Lásky čas

Ač se vás Ryčrd opět všemožně snaží pohladit po šulínku, či aby nedošlo ke genderové diskriminaci, konejšivě poplácat po rybě, zanedlouho zjistíte, že má z toho urputného psaní pěkně mozolnatou dlaň a není už to zdaleka tak příjemné jako Láska nebeská. Asi tak v polovině jej navíc přistihnete, že vám z toho genitálu zkouší vymodelovat panenku s porcelánovou hlavou, troubícího jelena či jiné kýčovité zvěrstvo. Je z toho prvoplánový, patetický hnus s charmem venezuelské telenovely, vtipný asi jako rozžvýkaný chleba, s mimořádně odpudivou ústřední dvojicí neohrabaných idiotů. Hospodyňky tomu sice zase uslzeně nasázely plné palby, ale u ostatních nechápu, jak to může poměr devadesát šest ku čtyřem dostat do červených čísel. No, mýdlo už tu radši nikdy nezvedám! (04.01.2014)

Velmi milý film odehrávající se hlavně ze začátku v nádherném Cornwallu. Po náročném dni jsem si chtěl dát oddychovku a tak jsem sáhl po této britské romantické komedii.... Abych řekl pravdu, moc jsem se nesmál. Abych pravdu řekl, konec mne dojal tak silně, jak už dlouho nic a na fajnšmekra válečným filmů se kterým neotřese skoro nic mne to opravdu překvapilo...Vlastně mne rozesmálo jen to první vlezení do skříně po faux pas s Charlotou, která chtěla namazat krémem na opalování ... Než humoru tam bylo rozhodně více té romantiky a počáteční snahy hlavního hrdiny nabrnknout si konečně nějakou holku byly roztomilé. Pak už to více méně jelo v předvídatelných kolejích a lezení do skříní přestalo být vtipné. Přesto mne film dostal. Paradoxně to nebylo díky vztahu mezi ústřední dvojicí Tima a Mary (mimochodem dle mého názoru to Tim těžce prokoučoval s blonďatou modrookou Charlotou), ale díky krásnému vztahu Tima s otcem. Cival tu píše o neexistijícím dokonalém vztahu s otcem... Já takový měl. Bohužel táta odešel příliš brzy a bez rozloučení. Záviděl jsem hrdinovi šanci skočit si za taťkou v čase zpět, popovídat si, zahrát si pinčes, poslechnout předčítanou kapitolu z knihy... Stačila by mi i ta poslední procházka na rozloučenou... Po skončení filmu jsem měl vemi velké nutkání zalézt si někam do temna, sevřít pěsti a přenést se zpět... Bohužel, tohle fungovalo jen ve filmu. Užívejte času s nejbližšími --- už zítra tu nemusí být ! * * * * (13.04.2014)

Neberte mě zle, na Lásky čas se kouká moc příjemně. Dvě hodiny bez slabých míst, ale také bez osvěžení žánru a to přesto, že zápletka je natolik bizarní, že operuje s cestováním v čase. Superschopnost hlavního hrdiny není nejlépe využita, Na Hromnice o den více funguje mnohem lépe, protože má jasná pravidla, s nimiž hlavní hrdina nemůže manipulovat, ale naopak je musí postupně objevovat. Naproti tomu Tim v Lásce čas má vše jako na dlani, což trochu postrádá pořádné vzrušení. Lovestory mezi protagonisty funguje chvalitebně, ale přesto nás napadnou příklady jiných filmů, kde totožné funguje lépe (např. Zápisník jedné lásky), možná proto, že zdejší vztah je rozvinut příliš rychle a za celý film neprochází jedinou krizí. Podobně je to s humorem (viz Láska nebeská). Naštěstí výtky typu "co mohlo být lépe" nejsou natolik kritické, abyste si film nemohli dobře užít... 6/10 (09.01.2014)

V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. Tam to vyšlo, tam nikoliv, tam to skončilo s otazníkem. Lásky čas na to jde vyčuraněji. Což může být i na škodu. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) ale dorazila i tentokrát. Jen se přidal fantaskní prvek cestování v čase. Což v rodině elegantního (a opět naprosto spolehlivého) Billa Nighyho u mužského pohlaví prostě tak nějak jde. Funguje to naprosto přirozeně a roztomile, i když samozřejmě někoho může naštvat, že tu někdo opravuje sám sebe, své zlomové životní scény i své přehmaty (rozepínáním podprsenky to jen začíná). Na druhou stranu nepodvádí v sázení, nepáchá trestnou činnost. V případě režiséra a scenáristy Richarda Curtise to je prostě osudově příjemné oživení. Výsledek je spontánní, vtipný, chytrý, milý i originální (potěšila kupříkladu návštěva restaurace pro nevidomé nebo sestříhané rozlučky v metru). Potěší to navíc o to víc, když víme, jak kvalita v daném žánru schází. Curtisův humor naštěstí není primitivní, nelže, neklame, i když se chce nejednou zalíbit. O tom žádná. Odpustíme mu také to, že jeho svět tentokrát zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. A tím řešením upozorní na nelogičnosti, které v druhé polovině snímku přeci jen přicházejí. Škoda je také v případě toho, že romantická linka se „vyřeší“ už v půlce filmu, a pak se jen šourá kupříkladu okolo vztahově „problematické“ sestry. Ale jsou to jen malé skvrnky. My se totiž chceme hlavně bavit a dojímat. Domhnall Gleeson, nejstarší syn slavného irského herce Brendana Gleesona (Statečné srdce, V Bruggách), je neokoukaný, oddaný své roli a na plátně předvádí neskutečnou živelnost. Svou postavu s lehkostí přivedl k životu a film překvapivě dokáže utáhnout. Samozřejmě i díky dalším ostrovním tvářím a jedné Kanaďance s roztomilým obličejem Rachel McAdams. Nighy je excelentní, dramatik Toma Hollandera jakbysmet, sklerotický strýc si také urve svých pár minut slávy. Díky za ně. Po dobrých třech letech je dám. Přijít to muselo. Sice s přivřenýma očima, ale za pět hvězd!! PS: Soundtrack už mám!! (18.01.2014)

Curtisův zval ku lásce hlas, kde cukrový zaváněl háj… Starý dobrý větrný Cornwall, rodinná soudržnost, zpustlý dramatik T.Hollandera, na playlistu Arvo Pärt, ale nemůžu si pomoct, Curtis umí s vtipem i oparem sentimentu pracovat nezištněji. Verze zcela oproštěná o cestování v čase, plná slepých ulic a dlouhých dálnic, by mě zajímala mnohem víc, už jen proto, že motto Carpe diem je v podobně laděných filmech sice pravdivou, ale notně obehranou deskou. Ony jsou totiž nejlepším strojem času vzpomínky. Není to technicky náročné, nepotřebujete skříň a mnohdy je efekt větší než u motýlích křídel.. (12.08.2014)