Tři barvy: Modrá

Rozhodne velmi prijemne prekvapeni. Cekal jsem typicky evrospkou nudu, ale tenhle film s vybornou Juliette Binoche me napsrosto strhnul a bavil od zacatku do konce. Skvela kamera, barevne ladeni, hudba , herecke vykony. Dokonalost sama, i kdyz za pet hvezd to neni. (05.02.2009)

Nominace na 3 Zlaté glóby, 19 dalších ocenění a 7 nominací. (28.01.2012)

Neskutečně silné, přirozené a krásné. Juliette Binoche je naprosto neskutečná. (04.06.2013)

Jsem zvědav, co přinesou ostatní barvy. Modrá je dobrá, dobrá je spíš průměr. Celý film je natočen v atmosféře jako stvořené pro divácký filmový klub na čt2 - ponuré, pesimistické, bez elánu. Co zaujalo mě byl fakt, že se celý film točí vlastně kolem hudby a tak nejlepší pasáž byla nakonec při dokončování hudby pro Evropu, sladění a zaměňování nástrojů .... to bylo pro mě zajímavé, bohužel jako celek mě film příliš neoslovil...možná pro melancholické povahy by mohl být kultem, já jsem spíš extrovertní typ. (19.01.2014)

. . .u žádného jiného filmu mě tak nemrazilo. . . - - - úchvatná hudba, v určitých kontextech děsivě děsivá, nádherně nádherná - - - jsem vysátá, vyprahlá, vyždímaná. . . ale krásně. . . 9/10 (20.04.2009)

Hodně niterné, křehké, prchavé a přitom mimořádně intenzivní. Film jako milostný dotek, dalo by se říct. Důležitější než formálně dokonalá kamera je pro mě spousta mravenčí práce se zprostředkováním emocí navenek uzavřené hrdinky – úzkostné zaměření na obrazové detaily, hudba přirozeně prorůstající dějem i jednotlivými scénami, neobvyklé střihové postupy (zatmívačky uprostřed záběrů jako vnitřní ustrnutí). Navzdory chmurnému tématu a studeným barevným tónům výsledný dojem pozitivní, hřejivý. Na DVD báječné bonusové rozhovory: Kieślowski se stopkami v ruce hledající tu správnou kostku cukru, která nasákne kávou přesně za 4,5 vteřiny; Juliette Binoche a její vzpomínka na úsměv v posledním záběru, který vlastně nebyl, nebo možná ano? Film v pravém slova smyslu krásný, ke kterému se rád vrátím a možná si u mě časem vyslouží i tu pátou hvězdičku. (14.05.2012)

Pokud se někdy říká, že "modrá je dobrá", tak tento Kieślowského film je vážně hodně dobrý. Pokud jde o samotný modrý vizuál, tak ten mě třeba dostal, když se hlavní hrdinka opakovaně ponořuje a vynořuje do/z vod bazénu. Tento akt jakoby symbolizoval jakousi očistu, kterou si Julie po tragickém úmrtí svých nejbližších naordinovala. Očistu od všeho, co ji připomíná, jak doposud žila. "Obětí" téhle očisty má být i hudba jejího zesnulého manžela Patrice. V téhle hudbě je však síla, stejně jako v lásce a ve vztazích obecně, ač si Julie myslela, že nic z toho již do svého života nepustí. Závěr filmu, kdy za tónů Patricovy grandiózní hudby sledujeme, jak jednotlivé dějové linky filmu dospívají ke svému šťastnému vyústění, mě naprosto odzbrojil. Takže za mě 100% zážitek. A "zkuste při tom zakašlat...." (06.09.2022)

Preisnerova hudba skutečně na člověka útočí jakoby silou smutné vzpomínky na milovanou osobu. (23.11.2005)

Důkaz toho, že za hodinu a půl jde na plátně vytvořit opus těžké váhy. Uspokojení najdou všechny citlivé a hloubavé povahy a ti, kteří se pídí po opravdu kvalitních filmech. (23.11.2007)

Prvý film Kieslowského Trikolóry, minimalistická psychologickoá dráma charakterizovaná maximálnou striedmosťou výrazu, by azda mohla pôsobiť chladne, keby jej mimoriadnu emocionalitu nedodávala hudba Zbigniewa Preisnera. Odmenou vnímavého diváka je tu krása a mrazivý pocit. (20.10.2009)

Toto umělecké selhání je pro mě nepříjemným z toho důvodu, že začínám pochybovat i o předešlých dílech autora a zpětně v něm hledám náznaky pozdějšího selhání. Kieslowskieho filmy mi kdysi zásluhou televize přinesly nový pohled i úlevné poznání, že člověk nemusí být nutně nenormální jen proto, že nedokáže obsáhnout svůj duševní svět optikou zhovadilostí servírovaných televizí koncem 80. let. O to smutnější a nesnesitelnější je pro mě pozdní setkání s jeho trilogií barev, z nichž hned ta první, Modrá, je kýčem pro mě nejnesnesitelnějšího druhu - předstírajícím cosi hluboké, ušlechtilé a můj ty smutku, dokonce i umělecké. Představuje onen typ produktu, který milují sváteční konzumenti umění, pro které jsou jinak artové filmy příliš náročné a nesrozumitelné. V případě filmu Modrá tito konzumenti s překvapením zjišťují, že je film nejen nenudí, ale že je jim dokonce blízký. Neboť pod vší tou intelektuální parádou tepe srdce kýče. Vše je tu krásně bezpečné a útěšné. Už samotný námět filmu, smrt velkého hudebního umělce, zavání čímsi podezřele vznosným a zároveň dokonale dutým. Současně není jasné, v čem že ta velikost umělce spočívala, když z faktických náznaků vyplývá, že to byl celkem obyčejný chlapík (v závěru zazní úryvek opusu tohoto umělce a opravdu zní spíš všedně než tajemně geniálně). Hlavní hrdinka, vdova po zmíněném géniovy, pak po celou dobu vznešeně trpí a s nepopiratelným gustem se sama v sobě hnípe. Absence hovna je tu absolutní. Všichni jsou tu samozřejmě dobře finančně zajištěni, přístup do tohoto světa mají pouze umělci, přemýšlivý či vzdělaní lidé. I ten žebrák na ulici vypadá, že má minimálně doktorát. Je to intelektuální nebe vzdálené všemu nízkému, laboratoř ve které probíhá přesně vyměřená chemická reakce ušlechtilých vášní. Nakonec by to mohlo být i celkem stravitelné, kdyby se vše nebalilo do silných pojmů a netvářilo se přepjatě tragicky. Tento film nenatočil Kieslowski-režisér, ale Kieslowski-instituce. (12.11.2009)

Do detailu promyšlený snímek Krzysztofa Kieślowského, právě asociace a mnohovýznamovost dávají filmu nezaměnitelné kouzlo. Hluboká zpověď ženy, která přišla ze dne na den o to nejcennější, rodinu. Smutek, samota, vyrovnání se ztrátou jsou ústředními tématy, která zanechávají v divákovi silné emoce. Juliette Binoche se perfektně ztotožnila se svoji rolí a její herecký výkon je pastvou pro oči. Za mě suverénních 5*. (10.06.2018)

Úvodná časť voľnej trilógie je plná nádhernej hudby, citov a hlavne pohľadov do duše ženy, ktorá hľadá slobodu a voľnosť v anonymite, ale nachádza ju nakoniec tam, kde ju hľadať nechcela. (13.07.2006)

V noci mezi 9. a 10. lednem jsem tomuto filmu příliš nerozuměl. (10.01.2009)

Sytě protkáno modrou konturou temných odstínů. Vláčný film.. 70% (06.07.2011)

Tohle je prostě dokonalá filmařina. Nádherná Juliette Binoche. Při záběru na kostičku cukru ponořenou do kávičky mne mrazilo (už to tady myslím někdo psal). Tento díl barevné série jsou spolu s Dvojím životem Veroniky moje nejoblíbenější od naprosto geniálního poláka s těžko vyslovitelným jménem :) (13.07.2006)

Modrá je nejlepší z celé trilogie, Bílá nejzábavnější a Červená nejzajímavější (..s parádním koncem). Dohromady tvoří tento triptych dokonalý filmový celek, který nemůže divácky zklamat a který rozhodně stojí za vidění. Modrá ****1/2, Bílá ***1/2, Červená **** - abych byl konkrétní a přesný;) (09.08.2006)

je modrá (19.11.2012)

Smutek, zoufalství, prázdnota a na konci trocha té naděje - první a pro mě nejsilnější a nejlepší příběh z celé trilogie s naprosto úžasnou Juliette Binoche, která celému příběhu dokázala dát tu správnou hloubku. (24.11.2012)

Zatím jsem viděl od Kieslowského dva filmy: Dvojí život Veroniky a Tři barvy: Modrá. Ani jednou jsem nebyl úplně spokojen. Dvojí život Veroniky byl krásný a poutavý film, který ale neměl moc myšlenek. V tomto filmu byla hluboká myšlenka. Neschopnost se vyrovnat s tragickou minulostí, která člověka stále pronásleduje a omezuje jeho svobodný život nenávistí a bezohledností ke světu a sobě samému, ale také jejím popíráním, kterou člověk popírá kus sebe sama. Zatvrzelý postoj hlavní postavy je vystaven novým a novým podnětům a tím zkoušen až do určitého zlomového okamžiku uvědomění si, že budoucnost může být lepší než neupřímná minulost. Pokud bude náplní života láska, která člověku přináší plnohodnotnou svobodu. Nevím ale co jiného kromě této výborné myšlenky bych měl na filmu vyzdvihnout, zkrátka mě na něm nic jiného nezaujalo. Kieslowski se zřejmě mým oblíbeným režisérem nestane. (16.12.2013)