poster

Příchozí z temnot

  • anglický

    Redivivus

  • anglický

    Arrival from the Darkness, The

    (neoficiální název)

Mysteriózní / Fantasy / Drama / Horor

Československo, 1921, 60 min (SE: 77 min)

Scénář:

Jan Stanislav Kolár, Karel Hloucha (původní scénář)

Scénografie:

Bohuslav Šula
(další profese)
  • Vančura
    ****

    Nesmírně zajímavý filmový počin, který (nejen) ze studijních důvodů určitě stojí za vidění. I když dnešní člověk na to samozřejmě kouká úplně jinýma očima než tehdejší diváci - na dnešní dobu je ten film samozřejmě tak trochu bezděčně směšný, roztomile pitomoučký a všechno, jenom ne napínavý (nebo nedejbože strašidelný), ale právě v tom je jeho kouzlo, v té jeho brakové estetice a velkých ambicích, na které tento výjimečný provorepublikový film aspiroval. Je to závan starých filmových časů, který má své nepopiratelné kouzlo a svérázné kvality - už samotná skutečnost, že ho stálo za to někomu restaurovat, aby bavil i současníky, o něčem vypovídá, a je to rozhodně záslužný počin. V kombinaci s živým hudebním doprovodem (s nímž jsem měl možnost film vidět) se jedná o výjimečný zážitek, který mohu každého správnému filmovému fandovi jen a jen doporučit - byl jsem z toho nadšený a hned si mě tento typ zážitkové projekce získal. Koukat na němý film s živou hudbou má podle mě velký potenciál a cítím, že se z toho stává silný trend, který se mi hodně líbí.(12.10.2015)

  • Paldini
    ***

    Mrzí mě, že vůbec nebyl využit potenciál, který nabízel výskyt dokonce dvou záporáků. Chtělo by to remake :-)(3.8.2008)

  • Oktavianus
    **

    Velké zklamání. Čekal jsem tajuplnou mysteriózní zábavu, dostal jsem film, který snad musel působit zastarale i v době svého vzniku. Vůbec nemluvím o atmosféře, o napětí, po tom tam nebylo ani potuchy - ale zcela diletantská práce s kamerou a nesmyslné střihy zničily jakýkoli lepší dojem. Přitom to mohl být dobrý film: jednak touhou šílející "muž z temnot", jednak podobnou motivací veden soused Bor... dva padouši a kde nic, tu nic, potenciál velkej, naplnění minimální. A negativní korunu tomu nasadilo obsazení Anny Ondrákové. Místo femme fatale, jež ničila muže i napříč staletími, postavit před kameru buchtu z pekárny, to je kumšt. Být u toho veselejší hudba, mohla to být aspoň groteska.(15.10.2012)

  • Slarque
    ****

    Byl jsem mezi prvními, kteří film po více než 60-ti letech viděli ve správné původní chronologii. Chyba ve sledu pásů celuloidu byla napravena a všechna hodnocení s datem starším než 1.7.2013 jsou tak trochu mimo mísu. Dnes je tento fantastický horor samozřejmě spíše úsměvným zážitkem, ale ve své době patřil k nejambicióznějším českým filmům vůbec. Minimálně jedna hvězdička patří živému hudebnímu doprovodu, který filmový zážitek výborně doplnil.(12.7.2013)

  • Marthos
    *****

    Čím více se po roce 1918 rozrůstala domácí výroba filmů a čím větší se zdály být nároky diváků, kteří měli přirozenou možnost srovnávat domácí filmy se zahraniční konkurencí, tím více vyvstávala nutnost vybudovat vlastní, moderně vybavená studia. A protože různé prozatímní prostory těmto oprávněným zvýšeným nárokům přestávaly definitivně vyhovovat, vypravovali se čeští filmaři velice často za hranice, kde mohli natáčet i velké interiérové scény. Jejich cílem byly především berlínské ateliéry Am Zoo a Jofa v Johannistalu, stejně jako vídeňské studio Dreamland, už proto, že finanční náklady těchto ateliérů byly zvláště výhodné v době inflace, kdy se při výhodném směnném kurzu mohlo v Německu a Rakousku platit tamní znehodnocenou měnou. Zkušenosti získané z těchto opakovaných pracovních zájezdů do blízké ciziny přišly pak záhy vhod pro vybudování moderních ateliérů společnosti AB na Vinohradech, kdy nevyhnutelná nutnost natáčet v zahraničí rázem odpadla. Kolárův takřka hororový příběh, využívající k působivému efektu i tajemný návrat do rudolfinské doby, je jedním z nejvýraznějších a zároveň nejvyspělejších odkazů výše zmíněné filmové praxe, kdy zkušenosti získané v zahraničních ateliérech vytvářely nenahraditelný fond pro výrobu ryze českých témat, ovlivněných ale v dobrém slova smyslu světovými parametry. Nebývale kvalitní je výběr a vedení hereckého ansámblu, a to jak v případě Karla Lamače a Theodora Pištěka, tak u Anny Ondrákové, film od filmu krásnější a umělecky výraznější. Je tedy nanejvýše tragické, vydal-li se český němý film v následujících letech zcela jiným směrem, nevyužívajíc nic z toho, co tehdy pionýři v čele s Kolárem vytěžili svými pravidelnými návštěvami v zahraničních ateliérech. ( -Ponrepo 4/11/13- )(8.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace