Když Burian prášil

Když se řekne Vlasta Burian, automaticky se mi vybaví U pokladny stál a pak jeho baron Prášil. Komedie Martina Friče o baronovi, který si neustále vymýšlí, navíc tomuto sportu podlehlo evidentně celé jeho panství, takže se v místní restauraci pořádají myslivecké seance se soutěží v "prášení". Nikdo už neví co je pravda a co výmysl. Příchozí Oldřich Nový coby nový tajemník do party skvěle zapadne, jelikož je úplně stejný "krmič" jako ostatní. Řada nesmrtelných scén, dobře vymyšlené zápletky, Burian opět imituje hudební nástroje, prostě paráda. Dnes mám rád i jiné Vlastovy filmy, ale tento byl u mne jedním z nejzásadnějších po mnoho let. 85% (14.02.2015)

Když se v jednou filmu sejdou mistr světa v pitvoření Burian a slizoun Nový, nemůže vzniknout nic jiného, než toto neuvěřitelně trapné "dílo". O obvyklém "spádu" prvorepublikových černobílých zpatlanin, kdy většinu "děje" tvoří zbytečné, hloupé, vyumělkované a nikam nevedoucí dialogy o hovně, ani nemluvě. (25.04.2019)

Ne tak dobré, jak by člověk čekal, ale zklamání to není. Zdá se mi však, že pořádná legrace začala, až když se na scéně objevil Čeněk Šlégl, což je skoro ke konci. Na hraběte Kocharowského jakoby se čekalo celý film, protože až s jeho příchodem začne vznikat nejvíce komických situací a i Burian-Prášil má vedle sebe konečně figurku, která ho dostane do sedla. Konec přináší zábavu také v tom, že se všechno tak zašmodrchá, že může pomoct už jen psychiatr :) 3 + 1 za fajn Buriana, pozoruhodnou Zorku Janů a komického Šlégla, kterému by dal člověk na přivítanou a seznámení také nejraději p-s- :-) (10.05.2020)

Stejně, jako film Panna nemá začátek, tohle nemá konec a ani při sebelepší snaze to nehodlám přenést přes srdce. Jako dnes vidím svoji první a celkem nedávnou projekci a hned to trauma, které přišlo už v prvních minutách. Nashledanou je asi tak maximum, co se tu dá najít. A Zorka? To je tragédie, i kdyby žila dodnes. Je mi líto, že jediný uznávaný Čeněk pochází odsud. (16.02.2009)

"Patočku jste mi tam neměli dávat. Já mám podezření, že ten chlap se narodil namazanej." poznamená noblesně baron Archibald Prášil a začne svými střeleckými výkony rozprašovat asfaltové holuby. A mě baví týpek, který rád loví, nerad (ale poctivě) alimenty platí a hrozně rád o svých proslulých příhodách zvědavým uším vypráví. Tentokrát však na mém pobavení nepracoval zdaleka sám a to mě potěšilo. (11.04.2018)