Pot a krev

Než jsem se začal naplno závodně věnovat gaučingu, taky jsem chodil do fitka. Smrdělo to tam testosteronem, nemytým podpaždím a zapařenýma nohama a devadesát procent funících entit tvořili polodementní stažení králíci, co po řvaní na benčpresu vždycky v pauzách na vydýchání mlžili zrcadla, okukovali se jako marnivá, v rozkroku veselá vdova, přičemž u toho strašně zatínali bicáky a hýbali kozama, což doprovázeli květnatými, heroickými výlevy jako například "Kurva, jo!!!". Tihle hošššy většinou měli specifické menu., Žrali pouze čtyřicet žloutku denně, prokládali to tak pěti kostkami ve vodě rozmixovaného tvarohu a sypali bobule tak, že ve čtyřiceti už všichni do jednoho vzpomínají na časy, kdy ještě měli varlata, klouby plné zdravých chrupavek a počet cholesterolem způsobených infarktů nepřevyšoval číslo jedna. Pokud tedy mají čím vzpomínat, protože konec míchy v dutém prostoru údajně paměť nemá. Holt sto osmdesát v benči je sto osmdesát v benči. Já se sice zarazil na trapných sto čtyřiceti, nicméně i tak jsem si u nich vydobyl prudký respekt, protože jsem měl čáry. Uměl jsem ze sebe totiž vysoukat gramaticky správné, rozvité souvětí dokonce i o několika větách, aniž bych mezi spojkami filosoficky několik minut dumal za doprovodu jejich velmi oblíbeného citoslovce "Eeeeeeeeeeeeeeee", zvládl jsem se na permici podepsat rychle celým jménem a nikoliv runami, a ani trošičku jsem u toho nemusel s v koutku vyplazeným jazykem ohryzávat propisku a drbat se bezradně na hlavě. Pan Záliv se konečně vymanil ze zajetí transformačních sraček a spáchal vynikající, svižnou komedii ve stylu "Maléry tupých hovad", ve které se dokonale našel především Dvejn "Superanabolon" Džonsn, protože nemusel vůbec hrát a byl prostě sám sebou. A pokud jste někdy byli ve fitku jako já, nebudete mít vůbec žádný problém uvěřit, že je to podle skutečných událostí! (15.08.2013)

Kdyby se do kina místo na filmy chodilo koukat na psy, tak tohle by byl takovej roztomilej pouliční vořech. Směska všeho, co na ulici občůrá kdejakej patník a nechá se obskočit klidně i od králíka, když zaštěká. Říká se, že v životě je dobrý mít pár jistot. Já mám pro tenhle případ Míšu Báje, protože ten mě znova ujistil, že od něj se normálního filmu už asi nikdy nedočkám. Naštěstí mě tahle bizarní matlanina bavila a nečučel jsem na ní s uraženě otevřenou pusou dokořán. No a to má hned dvě výhody najednou - zaprvý mi nenafoukalo do krku a zadruhý jsem o jeden nezapomenutelnej zážitek bohatší. Jo a taky je mně jasný, že až budu chtít štípnout prachy, budu ze sebe nejdřív muset nechat udělat kulturistu. To se pak totiž roděj nápady... (18.08.2013)

Absurdní je rozhodně to správné slovo charakterizující tento film. Přesto i v té vší absurditě nepůsobí Pot a krev jako fantasmagorie, je to hollywoodsky "zdeformované", ale vzbuzuje to dojem, že někde skutečně podobný párek vychytralých maníků z posilovny existuje. Film se místy poměrně vleče, 130 minut je určitě přes míru, ale přirozeně vsazené a svou stupiditou až geniálně vtipné momenty dokáže nabídnout v každé fázi. Bay určitě udělal krok správným směrem, jeho smysl pro vizuál se zde neztratil a být zde aspoň o procento více vtipů, mluvil bych o zdařilé konkurenci bratrům Coenům. Paradoxně je to právě pozůstatek snahy držet se reálných událostí (popř. důraz na krimi linii), které filmu zabraňují stát se více nezapomenutelnou ujetostí. Závěrečnou pochvalu věnuju Wahlbergovi, neboť bez jeho přesvědčivého rozčilování se by řada scén byla polovičních. 7/10 (19.09.2013)

Traja priatelia sa rozhodnú navždy zmeniť svoje nespravodlivo ohodnotené životy. Už ich viac nebaví poctivá práca za ktorú nedostávajú adekvátnu odmenu v podobe nadštandardného života či krásnych žien. Plán je jednoduchý - únos milionára. Jediným a najväčším plusom tejto nudy je herecké obsadenie. Neviem totižto kde sa podela všetka tá údajná zábava, ktorú tento snímok údajne ponúka, ale humor mi prišiel trápny a primitívny rovnako ako celý príbeh. (15.08.2013)

Dokonalá freak show duševně postižených členů tělesné sekty zvané "fitness", kteří své (ne)přednosti neváhají ukazovat po celou stopáž. Vážně mě ta uměle vybudovaná komedie na reálně hrůzných základech několika vražd a únosů bavila od první do poslední minuty. I napodruhé! Ta absurdní sonda do duté hlavy hovada Daniela Luga, jehož světonázory a činy určovaly reklamy v televizi, nikoliv psychopatická porucha osobnosti, mě fascinovala. Stačí nízké IQ, ambice a špatné pochopení neexistujícího návodu na zbohatnutí a svět se může otřást v základech. Stejně tak mě fascinovalo jak režisérský diletant Bay dokázal precizně nastínit retardaci všech zúčastněných naprosto nevídaně vtipným způsobem, kdy manipulátora od totální ovce dělí jen jeden bod IQ a přesto je zcela zjevné, kdo je kdo. Ovšem, ve jménu svých vybuchujících kanystrů, na kterých si postavil kariéru, kadence jakou vrhal jednotlivé zběsilé scény mě po hodině mírně utavila, přesto tento film považuji za jeho nejlepší. V poslední řadě je také nutné zmínit skvělou hudbu, ať původní, či přebranou, skvěle kořenila děj a jednotlivé vrcholné scény. 95% (24.04.2016)