All That Jazz
All That Jazz
All That Jazz
Režie:
Bob FosseKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Ralph BurnsHrají:
Roy Scheider, Jessica Lange, Leland Palmer, Ann Reinking, Cliff Gorman, Ben Vereen, Michael Tolan, Max Wright, Irene Kane, Erzsebet Foldi, Keith Gordon (více)Obsahy(1)
Příběh nadaného choreografa, jehož profesní i osobní obsese přivedly do záhuby. Muzikál z dílny slavného broadwayského choreografa a režiséra Boba Fosseho je inspirován jeho vlastními zkušenostmi. Ředitel divadla a choreograf Joe Gideon (Roy Scheider) se snaží najít rovnováhu mezi prací na svém nejnovějším broadwayském muzikálu a stříháním hollywoodského filmu, který režíroval. Je to workoholik, kouří jednu cigaretu za druhou a stejně rychle střídá i tanečnice ve své posteli. Bez denní dávky Vivaldiho, očních kapek, aspirinu, Dexedrinu a sexu by nedokázal udržet krok s tou největší "show" ze všech – vlastním životem. Přítelkyně Katie, bývalá manželka Audrey i dcera Michelle se ho snaží udržet nad propastí. Pro jeho vyčerpané tělo a stresem oslabené srdce je však už příliš pozdě. (HBO GO)
(více)Recenze (160)
NFR 2001, Oscar 4 : Výprava, Kostýmy, Střih, Hudba - A + 5 nominací : Nejlepší film, Režie, Herec HR - Roy Scheider, Kamera, Scénář. .. . . . . . . . Zlatá Palma ()
Velmi osobní zpověď Boba Fosse, který zde prorocky předpověděl svoji předčasnou smrt. Na smrt se můžu vykašlat, život je krátký, na odpočinek není čas, protože SHOW MUST GO ON. Takhle nějak to asi Fosse viděl a Roy Scheider znamenitě zahrál. ()
Popření tradičního muzikálu geniální muzikálovou sondou do spletitosti tvůrčího procesu, lidské slabosti a marnivosti, podvědomí a zpovědi velkého muže. Nepopsatelná a krásná deprese místo pozitivistické a duhové rozjuchanosti, která je bravurně zrežírovaná a ještě lépe sestříhaná. Jízda... ()
Pocitově místy až fyzicky nepříjemné, ale mocně přitažlivé a fascinující (sebe)žalobné drama "v kulisách zákulisí" Broadwayské továrny na umění a zábavu. Muzikál to rozhodně není, to jen zprvu občas a ke konci stále častěji až do obrovského cirkusového vyvrcholení oba režiséři (jak ten uvnitř, tak ten vně filmu) zhmotňují své myšlenky a výčitky do hudebních čísel. Mimo to je tu ale studie existence sršící přes den a značnou část noci energií, likvidující svoje blízké i sebe samotného, to vše ve jménu showbusinessu a vlastní slabosti...a kuráže...a přesvědčení, že vám všichni můžou...a ještě dalších věcí, které Bob Fosse v inkarnaci tu obrovsky obdivuhodného, tu zase nesympatického, pak náhle soucit budícího a opět odpuzujícího Roye Scheidera dokonale chameleónským způsobem střídá a míchá. Sice to bylo o trochu delší než by mi bylo milé, ale druhá polovina s dokonalým kravaťáckým rozborem "proč by bylo nejlépe, kdyby Gideon natáhnul brka" stříhaným s reálnými záběry operace srdce, se silně emotivními Gideonovými halucinacemi/projekcemi prokládanými záběry na mrtvolnou postavu hlavního hrdiny, je po zásluze legendární. BTW ve scéně předváděčky nového muzikálu pro producenty si můžete všimnout velmi atletické blondýny, která toho na sobě nemá moc víc než Bergmanovy sandály, a která o pár let později mávala mečem po boku Barbara Conana;) Za tu obrovskou sílu dávám 90%. ()
Tak tohle byla doslova filmařská krasojízda. Nevěděl jsem, zda si mám víc užívat hudby, tance, příběhu, hereckého ultra výkonu Roy Scheidera nebo krásných tanečnic, ale dostal jsem to do sebe v plný síle a to je hlavní. ()
Bolestivé umírání za doprovodu strhující hudby, která nakopává, naaranžované v mistrovské choreografii, jež bere dech, a v životním partu Roye Scheidera, který jako by nehrál, ale opravdu umíral. Kamera čaruje, střih koketuje s geniálnem a celek se leskne tak nádherně, jak to jenom 70-tá léta ve filmu uměla. Muzikál, reflexe doby, biografie… dvě hodiny marnotratného žánrového rozpětí, které však neošizeně povypráví o všem, aby nakonec milosrdně vstoupilo do náruče přívětivé paní Smrti. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $37,823,676║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Když očekávám muzikál o tom, jak se dělá muzikál a dostanu epitaf uspěchaného muže. S Fossem jsem se u Kabaretu i u Lennyho minul, takže mě jeho multižánrová rozlučka zastihla slušně nepřipraveného. Nejde totiž o hudební film v pravém slova smyslu, snad ani o drama, o romantiku nebo o rodinný film. Jde totiž o všechno dohromady, záměrně neúhledně zabalené do uzlíku deprese s body navíc za střih, který předběhl svou dobu. S takovým námětem by celý zážitek mohl být teskný, nostalgický a snad i ubrečený, kdyby na to ale měl čas. Od začátku do konce je totiž na zkouškách i v soukromí té dřiny zadýcháno, až se ze zátěže neveselých témat propotí triko. Scenáristických nožů do zad je tu nepočítaně, jenže ten strhaný pohled Roye Scheidera, chlapa s velkým CH, který ví kolikrát (a to tak že mockrát) pochybil, ten mám v sobě zarytý napořád. ()
Čekal jsem leccos, ale koncentrovanou celuloidovou depresi ne. Kromě toho to není muzikál, jak se všude píše. Hudba hraje ve filmu důležitou roli, ale opravdu jen jako součást profese Roye Scheidera, který si zatlouká jeden hřebíček do rakve za druhým a čím dál víc připomíná zmačkanou krabičku od cigaret. Narůstající stopáž filmu odtikává současně jako odpočet hrdinova života, opravdu depresivní, připravte se na to. Mou hitparádu ikonoklastických filmů o šoubyznysu nadále povede Sunset Blvd., ale All That Jazz je v závěsu. 80% ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Trochu mě to svou precizností mlátilo do hlavy, ale i přesto to do značné míry obstálo. I když o tom příliš neuvažuju jako o muzikálu, což samozřejmě není žádné mínus ani plus. Fosseho opus magnum je každopádně jeden z těch filmů, které víc než cokoliv jiného vyžadují a chtějí divákův respekt, právě on je pointou filmu. A ten se u mě určitě dostavil. ()
(1001) Bye bye love, bye bye happiness. Navzdory tomu, že nemám ráda americké muzikály a filmy o showbyznysu, si mě Bob Fosse a Roy Scheider nakonec získali. Každý člověk by si zasloužil, aby mu Jessica Lange poletovala kolem hlavy. A co hlavně oceňuji je fakt, že tanečníci a tanečnice jsou doopravdy tanečníci a tanečnice, protože mám v hlavě nějaké nedávné trauma filmu o tanci, kde hlavní herečka jen předstírala, že se umí hýbat. ()
Filmografie Boba Fosse není bohatá na tituly, ale přesto je tenhle tvůrce považován za hlavního architekta moderního amerického muzikálového umění 2. poloviny 20. století. All That Jazz je jeho tvůrčí vrchol, dokázal v něm zužitkovat desítky let práce na divadelních jevištích, osobní zkušenosti s uměleckým prostředím od útlého věku až po vyčerpávající turné a náročné premiéry zralého věku, kdy se už od něj čekala jen další přelomové vystoupení. Je tam všechno - láska, nevěry, manželské ztroskotání, umělecké kompromisy ve věčném sváru s producenty, stres, deprese, alkohol a prášky na povzbuzení, nekonečné zkoušky, umělecké hledání a neustálé pochybnosti o své vlastní práci i práci druhých. Kdo se podívá na All That Jazz, má před sebou všechna lákadla, která může americký muzikál divákovi poskytnout - krásné ženy, chytlavé melodie, úžasné choreografie, ale taky šmíru, kýč a muzikáková klišé. Tenhle snímek poskytl životní roli Royi Scheiderovi, který se stal převtělením skutečného Boba Fosse a podal ohromující výkon. All That Jazz je narozdíl od svých starších sourozenců ze 30.-50. let mnohem víc hledačský a originální. Myslím, že je schopný upoutat i diváka, kterému jinak tenhle žánr nic neříká. Celkový dojem: 95 %. ()
Výborné hudební drama o umělci, který neuměl na chvíli zastavit a musel žít naplno. Roy Schneider byl skvělý a divák mu přál, aby dovedl svoji show až do konce. Závěr byl natočen originálním způsobem a líbil se mi. Ale...záměrně jsem v úvodní větě použil označení "hudební", protože jako muzikál pro mě All That Jazz moc nefunguje. Ne snad kvůli taneční složce, choreografii, ta byla opravdu vypiplaná, ale písničky mi přišly příliš mdlé. Kromě snad závěrečné písně jsem nenašel jednu jedinou, která by mě nějak dostala a schválně píšu komentář až den od zhlédnutí a můžu nyní potvrdit, že mi žádná písnička nezůstala v paměti, což je pro tento žánr jednoduše špatně. Proto jen ty 4*, i když solidní. ()
„Bye-bye life, bye-bye happiness, hello loneliness, I think I´m gonna die...“ Fosseho studie sebedestrukce za doprovodu kvarteta Vivaldi, Visine, Dexedrine a Antacid je nevstřícná a deprimující, ale čím víc se blíží k mlhavé náruči smrti, tím víc vás k sobě poutá svou životní energií. Zákulisí showbusinessu je podáno jako pokrytecké, marnivé místo, kde se pojí děsivost s přitažlivostí. Místo, na kterém je těžké setrvat, ale ještě těžší je ho opustit.. I když se podíváte na nabitou oscarovou nominaci na nejlepšího herce v daném roce, musíte uznat, že prázdné ruce Roye Scheidera byly krádeží. Neskutečný výkon, famózní položení se do role. Ze všech jeho okamžiků mám nejraději pohled dojetí, když ho překvapí dcera s přítelkyní nachystaným číslem na „Everything old is new again“ a jeho nezvratný životní status „práce je všechno, rodina všechno špatně“ se alespoň na malou chvíli otřese. „It´s showtime, folks!“ ()
úchvatný muzikál o ne/umírání... ()
Bob Fosse se tímto u mě, spolu s "Kabaretem", zařazuje mezi nejoriginálnější muzikálové režiséry. Sice jsem svými životními natož hudebními postoji někde trochu jinde, ale ten muzikál má neskutečnou filmovou sílu. Muzikál, který je více o tanci než hudbě a jehož setkání se smrtí patří mezi ty filmově nejpůsobivější, co znám. ()
Během sledování tohohle filmu mě častokrát napadlo, jak moc se Bobovi líbila Allenova Annie Hall (natočená dva roky před tím), jestli si náhodou neřekl, že semiautobiografické filmy jsou zrovna v módě... Nevím taky nakolik je Bob předobrazem Joea, ale jedno můžu říct jistě - Bob Fosse natočil a napsal film, na který se nezapomíná a který se vedle výše nádhery nemá za co stydět. Roy Scheider, který mě neskutečně štval v Čelistech tady předvádí zdrcující herecký koncert. Jeho režisér Joe je děvkař, alkoholik,workoholik, místo snídaně pije amfetaminy a kouří doslova jednu za druhou, především je ale všeobecně uznávaný divadelní a filmový režisér a choreograf. Syžet snímku sleduje přípravu a natáčení jeho poslední hry, ve které Joeův organismus už mele z posledního a během které si musí srovnat účty se svou přítelkyní, bývalou manželkou a především se svou dcerou... nemá moc času, smrt čeká. Muzikálové čísla jsou bezvadná, metaforická linie bilancování života se Smrtí (,která je ztělesněna nádhernou dívkou) je úsměvně dojemná, mistrovský kousek, jak mezi muzikály, tak i velkými filmy historie obecně. 100% ()
Asi som mal az prilis velke ocakavania na tento film a to bola chyba. Cenim si tanecnu choreografiu a teda aj namahu, ktorou museli herci a tanecnici prejst, aby to vyslo v takejto ukazke, taktiez i myslienka alebo cesta do naruci smrti a to aj napriek tomu, ze si bol Joe Gideon v podani Roya Scheidera vedomy, do coho sa ruti. Aj napriek velkej snahe tvorcov, si ma nedokazal tento film ziskat, ako by som si to prial, ale aspon vdaka R. Scheiderovi som bol rad, ze som sa k tomuto filmu dostal. Film ziskal z deviatich nominacii 4 Oscary za strih, adaptovanu hudbu, vypravu a kostymy. Nominovany bol aj v hlavnych kategoriach ako najlepsi film, rezia Bob Fosse a herec v hlavnej ulohe Roy Scheider, avsak vo vsetkych troch kategoriach zvitazila v konkurencii drama KRAMER vs KRAMER, za reziu Robert Benton a za herca v hlavnej ulohe Dustin Hoffman. Za kameru v konkurencii ziskal Oscara Vittorio Storaro za APOCALYPSE NOW. ()
Samoľúbý a poväčšine negatívny pohľad na život režiséra-choreografa Boba Fosseho: veľké momenty zo showbiznisu a krásne tance sú pochované v domýšľavosti a nudnom finále, ktoré zanecháva po celom filme zlú chuť. Ale otváracie číslo (vsadené do nahrávky GEorge Bensona „On Broadway“ ) je bomba! „All That Jazz“ je skutočne zvláštny film: obdivujeme tanečné sekvencie a máme určitý rešpekt pre Fossove rozhodnutie zmapovať úpadok a smrť prepracovaného, egoistického choreografa. Na druhej strane je ťažké film akceptovať. A ešte ťažšie je dopozerať ho do konca, ak dobre poznáme Felliniho film 8 a 1/2, ktorý zásobuje Fosseho ideou ženskej fantázie v bielom. Film je jasne vysoko osobným dielom Fosseho a Roberta Alana Aurthura, jeho producenta a spoluautora scenára. Je urobený prenikavým spôsobom, pretože pojednáva o umelcovom vzťahu k smrti – Fosse mal problémy so srdcom a Aurthur zomrel počas produkcie. Ale rozprávať príbeh o Vašich strachoch, o živote a smrti nie je presne tá istá vec, ako rozprávať o tom niečo zmysluplné. A na konci filmu veľmi trpíme, ale zistili sme málo. Fosseho film je zmätená, lámavá zmiešanina obrazov o posledných týždňoch v živote filmového režiséra a broadwayského choreografa menom Joe Gideon, ktorý v kuse fajčí Camelky, má manželku, milenku a ktorý je skrátka unavený životom a vystrašený smrťou. Gideon hrá hru o kure, ktorá má svoje vlastné zdravie. Obvykle je v zlom stave. Vykašliava si dym z očí, jeho tvár má farbu rybieho brucha a keď sa ráno zobudí, považuje svoju kúpelňu za jednotku intenzívnej medicíny. Gideon sa Fossemu veľmi podobá. Príklad: Gideon robí film o komikovi (ktorého hrá Cliff Gorman) a Fosse režíroval „Lenny“, s ktoru mal Gorman úspechy na Broadwayi. Gideon je ženatý s bývalou tanečníčkou. Fosse bol ženatý s Gwen Verdon. Gideon je brilantný broadwayský choreograf, ktorý sa rád oblieka do čierneho. Rovnako Fosse. A tak ďalej. Dajúc Gideonovi také blízke paralely s Fosseovým životom je ihneď nápadné, ako veľa z Felliniho „8 a 1/2“ našlo svoju cestu do tohto filmu. Film „8 a 1/2“ je o vyčerpanom a prepracovanom filmovom režisérovi. Na začiatku filmu má režisér zlý sen o umieraní a tak ide do kúpeľov, je unavený svojimi ručiteľmi kvôli veľkrozpočtovému filmu. A aby sa to všetko zhoršilo, pridajú sa do toho jeho žena a milenka. Jeho niekoľko chvíľ úľavy počas dňa prichádza, keď vedie rozhovory (niektoré skutočné, niektoré imaginárne) s peknou bielou figurínou ženy. Všetko toto opisuje materiál v „All That Jazz“, ktorý vyzerá ako Felliniho film a skutočne bol natočený Giuseppem Rotunnom, jedným z Felliniho obľúbených kameramanov. Podobnosti sú očividné. Hrdinovia oboch filmov sú zapletení do expenzívnej produkcie a producenti sa obávajú svojich investícií. Je tu dôležitá scéna, v ktorej ženy v Gideonovom živote – jeho manželka, milenka a dcéra – sa dajú dokopy pre jedno číslo, aby ho utešili a aj nazlostili. To je presne z najslávnejšej sekvencie z „8 a 1/2“. Ak je niečo viac samoľúbejšie než natočiť film o svojom vlastnom živote, tak je to snáď vidieť ten život ako Felliniho film. Možno existuje dodatočný jemný level kríženia: Fosseho režisérsky debut bol „Sweet Charity“, muzikál inšpirovaný Felliniho „Nights Of Caribia“. My sa musíme pýtať, či si „All That Jazz“ vystačí sám. Nanešťastie odpoveď je: nie. Fosseho veľké tanečné čísla (jedny, ktoré Gideon predvádza na javisku, druhé, ktoré si predstavuje) sú virtuózne podané. Ale príbeh Gideonovho života nemá jadro. My registrujeme ľudí, miesta a veci, ktoré obklopujú Fosseovho hrdinu, ale nikdy sa nám nedostane Gideona ako ľudskej bytosti. On je obeťou, ale nie je osobou. Je hraný Robom Scheiderom, chladnokrvným hercom, ktorý nevzbudzuje sympatie. Na konci filmu si uvedomíme zaujímavú vec: Godeon nevymkol iba ostatných ľudí zo svojho života, on vymkol aj nás. () (méně) (více)