poster

Příchozí z temnot

  • anglický

    Redivivus

  • anglický

    Arrival from the Darkness, The

    (neoficiální název)

Mysteriózní / Fantasy / Drama / Horor

Československo, 1921, 60 min (SE: 77 min)

Scénář:

Jan Stanislav Kolár, Karel Hloucha (původní scénář)

Scénografie:

Bohuslav Šula
(další profese)
  • hirnlego
    ***

    Rychle, Jene, dej mi trochu životodárné šťávy...(1.8.2008)

  • Vančura
    ****

    Nesmírně zajímavý filmový počin, který (nejen) ze studijních důvodů určitě stojí za vidění. I když dnešní člověk na to samozřejmě kouká úplně jinýma očima než tehdejší diváci - na dnešní dobu je ten film samozřejmě tak trochu bezděčně směšný, roztomile pitomoučký a všechno, jenom ne napínavý (nebo nedejbože strašidelný), ale právě v tom je jeho kouzlo, v té jeho brakové estetice a velkých ambicích, na které tento výjimečný provorepublikový film aspiroval. Je to závan starých filmových časů, který má své nepopiratelné kouzlo a svérázné kvality - už samotná skutečnost, že ho stálo za to někomu restaurovat, aby bavil i současníky, o něčem vypovídá, a je to rozhodně záslužný počin. V kombinaci s živým hudebním doprovodem (s nímž jsem měl možnost film vidět) se jedná o výjimečný zážitek, který mohu každého správnému filmovému fandovi jen a jen doporučit - byl jsem z toho nadšený a hned si mě tento typ zážitkové projekce získal. Koukat na němý film s živou hudbou má podle mě velký potenciál a cítím, že se z toho stává silný trend, který se mi hodně líbí.(12.10.2015)

  • Iggy
    ****

    Šlechtic (Karel Lamač) z časů císaře Rudolfa II. vypije elixír života, který ho uspí a probudí ho až jeho potomek ve 20. století Bohdan (Thedor Pištěk). Šlechtic se zamiluje do jeho ženy, která se podobá jeho předčasně zemřelé milé Aleně (obě hraje Anny Ondráková). Vynálezy 20. století jsou mu ve srovnání s ní lhostejné a rozhodne se získat její lásku. Drama plné tajných chodeb, tajemných knih a vzkazů, alchymie, elixírů života, lásky, vražd a vášně silnější než život i smrt. Skvěle natočený temný příběh využívá na svou dobu ještě hodně originálních flashbacků (do doby Rudolfa II.). Starý sluha Josefa Švába-Malostranského je hotový Stroheim.(30.5.2007)

  • Slarque
    ****

    Byl jsem mezi prvními, kteří film po více než 60-ti letech viděli ve správné původní chronologii. Chyba ve sledu pásů celuloidu byla napravena a všechna hodnocení s datem starším než 1.7.2013 jsou tak trochu mimo mísu. Dnes je tento fantastický horor samozřejmě spíše úsměvným zážitkem, ale ve své době patřil k nejambicióznějším českým filmům vůbec. Minimálně jedna hvězdička patří živému hudebnímu doprovodu, který filmový zážitek výborně doplnil.(12.7.2013)

  • Marthos
    *****

    Čím více se po roce 1918 rozrůstala domácí výroba filmů a čím větší se zdály být nároky diváků, kteří měli přirozenou možnost srovnávat domácí filmy se zahraniční konkurencí, tím více vyvstávala nutnost vybudovat vlastní, moderně vybavená studia. A protože různé prozatímní prostory těmto oprávněným zvýšeným nárokům přestávaly definitivně vyhovovat, vypravovali se čeští filmaři velice často za hranice, kde mohli natáčet i velké interiérové scény. Jejich cílem byly především berlínské ateliéry Am Zoo a Jofa v Johannistalu, stejně jako vídeňské studio Dreamland, už proto, že finanční náklady těchto ateliérů byly zvláště výhodné v době inflace, kdy se při výhodném směnném kurzu mohlo v Německu a Rakousku platit tamní znehodnocenou měnou. Zkušenosti získané z těchto opakovaných pracovních zájezdů do blízké ciziny přišly pak záhy vhod pro vybudování moderních ateliérů společnosti AB na Vinohradech, kdy nevyhnutelná nutnost natáčet v zahraničí rázem odpadla. Kolárův takřka hororový příběh, využívající k působivému efektu i tajemný návrat do rudolfinské doby, je jedním z nejvýraznějších a zároveň nejvyspělejších odkazů výše zmíněné filmové praxe, kdy zkušenosti získané v zahraničních ateliérech vytvářely nenahraditelný fond pro výrobu ryze českých témat, ovlivněných ale v dobrém slova smyslu světovými parametry. Nebývale kvalitní je výběr a vedení hereckého ansámblu, a to jak v případě Karla Lamače a Theodora Pištěka, tak u Anny Ondrákové, film od filmu krásnější a umělecky výraznější. Je tedy nanejvýše tragické, vydal-li se český němý film v následujících letech zcela jiným směrem, nevyužívajíc nic z toho, co tehdy pionýři v čele s Kolárem vytěžili svými pravidelnými návštěvami v zahraničních ateliérech. ( -Ponrepo 4/11/13- )(8.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace