On a jeho sestra

On a jeho sestra, to je především neskutečně dementní písnička o růžovém psaníčku, která mi lezla krkem už při prvním zpívání, ale v celém filmu jede minimálně pětkrát dokola. Taky je to ale naprosto úžasná Anny Ondra(ková:-) se kterou jsem bohužel měl čest jen v Hitchcockově soundtestu, ale rozhodně mám v úmyslu to co nejdříve napravit. (19.09.2008)

Anny Ondráková a Vlasta Burian jako sourozenci na plátně fungují skvěle, ona se chce dostat na divadelní prkna a on jí pomáhá, to jsem se nasmála.. Roztomilá taškařice se spoustou povedených vtípků, hezkých písniček a tanečních čísel, s přimhouřením oka dávám čtyři hvězdičky, mám příjemně naladěno a takový ten přiblblý úsměv na rtech.. (28.08.2021)

Milá groteskní nadsázka. 1) Dobová naivita, ale i nadšení tvůrců doslova tryská z každé minuty díla. On mně políbil ruku! Ukaž!_____ 2) Roztomilé je dobové divadelní silné přehrávání stejně jako němé akční scény rvaček bez ruchů. Inu, druhý rok zvukového filmu..._____ 3) Film má pomalý rozjezd, ale jakmile se objeví 40letý Vlasta Burian (pošťák)... Vy fizule jedna! 29letá Anny Ondráková, diblík bez poskvrny, předvádí roztomilé taneční kreace._____ 4) Za pozornost stojí i způsob, jak Burian podává pivo._____ 5) Film má pěkný vrchol, ale chybí závěrečná katarze._____ 6) Zvláštní pozornost si zaslouží písničky 34letého Járy Beneše. Na rozdíl od mnoha komentátorů zde se mi Růžové psaníčko velmi líbí právě z těch důvodů, pro které je někteří komentátoři odsuzují - vlezlo mi do hlavy a nechce pryč._____ 7) Takže si zazpíváme? Zní trubka do kraje hurá to pošta je / a lístek či psaní snad nese ti / jen spatříš obálku a poznáš na dálku / co skryto pečetí. A pozor, teď to přijde: Růžové psaníčko znamená randíčko / nebo: mé zlatíčko jak mám tě rád / modré však heleď se holčičko nepleť se / to už ti jistě chce kluk kvinde dát / když žluté je to žárlivost / a bílé toť nevinnost / lila až z Jablonce bez známky dokonce / to je kus lakomce neber si ho. (11.02.2020)

Cosi snad ještě méně než anekdota. Zpřeházený katalog gest, grimas, vtipů, písniček a frází by se snadněji mohl stát parodií žánru i doby či posloužit jako odstrašující příklad lidové prvorepublikové zábavy než se proměnit v živé komediální dílo z divadelního či poštovního prostředí. Na druhou stranu lze snímek ovšem chápat jako subverzivní kritiku popřevratové krize mravů na poštovních úřadech. Několikrát se mi vybavilo, jak si třeba Sigismund Bouška stěžoval Otokaru Březinovi: „[…] pošta za republiky je hrůzně nepořádná! Nemáme nikde pořádek, všude je anarchie a chaos. Poštu dostanu až večer (za Rakouska dvakrát denně a přesně), a to třeba noviny až za 3 dny…“. (22.05.2014)

Tohle musí být nejslabší film s Vlastou Burianem. Moc se tady snažil. Měl na sobě jednu z tolik oblíbených uniforem. Hláškoval a dokonce předváděl zpěv ptáků. Ale to všechno přišlo jaksi v niveč. Většina toho, co se tu dělo, mi přišla trapná. Písnička se psaníčkem je děsně vlezlá a jak se vám jednou vleze do hlavy, tak tam pevně zakoření. Měla jsem co dělat, abych se jí zbavila. (14.05.2012)