Ať žije nebožtík

"Taková ženská bezhlavost. Si zapomněla ve vlaku, no..., to... jak se drží v ruce. Cihličku, ne. Ho.. housle. Taky ne. No, brz-du... Poklona." Komedie plná omylů. Komedie plná náhod. Komedie s romantickou zápletkou. Komedie až po strop narvaná hláškami, které vám roztrhnou bránici vejpůl. Humor Huga Haase, resp. jeho herecký projev je nesmrtelný a nadčasový ("Drž to pořádně, ty blboune!"). Kdykoliv jen tak mimoděk utrousí nějakou ironickou poznámku, divák padá ze židle, takže by mě fakt zajímalo, jak to vypadalo v kinech v době premiéry. Zdatně mu tu sekunduje Václav Trégl ("To je zajímavý, von píše koňakem.") a jako předmět milostného zájmu slouží krásná Adina Mandlová, která je tu sice trošku prkenná, ale při své kráse a vtipnosti celého filmu si to může dovolit. Ale zrovna ona se tu postarala o jedinou menší vadu na kráse, která ve střižně asi všem ušla. Když jí Hugo Haas říká: "Poslyšte, vy mě máte ráda", nepochopitelně mu odpoví: "Já vás taky", což mi dodnes hlava nebere.Tuhle komedii můžete vidět vážně stokrát (jako já) a nikdy vám nezevšední. Hugo Haas byl fakticky ďábel a tady si svou one-man-show užívá jako nikdy. "Například já každý den tedy ráno cvičím, jo, jezdím na koni, plavu, vesluju, a hlavně tedy nejím polévky a nejím moučníky..." "A jak to dlouho děláte, prosím vás?" "Zítra začnu." P.S. Jedna věc mě ale maličko mrzí. Že ten nebohý starý pán, s nímž si Haas vymění čísla rentgenů, se vlastně nedožil konce filmu. A že nevím, kdy si došli pro chudáka Lumpíka. Takže dvě věci. Ale sranda je to beztak ohromná. (29.12.2017)

Filmy s Haasem a Mandlovou miluji. Není jich mnoho (Mazlíček, Živor je pes), avšak stojí za to. "Ať žije nebožtík" patří do této trojice a plným právem patří mezi nejen divácky nejoblíbenější prvorepublikové filmy. Specifický Haasův humor, zdatný sekundant v podobě Václava Trégla a věrného psíka, nezbytná přítomnost stále se ve filmu více prosazující Adiny Mandlové, Jaroslav Marvan či Čeněk Šlégl - osvědčené sestava, která nezklamala ani zde. (17.01.2008)

Fričova klasická komédia už na mňa pôsobila dnes značne kŕčovito. Komédia založená na rôznych nedorozumeniach, ktoré sa vyriešia v hodine dvanástej má samozrejme potenciál, lenže ten nie je myslím využitý tak, aby pobavil aj desiatky rokov po svojom vzniku. Zo začiatku to nabudí, v strednej pasáži zase trochu unudí a koniec je už iba čakaním na to, kedy to konečne všetkým dôjde a budú šťastní až do smrti. Prečo mi má byť ale sympatický takýto márnotratný chlapík a prečo sa doňho zaľúbila Alina Mandlová, je pre mňa záhadou. Verím, že to svojho času rozosmievalo davy a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. (25.12.2014)

Příspěvek Hugo Haase do československého hraného filmu třicátých let minulého století je nemalý. Ostravský objev vnesl do dobové kinematografie živé a temperamentní herectví podmalované nezaměnitelným a sympatickým židovským akcentem. V tomto ohledu je i významným kulturním dědictvím společnosti, která "zásluhou" nacistů a šoy u nás neexistuje už neuvěřitelné sedmé desetiletí. Zápletka s nenapravitelným povalečem je v dobových poměrech nadprůměrná a i film sám si podle mého názoru stále uchovává svou živost a nezaměnitelnost. Lze říci, že právě po těchto stupních dospívá Haas k svému vrcholu, k dystopii, inspirované Čapkovým stejnojmenným dramatem, k filmu BÍLÁ NEMOC. (07.06.2008)

Živel Hugo Haas coby okouzlující flamendr nechává všechny ostatní daleko za sebou, včetně Mandlové s Fričem, a od skvělého nástupu s loterií věřitelů bravurním způsobem táhne celý film k metě nezapomenutelné a nestárnoucí klasiky. Spousta ironie, gagů, skvělých hlášek a výtečně vystavěných situací, tempo, které neztrácí tah, přesto stále uvolněná pohoda. (06.10.2011)