Když Burian prášil

Film akoby sa celú prvú polovicu skladal z dvoch filmov. Jeden burianovský, kde si hraje Burian sám pre seba so svojimi poľovníckymi historkami o jeleňovi a višni a svojráznymi hudobnými číslami a druhý film normálny s výbornými hercami a obstojným príbehom o komplikovaných rodinných vzťahoch. Našťastie sa to ku koncu spojí, trápne fóry sa vytratia a môžem to považovať za priemernú veselohru minulých čias. (14.05.2014)

"Pane, jste vy vůbec svobodný?" "Já? No...samozřejmě, že...ano." Prásk! "Pane, vy jste ženat!" "Ehm...ano, a kdo vám to řekl?" "Ten talíř." Meganaivita našich starých filmů je v některých okamžicích skoro až neuvěřitelná, ale já jsem ten poslední komu by to vadilo a historky z lesa vyprávěné baronem Prášilem Burianem o tom, jak se nechal v lese sežret medveděm si poslechnu klidně znova. (21.04.2008)

Jeden z nejlepších burianovských filmů je současně festivalem nevšedních hereckých výkonů předních dramatických umělců té doby. Některé upoutává hrrrabě Kocharrrovski Čeňka Šlégla, jiné živelné hercovství Marvanovo, další burianovská noblesa vzorné evidence alimentů a náležité svědomitosti při vyplácení těchto nedobrovolných závazků života; skvělou práci odvádí i Oldřich Nový. Pokud se nemýlím, jednu z největších ploch ve své krátké umělecké dráze tu dostává tragická sestra Lídy Baarové Zorka Janů-Babková a její křehký, i dnes působivý dívčí půvab a nepopiratelný, bouřlivě se rozvíjející talent. Český hraný film má v uchopení a zvládnutí této klasické látky lehkého žánru štěstí na dva Mistry komiky: Buriana a Kopeckého. Je to štěstí nejen naší kinematografie, ale i filmového diváka. Patrně všech žijících a snad i budoucích generací. (27.08.2007)

Rozhodně jeden z nejlepších filmů s Vlastou Burianem. Kromě něj zde ovšem excelují další naše nejznámější herecká esa této doby a možná vůbec. Včele s O. Novým, J. Marvanem a Č. Šléglem a dalšími. Prostě úžasná komedie. Takto to vážně vymyslet chce hodně nápaditosti. Smál jsem se od začátku až do konec. A to nemusel na scéně být V. Burian. Fakt paráda! (09.01.2012)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)