Hej-rup!

Náhle zkrachovalý továrník Simonides (Jan Werich) a hladový a nezaměstnaný dělník Filip (Jiří Voskovec) se snaží vydělat si na živobytí, jak se dá. A ze zavšivené noclehárny a z "uměleckých" zahradníků se brzy vypracují do čela dělnické fabriky na výrobu mléka. Idealistická levicová pasáž někde od druhé poloviny dnes může působit snad směšně, nebo i odrazujícím způsobem, protože všichni víme, jak to u nás o pár let později dopadlo. Ale každý mladý člověk má v sobě ideály a každý mladý člověk snad musí cítit podobně jako kdysi V+W, takže ji nelze zatratit jako komunistickou propagadu, i když ji od ní odlišuje snad jen ten humor. Příjemně mě překvapily originální a pro V+W netypické filmové narážky (jinak jim využívání již ve filmu použitých gagů nedělalo problémy): krátká a úderná ejzenštejnovská montáž, Voskovcova instruktáž, jak líbá Fairbanks nebo Mozžuchin, a zcizující efekt s happyendem. Ze všech gagů mě asi nejvíc pobavil přespolní běh! (04.12.2007)

Kdybych nezažil reálný socialismus a bratrství se SSSR, kdybych nevyslechl miriády budovatelských písní a neměl plný zuby dělnický třídy, kdybych zkrátka vyrůstal v tomhle nablblým kapitalismu vláčen neviditelnou rukou, tak bych se na to asi koukal s větším porozuměním. Takhle jsem to dokoukal jen ze zvědavosti, jestli se to náhodou nezvedne. A nezvedlo.. (12.11.2009)

Jedna z mála pamětnických komedií, která se veze na aktuální (nejen domácí vlně). Začátek je trochu zdlouhavý a těžko proniknutelný (příliš dlouhá Werichova exhibice v baru), ale pak děj začíná nabírat grády a přichází s neopakovatelnými gagy mezi nimiž obzvláště vyniká výborná scénka s parním válcem. Také mě dostalo pojetí "objeveného" stroje na máslo ve stylu montážní školy, opravdu trefa do černého. VaW si již zvykli na filmové plátno a jsou daleko přirozenější než v předchozích dvou filmech, blahodárný vliv na ně měl určitě profesionální Frič. A levicově-sociální myšlenky v českém předválečném filmu jsou tak řídké, že je je třeba brát s povděkem, protože co jiného by bylo s tehdejší dobou krize typičtějšího. (04.12.2009)

Ani obdiv, ani bezmezná úcta, kterou ke dvojici Voskovec + Werich chovám, mi nezabrání popsat film tak, jak na mě dnes působí. 1) Upřímně řečeno - nic moc. Rozpaky umocňuje dobová technická úroveň a typické divadelní móresy a hlášky._____ 2) 32letý fešácky vyhlížející režisér Martin Frič už měl za sebou dvacítku úspěšných filmů, když se pustil do spolupráce s 29letým Jiřím Voskovcem a stejně starým Janem Werichem. Výsledek je zlatým pokladem pro historiky V+W, ale dnes mě už příliš neoslovuje._____ 3) Všechno, co bych dále chtěl uvést, již vyjádřil ve svém výstižném komentu gudaulin***. (12.06.2020)

Je a zůstává veřejným tajemstvím, že meziválečné levicové kulturní avantgardy filmem byly okouzleny, avšak současně s ním s velmi protiřečivým úspěchem zápolily. Uvědomíme-li si, že třicátá léta svou rozmanitostí početní i tématickou jsou zakladatelskou érou naší národní, již plně zakotvené kinematografie, a dobou nástupu první generace velkých režisérských (Machatý,Vávra, Frič, Haas) i hereckých (Štěpničková, Haas, Mandlová, Bárová, Pešek, Pivec,Štěpánek,Nový,Vítová) osobností, budeme lépe rozumět i trnité kinematografické cestě obou klasiků Osvobozeného divadla. Stejně tak lépe budeme chápat Tigridův výrok, že kdo z mladých v třicátých letech necítil levicově, byl považován za zvláštního. V+W již tehdy byli oproštěni od nekritického pohledu na komunisty jednostranně propagovanou sovětskou skutečnost (scéna s masló-strojem). Není pochyb, že tento i dnes živý a nápaditostí hýřící film je zralým výstupem početné filmografie těchto špičkových osobností moderní české kultury. Za zmínku stojí i to, že projekt družstva Hej-Rup! měl svou dobovou paralelu v podobě velkého mediálního koncernu MELANTRICH, vlastněného členskými odborovými svazy národně socialistické odborové ústředny. (25.08.2007)