahem zcela připomíná zmíněné současné komerční spektákly. Legendární dvojice muzikantů, zpěváků i komiků dvou nesmrtelných Jiří, Suchého a Šlitra, úvod s ukázkou semaforského představení Jonáš a tingl-tangl, přípravy a zkoušky mladých uchazeček, záznamy pěveckých výkonů pěkných, vtipných, nepovedených i vyloženě příšerných (Hvězdná pechota roku 1963 ? :o))) včetně zajímavého sestřihu jedné nejčastěji zpívané písně (níž byl velký hit Oliver Twist),... a nechybí ani pohled do zákulisí, kde (ne)jedna dívka prožívá hořké chvíle z neúspěchu. Úplně jako dnes v zmíněných pěveckých soutěží, které se s vývojem času mění čím dál víc přesně na tzv. reality-shows tohoto typu. Konkurs má sice otevřený závěr, ale dnes již víme, jak velikou hvězdou se na několik let až do osudového srpna 1968 stala jedna ze zdejších uchazeček, Yvonne Přenosilová. Netrvalo dlouho a v semaforském představení Ondráš Podotýká zahvězdila se svým prvním hitem Roň slzy. ... Spolu s první povídkou Kdyby ty muziky nebyly (coby polo-dokument tentokrát o dechovce), která přinesla zase veliký objev kapelníka a později filmového herce Jana Vostrčila, přináší Konkurs jedinečný dobový pohled na uvolnějící se atmosféru ve světě československé hudby, divadla i filmu v první polovině 60.let. A nenápadní narážky na politiku a společenskou situaci jsou opravdovými perličky... ,,ale do kterého mikrofonu zpívat ? Do tohodle nebo do toho druhého nebo do obou?" / ,,Vyberte si, kam je vaše ctěná libost, my jsme demokrati!" 80% (30.10.2017)