30 minut po půlnoci

Chudák bin Ládin, ještě ani nestihl dojíst svůj kebab a už je děravej jak ementál. Holt v posteli a v tuhle noční hodinu se nemá člověk dojídat. Kathrin Bigalow se zalíbilo mezi chlapy na bojišti a po Smrti číhající všude nám servíruje další americkou spravedlnost, tentokrát s velkým S, protože UBL USA (taky milujete zkratky? :) pořádně naštval. Takže si užijeme něco hrdinství, moderních technologií, pár záběrů na plápolající vlajku s hvězdičkami a pruhy, ale všeho naštěstí tak nějak akorát, aby se z nás taky nestali pomstychtiví muslimové. Překvapila mě absence muziky, užijeme si jí jedině jako formy mučení a pak v poklidu při závěrečných titulcích. [OSCAR 2013] .. 5 nominací. Tentokrát se asi překvapení, jako bylo vítězství filmu Smrt číhá všude, opakovat nebude a hlavní soška to asi nebude. Viděl bych to spíš na nějakou menší cenu, třeba za střih zvuku, víc asi nic .. (16.02.2013)

1) Rozhodně nevěřím, že se vše dělo tak, jak to film prezentuje (hlavně ne tomu, že U.b.L. umřel té noci v tom domě). 2) Netuším, jestli tomu věří nebo nevěří autoři snímku a jestli je to pro ně podstatné. 3) Přesto je Zero Dark Thirty fascinující film, který má hodnotu především v tom, že je v něm možné zahlédnout děsivou mentalitu (a u některých postav i debilitu) amerických vojáků, tajných policajtů, politiků a příliš emancipovaných žen (a ty šílené technické možnosti, do kterých se investují šílené prachy). V posledním záběru hl. postava jakoby seděla před americkou vlajkou, z které zmizely hvězdičky, modré pole i bílé pruhy a zbyly jen ty rudé, potrhané. Navíc (4)) mě film znovu přiměl zamyslet se nad myšlenkou (kterou mi den předtím připomenul P.T.A. v Až na krev), že existuje cosi jako touha po smyslu, jakási přirozená lidská potřeba chápat smysl nejrůznějších věcí, dějů, pochodů, přičemž se z pohledu kognitivní psychologie asi jedná prostě o jednu z definujících hodnot, jakou může náš mozek u určitého fenoménu mít přiřazenou (barva, chuť, pach, délka, výška, váha, rychlost, teplota, trvanlivost... a smysl). U fenoménů, které můžeme nějak ovlivnit, např. u nějaké velmi dlouhodobé práce, která určuje smysl našeho života, máme často tendenci dotáhnout ji do konce právě proto, abysme si nezbořili představu smyslu vlastního počínání, i když objektivně dokončení té práce smysl už nemá, což pak vede k velmi paradoxnímu, někdy i sebedestruktivnímu jednání. (Jinak, ještě k filmu, viz. Matty) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - http://wertyzreport.com/2013/03/19/jak-se-valka-v-iraku-srovnava-s-nejvetsimi-horory-v-lidske-historii/ (30.03.2013)

Něco jako nudnější Homeland. Kathryn Bigelow prostě umí a tak si to dokázalo získat mou pozornost, i když to vlastně nemůže překvapit. Zase vám ale nemůže nikdo nic vyspoilovat. Je to jen suchá rekonstrukce zabití Bin Ládina a žádná dramatická přestřelka, nebo finální boss fight světelnými meči se opravdu nekoná. Film ale začíná asi 10 let před tím a vidíme blbou práci amerických špionů, jak mučí teroristy a kousek po kousku získávají informace. Vývoj situace kolem mučení před a po nástupu Obamy je tu také zobrazeno, což mě překvapilo. Herci jsou dobří a mě nejvíc zaujal rezignovaný Jason Clarke. (29.06.2013)

Rozporuplné a kontroverzné ohlasy na tento film ma nenechali dlho chladným a musím priznať, že po zhliadnutí, aj počas neho som tiež mal z celkového konceptu filmu zmätené dojmy. Kathryn Bigelow ale potvrdila, že pokiaľ ide o uchopenie látky, tak ju nerozhodí ani fakt, že scenár musela byť dodatočne upravovaný. Film samotný rozpracúva roky závislosti tajnej agentky na dolapení najhľadanejšieho teroristu planéty, je sondou do utajovaných vyšetrovacích metód vládnych agentov, a divák s hlavnou postavou odhaľuje špinavé hry vnútri politického a vojenského zápolenia počas odhaľovania teroristických buniek. Napriek tomu, že nie sme svedkami žiadneho nahliadnutia do súkromného, či osobného života žiadnej postavy, sledujeme psychologickú drámu zameranú na prerod osobnosti hlavnej hrdinky od nesmelého regrúta v radoch tajných služieb až po nenásytného žraloka túžiaceho po pomste a osobnej satisfakcii, kráčiaceho cez mŕtvoly. Je zaujímavé aké rozhorčenie nastalo po odvysielaní skutočného obrazu vypočúvacích metód amerických vyšetrovacích agentúr počas nasadenia vo vojne proti terorizmu, i keď tieto fakty boli dávno jasne známe. Američania jednoducho nechcú počuť pravdu a to vedeli tvorcovia umne využiť. Záver filmu, zobrazujúci finálnu a zlomovú operáciu, je už len zručne odvedenou prácou, na akú sme od Kathryn zvyknutí. Samotný záver však zanechá hlboký dojem, je akýmsi výkrikom do prázdna, keď si hlavná predstaviteľka uvedomí, že naplnenie celého jej životného poslania viedlo nakoniec k tomu, že ostala vnútri prázdna a vykoristená. 85%. (09.03.2013)

Poražení mají hlas, tvůř i důstojnost (kterou si uvědomíme ve chvíli, kdy jim je naprosto upírána a film neodvrací "oči"), vítězové tu nejsou - jen podivné poznamenané bytosti bez intimity a rozkoše, osamělí technokrati, kteří přivyknou lecjakému svinstvu, ale rozebere je, když někdo postřílí jejich oblíbené opičky. Někdo z amerických kritiků napsal, že tenhle procedurální pohled na "výkon spravedlnosti" je amorální a přišel podobně jako Greengrasův Let č. 93 příliš brzy. Já říkám: právě včas. Možná se jednou dočkáme filmu, kde bude vše opatřeno jasnými morálními hodnotami, hodní budou hodní a zlí budou zlí. To bude příběh vítězů. ZD30 je příběh ztracených a opuštěných lidí, který se sice dá vykládat jako obdiv k výkonnosti byrokratické mašinérie tajných služeb, ale mnohem spíše se nabízí interpretace, že Bigelow natočila další odvážný film zaznamenávající stigmazitované jedince, kteří "hýbou dějinami". (14.02.2013)