Princezna se zlatou hvězdou

Klasická naivná česká rozprávka, t.j. ideálna pre deti. Veľkú úlohu (prípadnej) nostalgie, životnosti a čara zohráva výborná výprava, kostyméri, maskéri, využitie veselých a živých farieb a samozrejme námet. Pri scenári by som ale zaspal, keby nebol zostavený v rýmových prehovoroch. A taktiež herectvo princa bolo miestami až desivé. (27.12.2013)

V mnoha ohledech minimálně na české poměry unikátní pohádka - u mě ale neboduje hlavně kvůli tomu brždění děje "esteticky a umělecky" hodnotnými vsuvkami. Každopádně role prince Radovana udělala z Pepíčka Zímy bosse všech bossů - však jeho chrabrý mečík shora učinil to, co v zemi Ladiných niv zdola hrdinný sociálně uvědomělý lid (na který se Lada typicky buržoazně nespolehla a kvůli tomu musela absolvovat exil a celou tu šarádu;)). A to se za komančů muselo cenit víc než kdy jindy:) Přiznejte si ale, že nejvíc si odsud nepamatujete nikoho jiného než Martina Růžka jako Krále Kazisvěta;) Hlavně za něj červených 70%. (01.10.2014)

Tak bez téhle pohádky si osobně snad ani nedokážu Štědrovečerní podvečer představit. Každý rok se celá rodina rádi sesedneme a užíváme si mladého fešáckého prince Pepíčka Zímu (ano, už je to vážně dávno..), krále Kazisvěta VI. s jeho pravou rukou (Růžek + Effa), jednorázovou překrásnou princeznu Ladu (Kyselková) nebo zmateného kuchaře (Neumann), který během necelé hodiny nafasuje dokonce 3 různé řády :o) Vyprávění formou rýmů se mi v tomto případě líbilo a rovněž účinkování panů Pištěka, Smolíka, Kohouta a Vinkláře je pro mě víc než velké plus. Princeznu Florindellu bych i dneska bral všema deseti (všechna čest tehdejší kráse Květy Fialové). Zkrátka pokud bych si měl vybrat jednu jedinou pohádku a označit jí jako tu NEJ, byla by to určitě tahle. (25.12.2013)

Klasická česká pohádka ze zlatého filmového fondu. Princezna se zlatou hvězdou je sice ještě produktem konzervativní filmové éry, kdy se především sázelo na umění a vše vně se podřizovalo umělecké složce. Všechny dialogy jsou tedy psány ve verších, herci a herečky z dnešního pohledu mile přehrávají a vznosně gestikulují, skvostné herecké obsazení a režie nestora Martina Friče nedovoluje slabý herecký výkon... Co ale rozhodně povznáší celou tuto pohádku je přítomnost roztomilého humoru a z mého subjektivního pohledu role krále Kazisvěta v podání Martina Růžka (sice nepokrytě vulgarizujícího tehdejšího německého ideového nepřítele jasnou stylizací do germánské rituality a symboliky, ale přesto zahraného rozkošně a karikovaného spíše k úsměšku než k ostouzení). Milá a nekonfliktní pohádka... (29.06.2007)

Asi nejblíž Mrazíkovi, co se kdy česká pohádka dostala. Tou svojí ubrblaností, dospělou infantilitou a naprostou odtržeností od reality jde vlastně o zhmotnění stařecké senility, která vzbuzuje otázky, zdali ta nemoc vůbec existuje, nebo jde o nevratné poškození mozku generace mých prarodičů tím, že právě vyrůstali na této pohádce. Když se na scéně poprvé objevil princ Arnošt Ledecký, náš kulturní referent, málem jsem se počural. Velký potenciál vidím ve skupinové párty projekci, kdy se budou improvizovaně doříkávat načaté verše. "Už se ti to všechno plete." "Neser princi Teplomete." (14.02.2024)