Temnota

Giallo jak malované, přesně jako ten pokoj na konci. Argento mě neuvěřitelně překvapil, protože tohle je pro mě osobně první jeho film, kde je nějaký ucelený děj. Přehrávání herců a celkově opět tak nějak nudný děj bohužel zůstávají stejné jako u předchozích kousků. Závěr to trošku vylepšuje, ale jinak naprosto zapomenutelný film. (11.08.2013)

Velmi krvavý thriller Daria Argenta se zajímavou zápletkou, vcelku solidním scénářem, ale topornými hereckými výkony. Ale já mám tyhlety béčkové brutalitky docela rád, takže odpouštím řadu věcí. (12.07.2005)

Obrovský šok, napadají mě slova jako "nejlepší film Daria Argenta", ovšem samosebou bude záležet na tom, nakolik se film ve mě zakoření. Tento nečekaný úspěch má dle mě na svědomí přístup k dílu - po Phenomeně jsem si myslel, že se Argento bude už jen opakovat a počáteční zářezy jako Profondo rosso a Suspiria se už nezopakují. Je pravda, že v kontextu jeho tvorby nejde z hlediska příběhu o nic nového - ale s brutalitou se tady pořádně vyhrálo (u mě vede asi useknutá ruka), vraždy jsou dle mě natolik nápadité, že i když na obrazovce běžela další, já byl stále v šoku z té předcházející (ovšem to neznamená, že by se tak minuly účinkem). Podobně dokonalá je hudba (asi nejlepší soundtrack u argentovek, ovšem nejsem si jist, zda i tento mají na svědomí Goblin) nebo závěrečná pointa (pořád jsem přemýšlel nad kandidáty na vraha a on to přitom byl...), která není narozdíl od Phenomeny víceméně odhadutelná. Poznámky na okraj - první film, u kterého jsem projevil emoce nahlas (scéna útěku skrz zahradu mě nutila řvát "UTÍKEJ!", ale nijak bych to nepřeceňoval, Daria Nicolodi tu ze sebe vydá více); a zavražděná nahá kráska patří k tomu nejděsivějšímu v dějinách filmu (ovšem o zlatou si to bude muset rozdat s naturalistickým kanibalismem Anthonyho Hopkinse). Tenebre si z mého pohledu zaslouží nečekaných, o to více však zasloužených pět hvězd. (28.07.2009)

Dcera náhodou zahlédla jednu krvavou scénu, když jsem se na tenhle film dívala, a prohlásila, že chce být vrahem a že bude vraždit nůžtičkami na nehty. Teď už jen počkat na ten správný traumatický zážitek. Doufám, že zahlédnutí oné scény pro ni dostatečným traumatem nebylo. Tenhle film byl především výborná detektivka. Hudba vynikající (mohlo jí být víc) a jemné tahy červeným štětcem, které tvoří pěkné akcenty během celého filmu, ve finále gradují v pořádné rozmáchnutí. (03.12.2013)

Trochu prekombinovaná hra, v ktorej pozorovateľ preberá rolu vraha a riziko na svoje bedrá. Nedáva síce väčší zmysel, ale nemožno jej uprieť mysterióznosť a schopnosť "udrieť" v pravý čas. Nechýbajú typické talianske trilerové prvky ako gore efekty, plno krvi či psychopatizmus. Tradične chýba väčšie napätie. Hercí sú skôr nevýrazní, čo sa bohužiaľ týka aj Saxona. Záver ma neuspokojil. Na jednohubku ujde, ale viackrát by som sa k filmu už asi nevrátil. (21.10.2020)

Velice povedené dílo od mého oblíbeného Argenta, které je zase jako obvykle parádně natočeno. 70% (09.12.2012)

Oproti starší Tmavě červené a pozdější Phenomeně je zde větší koncentrace béčkových prvků (bezvadná osmdesátková hudba, občas znějící jako hudba ze staré hry Sonic the Hedgehog - snadno může někoho iritovat, prchající spoře oděné a ještě více se odhalující mladé děvy, jednající nejen nelogicky, jak je obvyklé u žánru, ale naprosto dementně - např. honička se psem, ta byla opravdu vynikající, spousta krve, seker a nožů), a protože na giallo je Tenebre málo mysteriózní, film pro mne osciloval mezi dvěmi a čtyřmi hvězdami (chvílemi je to opravdu legrace, hlavně italský akcent většiny herců, když se snaží mluvit anglicky)... Nakonec jsem nechtěla být nespravedlivá, protože jsem se při sledování bavila, tak ode mne je to za tři. (03.05.2014)

Film se jmenuje Tma a jeho ústředním motivem je žárovka (má stejnou úlohu, jako pomeranče v Kmotrovi - signalizuje vraždu). Bizarní kombinace, že? Tenebre je horrorový příběh o spisovateli a vraždách podle knihy, navíc od Daria Argenta, což téměř automaticky znamená vynikající. Film se evidentně snaží vyhnout se jak to jen jde horrorovým klišé, ovšem činí tak pouze po stránce formy a ne po stránce obsahu, což je trošku zvláštní. Gore efekty jsou úžasně bizarní, ovšem kamera a obrazový styl vůbec jsou na Argenta trošku moc jednoduché, přímočaré, Argento v Tenebre postrádá svou úžasnou vizuální stylizaci (uplatňuje své vizuální umění v podstatě jen při vraždících scénách, a ty jsou založeny na jednoduchém kontrastu černá - bílá - červená, a jako bonus jsou z velké části first person). Má to něco do sebe, břitva je taky hezká věc, ale oproti manýristické barvové a obrazové nabitosti většiny Argentových filmů je to docela strohé, bílé, nevýrazné, vizuálně prázdné. Chápu, že se to spoustě lidem líbí víc, ale já mám radši ten výrazný, přepjatý a přestylizovaný obrazový styl á la Inferno nebo Suspiria. Je fakt, že několik scén je těžce ulítlých (kouzelně fetišistické šlapání na obličej na pláži mi silně připomínalo závěr Mechanického pomeranče, kamera letící po stínové omítce před druhou vraždou se může směle řadit k největší klasice žánru "magoři sobě", břitva vs. žárovka je pak zcela argentovský nápad, nesrovnatelný vůbec s ničím), ale ne takovou měrou, aby se surrealisticky ulítlým stal celek. Ani hudba tentokrát nijak nevyčnívá z Mistrova standardu (s výjimkou jednoho geniálního motivu, který hraje ke druhé vraždě, která patří k tomu nejlepšímu, co Argento kdy natočil). Tenebre, jinak průměrná argentovka, má ale několik nesporných a obrovských výhod - především je to kvalitní scénář s dobrým, byť mírně otřepaným příběhem, skvělými dialogy a značným množstvím odhalených bradavek (což není ani výhoda, ani nevýhoda, prostě fakt - Tenebre je asi nejerotičtější Argentův film), a nadto skvělé herecké výkony (což je většinou tradiční slabina Argentových filmů), vůbec spolu s vysokou technickou kvalitou filmu. Kdybych měl argentovky rozdělit do skupin slabší - lepší - nejlepší, Tenebre by bylo těsně na hraně mezi posledními dvěma skupinami. (30.07.2009)

Když mně se ty krvavé mordy, provedené tak dokonale esteticky, hrozně líbí. Zbytek je úsměvný, ale baví. (23.06.2017)

Stejně jako De Palma trpí Argento obsesí krásnými ženami, sexem (a s ním spojeným násilím) a až na hranici normálnosti vyobrazenými vraždami. Italský řezník ždímá napětí z každé scény (ta se psem je takřka dokonalá), upíná diváka do svých kleští, aby to v závěru pohřbil nebývalým masakrem, který ke navíc propojen s "ad absurdum" odhalením. Z hlediska příběhového neskutečný nesmysl, na nějž se ale z hlediska filmového báječně kouká. (06.01.2009)

Výborná krimi, která uchvátí svou hrou s divákem. (24.08.2019)

Paráda. Krásně zašmodrchaný příběh, Simonettiho hudba - jak jinak - skvělá a všechny nutné prvky gialla na svém místě přesně tak, jak je fanoušek očekává. Navíc plus za ty skvěle zpracované sny ve vrahově hlavě. (16.11.2010)

Měl jsem tu možnost a to potěšení vidět pár italských horrorů,ve kterých kupříkladu střeva z "těla" lezly téměř v každém záběru a to celé bylo doplněno skvostnou hudbou. V Tenebre "střeva" nejsou,a mám tím na mysli jak orgány tak i herce. Dokonalá hudba je pro takovýto snímek samozřejmostí,stejně jako množství krve a počet mrtvých(to zde bylo naprosto ideální). Celkové napětí a počet zvratů v "Tenebre" bylo rovněž kvalitně zpracováno a závěrečný "gore efekt" mě nesmírně potěšil,jelikož ukázal,že násilí se jen a jen stupňuje,přesně tak jako ve skutečnosti(například muž udeří ženu a to celé, v reálu skončí buď vraždou anebo hospitalizací v nemocnici). Zkrátka a prostě,tohoto filmu si svým způsobem vážím,protože v "něm" není nic tak,jak se zdá a konečné rozuzlení je též zpracováno originálním způsobem... 80% (29.07.2014)

Ne příliš atmosferický a ani napínavý thriller, který ale vrcholí super finálem [LFŠ2019] (13.09.2019)

Hodne "husty" giallo, s notnou davkou brutalnich mordu. Spisovatel a jeho story o navsteve v Rime. :-) Sekunduji mu znama Daria Nicolodi, kockoidni Francesca Viscardi nebo treba byvala manzelka/pritelkyne(?) Veronica Lario. Pobavila tez etuda s dobrmanem. (28.04.2014)

Zábavný giallo maskovaný jako klasická kriminálka kde se umírá ve velkým. Jako vždy perfektní práce s krví. A hudební doprovod od Goblin nenahraditelnej. (27.05.2017)

Typické giallo s tradičními rozpačitými hereckými výkony a dialogy, ovšem tentokrát se povedlo uržet detektivní linii v relativně logickém rámci. A navíc, já mám prostě tu argentovskou estetiku vraždění rád. (08.01.2016)

Ve skutečnosti je to poslední díl X-Files, ve kterém dojde ke crossoveru s Antonioniho Zvětšeninou (01.08.2019)

Formálně pečlivě vysoustružená kriminálka s pár příjemně krvavejma vraždama. Od Argenta jsem čekal trochu víc, ale závěrečný masakr (hlavně ta useknutá ruka) byl dokonalý a vraha jsem neodhalil, takže nouze o překvapení taky nebyla. Škoda že takové grády neměl i zbytek filmu, protože v prostřední třetině jsem se kapánek nudil. V mezích giallo thrilleru jde ale o docela slušný kousek, já k tomuhle subžánru nikdy moc netíhnul. Pokud jste magoři do taliánských krváků, určitě si Tenebre pusťte, bude se vám líbit, věřte mi:-) 70% (14.04.2006)

daleko dospělejší než deep red.. a forma mě mistrovsky baví .. možná můj nejoblíbenější argento, příběh daleko víc než obvykle nehraje roli u něj jsou filmy o vyprávění a atmosféře. (kiss - B=scénář, A=forma a něco navíc) (07.08.2017)