Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Druhé zpracování legendárního příběhu o slovenském lidovém hrdinovi s výrazným výkonem Pal'o Bielika v titulní roli Jury, který po návratu ze studií nenajde doma otce ani matku. Dovídá se, že otec byl ubit ve vězení. Odchází do hor, aby spolu s dalšími muži pomstili panskou zvůli. Martin Frič získal za tento film čs. filmovou cenu za rok 1936 a Ferdinand Pečenka cenu za nejlepší fotografii. JÁNOŠÍK byl příznivě pčijat mezinárodní filmovou kritikou při svém uvedení na benátském Biennale a ještě v témže roce byl prodán do 32 států jako jediný čs. film z celého období první republiky, který úspěšně pronikl do všech velkých evropských i mimoevropských zemí. V Jánošíkovi lze jak po stránce umělecké, tak i po ekonomicko - výrobní spatřovat ojedinělý pokus o realizaci v pravém slova smyslu československého filmu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (79)

lucascus 

všechny recenze uživatele

Po prvních dvaceti minutách jsem byl zklamaný, špatné výkony herců, nic moc režie ani scénář. Později sice děj trochu vygradoval, herci už tak nepřehrávali a hlavní hrdina se mi začal zamlouvat, jenže to už přicházel konec. Bohužel, tento film na mě příliš nezapůsobil. Zhlédnout ho je sice povinnost, ale stačí jednou, více fakt ne. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Frič stříhá stejně energicky, jako Juro rube proradné pandúry. Na dlouhé proslovy a nečernobílou charakterizaci postav nezbývá čas. Patrný je na tomto přímočarém zpracování jánošíkovského mýtu vliv sovětských montážníků (nepřímý) i etnografického dokumentaristy Karla Plicky (přímý). Lidé, zvyky, tradice a rituály, velká gesta, rázné činy a silný nacionalistický akcent. I po téměř osmdesáti letech stále živé a působivé, nejen díky libému vzhledu a sebevědomému projevu Paľa Bielika, v jehož podání mi přišlo jako ta nejpřirozenější věc pod terchovským sluncem, když začal tváří tvář bolestivé smrti málem break dancovat. 75% Zajímavé komentáře: Ony, Marthos, tomtomtoma ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v květnu 2020. Jánošík, film Martina Friče na základně divadelní hry Jiřího Mahena a za vydatného přispění sil i úsilí pro zdařilé adaptování sběratele lidových tradic Karla Plicky a divadelního písničkáře Karla Hašlera, je romantismus ve službách slovenského obrození jako výraz slovenského národního odporu proti maďarskému útlaku. Ta romantizovaná podoba obrozenecké legendy se opírá o slovenské folklórní tradice se zpěvy a tanci. Slovenská národní hrdost se vnořila do role kavalírského bojovníka za práva utlačované chudiny, proto musí být surovost u důsledného vyžadování poddanské povinnosti po zásluze potrestána s nezbytnou stopou hrdinského patosu a vizáží poetické ódy. Není třeba dráždit rozpory se skutečností, velkolepé legendy o ozbrojené revoltě proti establishmentu mívají povětšinou u veřejnosti kladnou odezvu. Filmové zpracování se nechává osvěžovat slovenskou folklórní slovesností, do boje táhne v poetických šicích obrazových kompozic a v pevném odhodlání opěvuje romantický půvab lidové rebelie a smrti. Slovenský lidový hrdina získal vznešený rytmus hrdinské balady. Oslavovanou národní hrdostí je Juraj Jánošík (pozoruhodný Paľo Bielik), slavný zbojník, mordýř a zloděj. Slovenské obrození potřebovalo pádný argument, jednotící symbol, tak povstal jeden z prvních bojovníků za lidská práva, a neváhá nastavovat vlastní kůži ve jménu vyšší spravedlnosti a humanismu. Důležitou postavou je Šándor Révay (zajímavý Andrej Bagar), pán terchovských vesnických poddaných. Ta přímá, a také ostrá konfrontace s intimní motivací i zásadním niterným dopadem je na samém počátku spravedlivého lidového odboje proti kruté zlovůli moci. Hlavní ženskou postavou je Anka (příjemná Zlata Hajdúková), Jánošíkova milá, odolávající zatrvzele vrchnostenskému nátlaku ke zradě. Legenda potřebuje i tu soukromou část. Z dalších rolí: při slavnosti loupežníky uličnicky doběhnutý Andrej Mariássi, hrabě Markušovský (Theodor Pištěk), právně zásadový Jánošíkův soudce (Ján Borodáč), nešťastná hospodská servírka Zuzka (Elena Hálková), nedočkavý dětský člen Jánošíkovy loupežnické bandy Janíčko (Filip Dávidík), další z těch vystrašených urozených pánů oblasti, hrabě Béla Révay (Alois Peterka), osudová hostinská a bába zrádkyně (Roza Schlesingerová), či spolubojovníci pod vedením statečného Jánošíka (Rudolf Bachlet, Mirko Eliáš, Martin Hollý st., Jan W. Speerger, Ladislav Herbert Struna, Jan Sviták, Jindřich Plachta a další). Jánošík Martina Friče je filmovým modulem holdu romantické poezie ušlechtilých ideálů lidskosti jako výraz obrození národního ducha uvědomění. Ten folkloristický ráz prostředí vlasteneckou sounáležitost prohlubuje. Pozoruhodné filmové zpracování národopisných znalostí a lidové legendy! ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Prvé spoločné dielo slovenských a českých tvorcov bol tento doma i v zahraničí úspešný veľkofilm. Majster Frič, sfilmoval atraktívnym spôsobom legendárny príbeh hrdinu slovenského národa, Juraja Jánošíka. Stretli sa v ňom herecké hviezdy z oboch strán Moravy, ako Marvan ( pandúr ), Plachta ( zbojník ), Pištek ( gróf Markušovský ), alebo Bagar ( Šandor ) a v neposlednom rade Fričov objav Paľo Bielik v titulnej úlohe. Vzniklo tak dielo hodné pozornosti, vyniká dynamickým strihom, hudbou a dobrým scenárom. ()

janek85 

všechny recenze uživatele

Silně dramatický, místy volnější příběh. Od začátku filmu přetrvávaly napjaté scény, středem místy zajímavé a koncem silně dramatické až dojemné. Výkony herců byly kvalitní, nadchlo mne, že v jedné scéně se objevil Jaroslav Marvan. Hráli tam jak čeští herci, tak i slovenští. Atmosféra celého filmu byla napínavá, tajemná. Jánošík se mi moc líbil. Tady u tohoto filmu, kdyby šlo, bych dal 4,5*, jenže to nejde, tak se musím přiklonit k 5*, pač je to slovenský film, kdyby to byl film z jiné země, tak 4*. 84% ()

Galerie (6)

Zajímavosti (35)

  • Martin Frič získal v roce 1936 za režii filmu čestnou Cenu ministra průmyslu, obchodu a živností. (Marthos)
  • Vo filme si zahral aj zakladateľ slovenského profesionálneho divadla Andrej Bagar (gróf Šándor). (Hystory)
  • Štefan Hoza vo svojej knihe "Ja svoje srdce dám" spomína: "Ak som už pri Hašlerovi, nedá mi nespomenúť na naše stretnutie v Bratislave, keď sa chystalo nakrúcanie filmu Jánošík v réžii Martina Friča a v hlavnej úlohe s Paľom Bielikom. Do Bratislavy prišli vtedy Karel Hašler, Jiří Mahen, podľa jeho divadelnej hry sa mal film nakrúcať, a Karel Plicka ako poradca. Prechádzali sme sa starým mestom - Vydricou, kde hľadali pre film súce exteriéry. Najviac sa im pozdávali staré zemianske domy na Žižkovej ulici. Hašlerovi nesmierne imponovalo, že ho tunajší ľudia poznali, ba aj oslovovali, spomínajúc, v akom filme ho videli. Mahen bol mlčanlivý a ustavične si poťahoval zo svojej cigárky a Karel Plicka kráčal mlčky so svojím 'verným fotoaparátom'." (Šuplík)

Reklama

Reklama