poster

Příchozí z temnot

  • anglický

    Redivivus

  • anglický

    Arrival from the Darkness, The

    (neoficiální název)

Mysteriózní / Fantasy / Drama / Horor

Československo, 1921, 60 min (SE: 77 min)

Scénář:

Jan Stanislav Kolár, Karel Hloucha (původní scénář)

Scénografie:

Bohuslav Šula
(další profese)
  • hirnlego
    ***

    Rychle, Jene, dej mi trochu životodárné šťávy...(1.8.2008)

  • Vančura
    ****

    Nesmírně zajímavý filmový počin, který (nejen) ze studijních důvodů určitě stojí za vidění. I když dnešní člověk na to samozřejmě kouká úplně jinýma očima než tehdejší diváci - na dnešní dobu je ten film samozřejmě tak trochu bezděčně směšný, roztomile pitomoučký a všechno, jenom ne napínavý (nebo nedejbože strašidelný), ale právě v tom je jeho kouzlo, v té jeho brakové estetice a velkých ambicích, na které tento výjimečný provorepublikový film aspiroval. Je to závan starých filmových časů, který má své nepopiratelné kouzlo a svérázné kvality - už samotná skutečnost, že ho stálo za to někomu restaurovat, aby bavil i současníky, o něčem vypovídá, a je to rozhodně záslužný počin. V kombinaci s živým hudebním doprovodem (s nímž jsem měl možnost film vidět) se jedná o výjimečný zážitek, který mohu každého správnému filmovému fandovi jen a jen doporučit - byl jsem z toho nadšený a hned si mě tento typ zážitkové projekce získal. Koukat na němý film s živou hudbou má podle mě velký potenciál a cítím, že se z toho stává silný trend, který se mi hodně líbí.(12.10.2015)

  • Traffic
    *****

    V restaurované verzi, která doplňuje původně chybějící scény a dává jim konečně to správné chronologické pořadí, se Příchozí z temnot ukazuje jako jeden z narativně nejkomplexnějších českých filmů své doby. Máme tu hned dvě postavy, ke kterým se vážou flashbacky z různých časů, kdy samozřejmě ty Lamačovy jsou mnohem delší a důležitější, ale vždy přehledně odvyprávěné (např. opakované navracení se k vypravěči, které diváka udržuje v orientaci a rytmizuje delší pasáže). Film navíc flashbacky moc pěkně stylizuje do samostatných a dobře rozpoznatelných dílčích celků (sad, rudolfínská Praha...), které se už jen svým pojetím a prostředím liší od té primární dějové linie. K tomu se nakonec ještě připojuje odvážná práce s ambivalentním vyzněním příběhu (sen/realita), která mimochodem předčí i některé novější, interpretačně jednoznačnější pokusy na toto téma (Langova unylá Žena za výlohou...). Lamačův vklad je tady holt znát. Jakožto pilný student formálních norem tehdejší americké kinematografie s největší pravděpodobností vnesl do Kolárova filmu pořádek, který z něj, spolu s nechtěně zábavnými momenty (queer čtení apod.), dělá výrazně nadprůměrný počin. Tím spíš, pokud film vidíte s živým doprovodem od skupiny Neuvěřitelno, který perfektně zohledňuje všechny jeho drobné nuance.(4.12.2013)

  • Tom_Lachtan
    ***

    jeden z nejzajímavějších zážitků, který mi český film nabídl, jako jeden z nemnoha němých filmů Československa jest dobře sehnatelný.(30.6.2012)

  • NinadeL
    *****

    Velice dobré - a takhle to vypadalo, když se Češi vydali točit do Němec a přivezli si to domů :) Dodnes jeden z mých nejsilnějších zážitků z českých 20. let, kterému konkurují nejsilněji vlastně jen Plameny života. Oba filmy jsou totiž v dobrém poučeni z prací našich západních sousedů. Vladimír Majer jest velice dobrým zlounem a duo Ondra-Lamač nemá šanci zklamat. Probuzený rudolfinský Karel a jeho setkávání s moderními výdobytky je působivé, stejně jako tehdy ještě hodně distingovaná Anny v tolika výborných kostýmech. Ideální film na doporučení začátečníkům s tímto filmových odvětvím. ___ K nové verzi jenom tolik, že je samozřejmě pěkné mít dalších 17 minut projekce a správně seřazené díly, ale tleskat NFA v roce 2013 za to, že si tam konečně po roce 2000 přečetli původní scénář? To by mělo být přece samozřejmostí. Výsledná nová kopie je působivá, ale hodinová verze známá celé generace předtím není tak zásadně jiná. Kvalita hereckých výkonů se nemění, stejně tak výprava a zajímavý příběh - ani těmi přehozenými díly - nezměnil atmosféru ani pointu. Těch nových 17 minut se totiž především nastřádalo tím, že kopie přepsaná pro cyklus 100 českých filmů k 100. výročí kinematografie (v roce 1998) v délce 60 minut měla klasické neduhy televizního uvádění němých filmů - špatnou rychlost (scény jsou příliš trhané a rychlé), přeexponovanost (extrémní kontrast černé a bílé, téměř neznatelné tóny šedé), špatný ořez (hlavy herců mizejí ze záběru, ačkoli původní rámování samozřejmě s ničím takovým nepracovalo), mezititulky často postrádají začátky a konce vět (pokud je text delší) atd. Vlivem tohoto pak zanikali i zcela originální kompozice záběrů, místo originálního trojúhelníkového rámování v jedné scéně vidíme například jen jakýs nepravidelný tvar. Valná většina těchto neduhů by byla řešitelná kvalitním přepisem ještě před "zcela revolučním objevením správné chronologie scén", ale pokud mám něco ocenit na kopii nové, tak to jsou kompletní nové titulky a mezititulky. Nejde jen o původní grafiku zpracování, kdy je kladen důraz na odlišnost textu vyprávění děje (s grafikou, jejíž součástí je název výrobny Rex-Filmu), dialogů a textů z různých vzkazů nebo dopisů, ale tu a tam je změnen i jejich sloh, který více odpovídá roku 1921. Mrzí mě nicméně naprostá rezignace na virážování nebo tónování, protože přes objev původních Kolárových poznámek ve scénáři, nedošlo se k žádné shodné odpovědi na otázku, jak dnes jeho poznámky interpretovat a realizovat v praxi. Což je z dnešního pohledu extra šílené, protože Kolár bývalému ČSFÚ byl k dispozici až do své smrti. A samozřejmě této snaze o co nejmenší ahistoričnost (než aby některé scény zahalili do špatného tónu žluté nebo modré, nechají raději film černobílý) zcela kontrastuje ponechání v ději solitérního titulku "konec 5. dílu", přičemž celá struktura začátků a konců dílů v celém filmu jinak chybí. A to nemluvím o zcela nové hudbě, která společně s zvukovými efekty samozřejmě funguje jen na vlně dnešního vnímání a s dobovými trendy nemá nic společného. Těžko si v tomto filmu představit Josefa Švába-Malostranského, jak nastupuje na scénu za doprovodu luskání prsty v rytmu westernových hudebních klišé. Případně vymezení všech scén s Anny Ondrákovou na půdorysu lyrické melodie, protože kdykoli je na scéně žena, jistě to bude romantické.(11.2.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace