All That Jazz
All That Jazz
All That Jazz
Režie:
Bob FosseKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Ralph BurnsHrají:
Roy Scheider, Jessica Lange, Leland Palmer, Ann Reinking, Cliff Gorman, Ben Vereen, Michael Tolan, Max Wright, Irene Kane, Erzsebet Foldi, Keith Gordon (více)Obsahy(1)
Příběh nadaného choreografa, jehož profesní i osobní obsese přivedly do záhuby. Muzikál z dílny slavného broadwayského choreografa a režiséra Boba Fosseho je inspirován jeho vlastními zkušenostmi. Ředitel divadla a choreograf Joe Gideon (Roy Scheider) se snaží najít rovnováhu mezi prací na svém nejnovějším broadwayském muzikálu a stříháním hollywoodského filmu, který režíroval. Je to workoholik, kouří jednu cigaretu za druhou a stejně rychle střídá i tanečnice ve své posteli. Bez denní dávky Vivaldiho, očních kapek, aspirinu, Dexedrinu a sexu by nedokázal udržet krok s tou největší "show" ze všech – vlastním životem. Přítelkyně Katie, bývalá manželka Audrey i dcera Michelle se ho snaží udržet nad propastí. Pro jeho vyčerpané tělo a stresem oslabené srdce je však už příliš pozdě. (HBO GO)
(více)Recenze (159)
Búrlivá ukážka brilantnosti, nervu, tanca, hlúpych priznaní, vtipov a hlavne ega. 7/10 ()
Film, který mě jako teenagera nejvíce fascinoval. Závěrečnou scénu jsem viděl snad nejméně stokrát - napřed ve filmovém klubu, a pak jsem ji neustále protáčel na VHSce. ()
Tomuhle říká autorský film, tomuhle říkám zpověď, tomuhle říkám film, který vychází z člověka. A kromě toho je to i řemeslně pecka a Rob Schneider hraje fenomenálně, 5 hvězd. ()
Výborné. ()
Takhle si představuji kvalitní muzikál. Nejen úžasné herecké, pěvecké i taneční výkony, ale také trocha filosofie, kladení si otázek. Nečekala jsem, že se z All That Jazz vyklube něco takového, a to jsem čekala hodně. Nejvíc bych pochválila nápady, kterými je film poctivě prošitý, především zpersonifikovaná smrt, přirovnání umírání k velkolepé show nebo samotné jednotlivé vystoupení s krásnou choreografií. Humor, krásné ženy a zatraceně přitažlivej frajírek byl už jen dodatečný bonus. Taky mi vyhovovalo, jak velký prostor dával Fosse dialogům - slovu. Ale celkové kouzlo Boba Fosse je nejkrásnější snad v tom, že se těžko pitvá a ospravedlňuje. ()
Obzvláště vybraná stylová lahůdka, která vedle příběhu na úrovni 8 a 1/2 nebo Vzpomínek na hvězdný prach přináší ve všech ohledech přesvědčivé zpracování s invenčním překvapením v každém doušku. Velký scénář (zajímavá spojka i k Ježíšovi z Montrealu), neexhibující a pestrá hudební aranžmá nenápadných hitovek, úcta k filmově taneční tradici, svižný střih, moderně působící taneční čísla, velký Roy, typově krásné ženy a velkolepá dívka, lehkonohý humor, velký vklad výpravy obecně. A vše protkáno rovinou nepokorného smlouvání s osudem, který je nápadně důvěryhodnější než ošetřující lékař. Film s kroužícími holubicemi nad hlavou. ()
Navzdory krajním nesympatiím k hlavnímu hrdinovi a k televarietním hudebně-tanečním vložkám, které samy sebe prezentují jako kdovíjaké umění, jímž nejsou ani omylem, maximálně dobře provedeným cirkusáctvím, musím uznat, že napětí mezi nimi a ústředními tématy (sebezničující umanutost, nevyhnutelné směřování k zániku, osamělost moderního člověka a v náznaku i tázání po smyslu toho všeho) má jistý dekadentní šmrnc a že u toho člověku občas zatrne existenciální závratí. 70 % ()
Tvůrčí i životní brainstorming rozlévající se v nekonečný mejdan živelného uměleckého zápalu, pokřtěného slastnými neřestmi, které jsou dopingem, živou vodou tvůrčí obsese, ale i nespoutaným koktejlem balancování na periferii vedoucím k vlastní sebedestrukci. Síla scény taktů umělecké imaginace, erotické jiskření doteků vášnivého temperamentu tanečních kreací, svůdná fascinace muzikálových reflektorů, pokušitelská vábení pozlátka showbyznysu, energický workholismus, dokonaný zlatavý triumf múz jevištních na prknech euforického transu, výživná extáze tvůrčího i životního statutu quo. Show musí pokračovat až na doraz, adrenalinovou, spalující jízdou na perutích kabaretu k zaslouženým vavřínům. ()
No teda, další zklamání - žádná pořádná muzikálová scéna, ani krásně tanečně provedená píseň, nic, co bych si mohla užít. Jen chrchlající vyhublej dědek a blbý prostřihy se vzpomínkami na minulost. Tak asi ne... ()
Snad nejlepší filmový závěr, jaký jsem kdy viděla. Triumfální rozloučení režiséra se svou kariérou...a životem nenapravitelného děvkaře a workoholika poslední písní na dokonalém jevišti s jásajícím publikem......"Bye bye life, bye, bye hapiness, hello loneliness, I think he's gonna die.... I think I'm gonna die...." ()
Nenormálne dobré. Extravagantné, nekonvenčné a drzé. Fantastická hudba a kostýmy. Výborný strih a kamera. A v neposlednom rade excelentný Roy Scheider. Nech sa páči 90% ()
Na tento film jsem se moc těšila, miluji tanec….i když ho tolik zase nebylo, stál však zato. Uznávám, že jako celek super, ovšem o tématu a s herci, které jsou mi naprosto cizí, proto hodnotím 60% ()
Celý film se tak trochu zmítá v křeči. To platí hlavně o prkenném Royi Scheiderovi, kterému jsem jeho roli prostě nezbaštil, o tanečních číslech, která jsou sice technicky bezchybná, ale zoufale postrádají lehkost (a jsou poněkud lascivní) i o místy poněkud podivných dialozích. Pro mě je tenhle film zklamáním. ()
Pardon, ale pro mě tenhle film něco, co po ránu vytlačím do mísy a spláchnu. Není tu ani jedna postava, která by člověka zajímala a byla sympatická. Celé je to o tom, jak se režisér muzikálu uchlastává, uhuluje a ušukává k smrti. Dejme tomu, že choreografie je asi zajímavá, ale já na tancování nejsem a tak tohle nemůžu objektivně posoudit. ()
*SPOILER*. Celý sujet tohto filmu spočíva v tom , že sa premieta život umelca až do momentu jeho smrti. Hedonistický život umelca sladký ako cukrík zabalený v muzikálovom obale, mi vôbec nesadol, ba musím povedať , že sa mi priečil. Jediné pozitívum bol Roy Scheider, a Epilóg spočivajúci v pointe, že hl.hrdina zomiera akoby v muzikálovom prostredí, kde sa slávnostne lúči zo svojimi blízkymi. Zomrel ako žil pompézne, s veľkým krikom, s úsmevom na tváry ale predsa...sám. Myslím si , že myšlienka tohoto rozsahu si zaslúži priestor maximálne krátkometrážneho filmu. Forma jednoznačne zvíťazila nad obsahom. ()
Podle mého názoru to není muzikál, ale pouze drama s hudebními prvky. Kdyby byl natočen v dnešní době, hodil by se k tomu styl techno. ()
Notorický workoholik a sukničkár pomaly dopláca na svoju vyťaženosť. Postupne ho zabíja fajčenie, tabletky a jeho posadnutosť prácou. Dráma z umeleckého prostredia zaujme svojou réžiou, ktorá zahŕňa aj štýlové tanečné scény, strihom, ktorý pripomína zaneprázdnený život hlavného hrdinu častým striedaním scén z rôznych miest odohrávajúcich sa v rovnakom čase, reflektovaním života hlavnej postavy. Najviac sa mi vryli do pamäti niekoľkokrát opakovaná scéna Joeových životabudičov a samozrejme tanečná scéna Joeovej šou. Umelecký film o umelcoch pre všetkých inteligentne rozmýšlajúcich divákov, hlavne milovníkov sebadeštruktívnych charakterov. ()
Z All That Jazz se vyklubalo něco zcela jiného, než jsem čekala. Wow, to byla síla. Od večera, kdy jsem se na tento film dívala, už uplynuly skoro dva týdny, ale stále nemůžu vyhnat z hlavy melodii a hlavně slova závěrečné písně ("Bye bye Life - Bye bye happiness - Hello emptiness - I think I'm gonna die."), kde se hlavní postava - režisér Joe Gideon v nedostižném podání Roye Scheidera - definitivně loučí se životem. Silný film. A opravdu bych si nemyslela, že toto budu někdy říkat o filmu v kategorii muzikál. Přesnější by asi bylo popsat All That Jazz jako skutečné hluboké drama člověka, který si postupně začíná uvědomovat svůj blížící se konec, to vše za doprovodu hudby. To zní líp než v tomto případě zavádějící slovo muzikál. Right. ()
Po 18 minutách nudění jsem to vypnul a šel si raději číst životopis Tomáše Bati. Asi tak... ()
Čtyřoskarový All That Jazz je zvláštní muzikál, úplně jiný než cokoliv co jsem v žánru viděl. Je to v podstatě mozaika z natáčení muzikálu, psychedelických scén a osobního života režiséra. Roy Scheider, slušný, ale nijak výjimečný herec se tady opravdu vytáhl a vytvořil larger than life umělce, který ale chlastá, kouří, bere milion prášků a střídá jednu holku za druhou. Stálo ho to manželství a i jeho dospívající dcera vidí děvkaření. A jak to s ním dopadne je jasné od začátku, protože jsou tu prostřihy na rozhovory se smrtkou, vtipy na smrt. Fosse to celé natáčí v chaotickém, nervním střihu, skáče v čase, prostoru, z reality do fantazie a finální odcházení pojímá jako sled muzikálových scén. Já bych radši nějaký tradičně vyprávěný příběh, takže tohle mě tolik nestrhlo, ale musím uznat, že na tu dobu je ten styl zajímavý. Muzikálové scény jsou skvělé - vzrušující tanec letušek, retro scény u postele nebo finální song s naprosto přestřelenou nablýskanou 70s glamrock/funk stylizací. Jen písničky jsou takové nijaké, kromě poslední Bye Bye Life (která si ale půjčuje od Everly Brothers). Každopádně solidní 4*, jen mě to určitě nestrhlo jako spoustu ostatních. ()