Kristian

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

Upraveno v květnu 2020. Kristián je lehoučké kavalírské osvěžení o mužské potřebě poezie do všední a nenápadně tíživé každodennosti obyčejného života. Martin Frič, pro melodramatické potřeby trhu, vrhl Kristiána do změti nepochopení toho blahodárného vlivu povznášejícího účinku zasnění se v ideály romantismu, kdy pod vlivem nasládle dovádivé chuti života se nechává unášet vlněním poezie v něžných půvabech neškodného a zároveň nakažlivého opojení hmatatelnou velikostí existence. Právě v těchto povznášejících náladách se nejsmysluplněji naplňujícím elementem vnitřního světa stává láska, opětovaná, nesobecká, plně zářící v kráse a velikosti. Spořádaností života trápeným hrdinou té étericky vzdušné poezie je Alois Novák vulgo Kristián (elegantní Oldřich Nový), úředník cestovní agentury s nepříliš zajímavým ruchem manželského soužití. Potřeba setřást okovy všednosti skládá poezii, milostné písně magického opojení, aby jednou nalezl nepochopení, z něhož potom život často v sebeobraně alergické reakce osciluje mezi noblesním šarmem a pokornou podřízeností, mezi bezstarostností a strojenou škrobeností. Hlavní ženskou postavou je Zuzana Rendlová (příjemná Adina Mandlová), mladá žena dobrého původu v samotném středu intenzivního mužského zájmu. Nakažlivě opojná nezvyklost je začátkem pátrání po vlastní budoucnosti. Pocit okouzlení tak musí být dostižen a zajat. Výraznou postavou je Josef Novotný (velmi příjemný Jára Kohout), Aloisův kolega a důvěrník nejniternějších pocitů. Jízlivost, ze zkušeností načerpaná bojácnost, vůle k drzosti a faktor smolaře, klaun obstojně obstarává zlehčení. Důležitou postavou je Mařenka (zajímavá Nataša Gollová), Aloisova cudná manželka. Obětavost se obejde bez fantazie, a nepochopení se třese vztekem. Lékem je poezie v oboustranném a pravidelném podávání. Z dalších rolí: bohatý a žárlivý Zuzanin snoubenec Fred (Raoul Schránil), uctívaná vrchnost, hlavní Aloisův nadřízený a ředitel cestovní kanceláře Král (Jaroslav Marvan), Fredův nejlepší kamarád i utajený sok v lásce Petr (Bedřich Veverka), šatnářka Orient baru Lída v pokušení (Aša Vašátková), tu melancholii úspěšně léčící Mařenčina tetička (Anna Steimarová), trik s kapesníčkem do zemdlení opakující osamělý mužík v Orient baru (Čeněk Šlégl), decentní ředitel Orient baru (Josef Bělský), či spolehlivý vrchní číšník Orient baru Robert (František Paul). Film Kristián patří k těm vůbec nejoblíbenějším kusům pamětnických filmů, pravidelně vysílaných na televizních obrazovkách. Je to osvěžující pobavení poetickým okouzlením života. Obrazové kompozice poezii vše obětují. Kavalírské filmové odlehčení! (27.09.2009)

Letos bude mít tento film neuvěřitelných 85 let. V mé generaci si nejspíš najde jen málo lidí, kteří by Kristiána neviděli. I ti, kteří romanticky ladění nejsou jistě ocení nejen výkony ústřední trojice, ale i vtip a samozřejmě ten krásný závan dob minulých. Přitom jde o film, který se promítal v době, kdy .... . Těžko říct, jak dnes působí na mladé lidi....vždyť i já nad ním ve svých osmnácti ofrňoval a dokonce byl i trochu nazlobený, že ženy díky němu očekávají něco, čeho nejsem schopen...co mi není vlastní. Dnes už vím, že jsem k tomu jen potřeboval odžít mnoho let navíc, získat zkušenosti, sebevědomí a objevit kouzlo hravosti při konverzaci se ženou. Potom vám Kristián poslouží jako inspirace a zdroj inteligentní zábavy. Čím jsem starší, tím víc mě baví. Ten příběh je univerzální. I dnes se v něm mnozí najdou. (25.02.2024)

Zavřete oči, přichází Kristian. A vůbec nezáleží na tom, že ten film je starší než mé poslední dobré předsevzetí a že Oldřich Nový má ulízané vlasy a neodpovídá dnešní představě dokonalého muže. Kristian symbolizuje představu každé ženy o Panu Božském, představu, která je motivuje, aby se nespokojily s průměrem. Samotné postavě Kristiana dává tato role sílu žít ve zbytkovém čase život obyčejného člověka. Ale právě obyčejný život má (prý) nakonec větší hodnotu než chvíle strávené v záři reflektorů a obdivných očích znuděných dam… Ještě štěstí, že jsou v životě dny, pro které stojí zato strávit i nějaký čas bez života. Nad ostatními starými českými komediemi vyniká tato neobyčejně lidským rozměrem. (03.04.2013)

Neskutečná sračka. Takhle nudnou hovadinku už jsem opravdu dlouho neviděl. Prý komedie... Cha. Cha. Cha. Scénář psal asi člověk, který byl léta na houbičkách. Někde jsem slyšel, že takhle blbým filmům se dává pouze odpad. Abych tedy nebyl pozadu, tak honem s jedním přispěchám. Opravdu sračka. Viděl jsem i mnohem starší komedie, dokonce i českého původu, a ty byly nesrovnatelně vtipnější. Bída a utrpení. Nechce se mi ani věřit, že tenhle nesmysl posbíral nějaké fanoušky. To musejí být správní retardéři. (19.08.2012)