Vuosaari
Naked Harbour
Odhalený prístav
Režie:
Aku LouhimiesKamera:
Tuomo HutriHudba:
Markus KoskinenHrají:
Alma Pöysti, Aino Louhimies, Sean Pertwee, Deogracias Masomi, Laura Birn, Konsta Mäkelä, Amanda Pilke, Taneli Mäkelä, Jasper Pääkkönen, Eemeli Louhimies (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Snímkem Odhalený přístav vypráví Louhimies příběh o finské lásce. Sleduje několik paralelních příběhů postav, které, jednoho šedého a chladného zimního týdne, čelí čemusi nevyhnutelnému, v touze najít lásku a uznání. Ve světě, kde jsou očekávání společnosti vysoká a tlaky každodenního života vše zahalují rouškou tajemství. Tato mozaika postav představuje lidi, kteří jsou nedokonalí, slabí a ztracení, ale jsou poháněni kupředu stejnou potřebou být milováni, viděni a objímáni. Nedokáží se podívat jeden druhému do očí, vzájemně se zraňují, ale v podvědomí jim stále přetrvává naděje. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Zcela upřímně přiznávám, že Aku Louhimies mi nakládá příliš, utrpení dospělých zvládám, ale malých dětí ne... Jsem z jiného těsta i světa a tohle moc bolelo, vracet se určitě nebudu... ()
Nějakých třicet minut mi trvalo, než jsem se zorientovala v jednotlivých dějových liniích a jejich propagonistech, ale s každou další minutou mě to vtahovalo víc a víc. Tahle koláž, ne zrovna sluníčkových lidských osudů, je o to působivější, s oč větším chladným odstupem je na jednotlivé příběhy nahlíženo a pár scén mě nakonec dostalo tak, že přemýšlím i o hodnocení nejvyšším, každopádně lepší čtyřka je to určitě. Ale tu závěrečnou písničku bych klidně oželela a nechala ten konec otevřený, to by mu přeci jenom dodalo větší sílu. ()
Obyčejným lidem se dějí špatné věci. Všichni protagonisté jsou svým způsobem v háji, drcení všedností nebo tak běžnými věcmi jako je šikana, zbrklá cílevědomost, prázdnota a frustrace nebo posedlost jedním cílem. Hodně věcí se řeší sexem. Sex je tady jen dalším nástrojem jak ukázat, jak jsou jejich životy směšné a ubohé a že každý je v tom vlastně sám. Depresivní, syrová a realistická atmosféra jednoho velkého severského města. Hrdinové nezažívají nic, co by každý z nás neznal a všechno je to podáno tak řezavým a upřímným způsobem, že je to jako vychrstnutí studené vody na náš obličej a my se probereme a uvědomíme si, že spoustu podobných věcí sami prožíváme. Ale díkybohu naše životy mají i teplé barvy ne jen tyhle studené odstíny a my si uvědomíme, že až tak v hajzlu nejsme. To si naštěstí uvědomí i všechny postavy, z nichž každá najde ve svém životě důvod proč pokračovat a že nic není tak špatné, jak se zdá. ()
Je to tak u jednotlivce? Je to tak v jedné městské čtvrti? Je to tak u celého lidstva? Buďme ale konkrétní a omezme se na Finsko. Ve Finsku jsem byl pár týdnů (podobně jako Malarkey, dobrá recenze a podobné zkušenosti) a několik let jsem s Finy obchodoval (tiskové stroje). Do Louhimiesova filmu by mohl být zakomponován i jeden z mých finských příběhů: V Jyväskylä jsme na veletrhu vystavovali a prodávali stroje. První den dopoledne proudila kolem našeho stánku spousta lidí. Pokud se někdo zastavil, oslovil jsem ho. Každý na mě jen zíral a po chvíli odešel. Odpoledne se vraceli a byli samý zájem, samá srandička. Samozřejmě jsem to brzy prokouknul: dopledne nechtěli nic jiného než panáka, a odpoledne už byli pod parou... Tento film nám nabízí dvě zkušenosti "dětskou" a "dospělou". Dospělé problémy jsou mi přitom absolutně fuk. Problém je u dětí, ve filmu je všechny překonaly, ale to nejspíš jen dočasně a určitě ne nadobro. ()
Ďalšia mozaika zo života bežných ľudí žijúcich na predmestí Helsínk. Tentokrát sa však príbehy bohužiaľ nepretínali a neovplyvňovali, takže to bol skôr ako súbor niekoľkých nezávislých poviedok, ktoré boli servírované dosť v prerušovanej následnosti, čo mierne sťažovalo orientáciu. Čo sa týka tých príbehov, niektoré boli veľmi dobré, iné tak trochu priemerné - všetky však mali spoločné jedno: NÁDEJ v lepšie zajtrajšky. Niektoré "riešenia" problémov boli dosť absurdné, ale o nič absurdnejšie ako každodenne vidíme okolo seba. Fínska kinematografia má jedno veľké Plus, ktorým je realizmus - a bez servítky. Možno pre milovníkov ružových okuliarov niečo neprijateľné, ale taký je proste život - väčšinou neistý a miestami príliš krutý. ()
Opravdové. Neobyčejně obyčejné, realistické, syrové, bez ozdob, ale na druhou stranu i bez zbytečných "uděláme to drsné a děsivé" aspektů. Tenhle film se mi vážně hodně líbil, nejsem daleko od toho dát 5 hvězdiček. ()
Jeden z nejkrutějších filmů o životě a sakra hodně ze života. Místy připomíná MILÍ LIDÉ, jeden z mých nejoblíbenějších "seveřanů". ()
Mozaika sestavená z příběhů ztracených jedinců, které spojuje touha po lásce a uznání nebo touží lásku někomu dát, ale všichni do jednoho jsou zmítáni bezbřehou nepřízní osudu. Finský režisér Aku Louhimies servíruje chladným severským stylem vyprávění pořádnou dávku deprese, nicméně v samotném závěru filmu svitne alespoň některým postavám špetka naděje na lepší zítřky. Nejvíc smutku se asi linulo z příběhu malého chlapce a jeho milovaného pejska. To mě opravdu zasáhlo, zvlášť v konfrontaci s necitelnou matkou chlubící se v alkoholovém opojení svým známým, jak se zvířetem naložila. (80%) ()
8 příběhů ze zasněžených Helsinek a v nich postavy, které si prochází různě velkými problémy. Všechny příběhy i herecké výkony byly dostatečně přesvědčivé a ty, které se zabývaly dětmi skutečně bolely. Obzvláště mě zasáhl vztah matky s dcerou, kdy máma prochází chemoterapií. Dva palce nahoru pro tenhle špičkový film. ()
Několik různorodých příběhů z Finska, které jsou všechny kupodivu podloženy nenápadně zapnutou televizí, kde se odehrává velmi populární reality show. Nevím o kterou se jednalo, ale téměř pořád byli ve vířivce či bazénu..A to bylo pro mě na daném filmu to nejdůležitější, jelikož režisér tím poukázal na výrazný jev v aktuální společnosti - reality show - touhá stát se jakýmkoliv způsobem známým. Proto mě nejvíce zaujal příběh mladé Milly, která byla odhodlána k tomu, udělat cokoliv (jak jsme mnohokrát slyšeli), aby nebyla obyčejná. Příběh Perttiho a jeho syna - ten byl spíš úsměvný a Marika a Walter - při jejich dějových liniích jsem seděla se zatajeným dechem, jelikož v jejich případě jsem viděla největší trápení a zoufalost. Každý příběh má něco do sebe a i když divák viděl vždy jen pár minut, dokázalo to příběh výrazně posunout dál. Film si nebere servítky a sprostá slova padají jedny za druhým, natož sexuální akty :) Závěrečná píseň shrnuje vše řečené i zatajené, ale každopádně jsem ráda, že Milla zazvonila... ()
Realita života je různá. Tady převažovala studená samota. Alex s Maxem mě oslovili asi nejvíc a jakožto velká milovnice psů tohle nikdy nepochopím. ()
Velka depka. Kazdy se holt pere se zivotem jinak. Doba je tvrda. Tohle Fini vzdycky umeli tocit. Hostujici Sean Pertwee byl ve sve roli vynikajici. ()
Film určitě neměl velkou uměleckou hodnotu.Jeho cena spočívá spíš v tom,jak tvůrci dokázali odhalit lidské nitro.Až na dřeň.Ukázali ,že v každém z nás se skrývá nějaké zvíře .Které když se vypustí ven dokáže nadělat pěknou paseku.Doufám ,že budu mít možnost vidět film ještě jednou...Ne hluboko v noci. ()
Deprese - Made In Finland ! Mám rád tyhle příběhy... Hezky zachyceno nespočet pocitů a jejich detailů. ()
prva hodinka je trocha nudnejsia, ale postupne ako sa pribehy prehlbili a zacali mat vacsi zmysel si ma film vazne ziskal. velke plus ma za zobrazenie reality, aj ked v niektorych pripadov trocha pritiahnutej za vlasy ale aj tak. v tomto su severania totalni krali! nik nevie preniest obycajny zivot tak dobre a tak pritazlivo ako oni. a tento film rozhodne nie je vynimkou. tiez som bol zvedavy ako tam zakomponuju ten williamsov song a hodil sa tam viac nez cokolvek, moc ho nemusim, ale po filme som si ho hned pustil znova :) ()
Hezká mozaika. Některé postavy jsou sympatické, jiné se zlobí, když by měly být šťastné, někdo je sobec a srab (a doplácí na to), ale většinou to jde bez toho, aby nad sebou kdokoli lámal hůl. I když člověk zapomene, kým opravdu je, a svět i život je pak „o ničem“, pořád je tu dost zkušeností a někdo se někdy může chytit. Celý pytel hozených rukavic. A velmi dobrý film. ()
Nelíbila se mně ta velmi šeredná vražedkyně psa, jinak fajn. ()
Zpočátku se zdá, že zajímavá mozaika postaviček podivínů bude představovat jakési ryze finské Knoflíkáře, a jejich pachtění za Štěstím. Když se někdy v polovině postupně dozvídáme motivace jednotlivých charakterů, tak zjistíme, že sledujeme spíše Samotáře, marně toužící po lásce a blízké duši, což je natolik univerzální, že by se to mohlo odehrávat namísto Vuosaari kdekoliv na světě, třeba zrovna u nás na Jižáku. Dokonce je to místy zábavné, jen ty osudy nevinných dětí mi rvaly srdce na kusy. Tahle člověčinka ubíhá poměrně svižně, a nakonec se ze všech těch střípků poskládá zrcadlo, ve kterém divák nepříjemně, ale přecejen i poněkud smířlivě, zahlédne sám sebe. Propojit to víc, a lépe uzavřít, byla by to taková severská Magnólie. ()
zpočátku jsem se cítil docela zaskočen, mozaika příběhů, kterých bylo snad ještě víc než v Magnolii a rychlé tempo odskoků mezi nimi, se mi příliš nepozdávalo. Je ale pravda, že s přibývajícím se časem získávaly jednotlivé příběhy jasnější obrysy a i vnitřní sílu. Vznikla z toho pro mě nakonec velmi působivá, syrová koláž, v typicky severské atmosféře. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že méně je někdy více a že menší počet více do hloubky rozpracovaných příběhů by filmu prospěl. To by pak byla teprve bomba. I tak se jedná o pozoruhodný počin, který rozhodně stojí za vidění ()
Tento film mi přišel trochu povrchní a hodně citově vyděračský. Některé postavy se chovaly jako psychopati. (To ve Finsku nemají sociálku?!! U nás by takový rodiče už dávno byly pod dozorem.) Ale místy se na to dobře dívalo a aspoň to nebylo tak vypočítavý jak Magnólia.. ()