Tři barvy: Modrá

Těžký film, skvěle zahraný, s dobrou atmosférou... Jen to asi brzy vyšumí z hlavy. (21.07.2012)

Při závěrečných titulcích jsem měl pocit, že tohle je snad jediný snímek o lásce, který jsem kdy viděl. Takhle dobře mi žádnej film neudělal už strašně dlouho. (21.03.2013)

Kieslowski se mě víc dotýká svou tvorbou z Polska 80.let, ale Tři barvy jsou velice povedené. Modrá je nejvíc ženská, Bílá nejvíc tragikomická a Červená to krásně završuje. (25.03.2014)

Jednoznačně nádherné dílo geniálního režiséra s výbornou Juliette Binoche. Největší vklad vidím ve výborném scénáři, kde není jediné slabé místo. (05.12.2023)

Zajímavá souhra filmařského umění projevujícího se v detailech, např. pomalu hnědnoucí kostka cukru aj., dále především skvělého hudebního doprovodu a konečně výtečného here.výkonu Juliette Binoche. Musím se ale bohužel zmínit jako pár zdejších uživatelů o příliš pomalém ději, kterému chybí poněkud dramatičtější spád. Ovšem jako začátek a první díl této nevšední trilogie musím tento film velmi pochválit. (01.08.2009)

Tísnivé a plné emocí, podbarvenené tesklivou hudbou a citací z Pavlova listu. (01.12.2010)

Po dějové stránce se tam toho zas tak moc neděje, ale je to tak pěkně natočené. (20.05.2011)

Těžký a hodně chladný film...Juliette Binoche byla skvělá, ale i přesto mi film nesedl. (20.11.2012)

The kind of blue. (29.10.2019)

Má to jen hodinu a půl, ale přišlo mi to delší - myšleno jako kompliment. Asi proto, že postava Julie působí tak skutečně, jako kdybych ji znal už dlouho. Za což může určitě Kieslowski i fantastická Juliette Binoche. Ta stejně jako film sám působí na první pohled velice chladně a odměřeně, ale přitom se pod povrchem skrývá tolik neskutečně silných emocí... Jo a taky je ten film faaakt modrej. 9/10 (26.02.2022)

(1001)  Krásny film. Modrá je jedným z tých malých filmov, ktoré vám pristanú. Čím viac o tom premýšľate, tým viac sa vám to páči. To neznamená, že to nie je príjemné sledovať. Kamerové scény a hudba sú úžasné. Ale toto je film Juliette Binoche. Všetko sa točí okolo jej postavy Julie, ktorá v prvej scéne prežije autonehodu, ktorá si vyžiadala životy jej slávneho manžela skladateľa a jej päťročnej dcéry. Potom sa zvyšok filmu ponorí do Juliinho dlhého emocionálneho zotavenia. Nie je to traumatické alebo depresívne, ako sa zdá je to skôr jemný, elegantný a krásne natočený film. (09.02.2023)

Jak můžeme vyčíst z obsahu, jedná se o poslední významný projekt pro mě dosud nezhlédnutého polského režiséra Krzysztofa Kieślowského. Musím říct, že tento film je až moc vyspělý ve své prostotě, a přitom velikosti. Vím, že já na něco takového ještě nejsem vůbec vyzrálý, a že mi ještě potrvá, než pochopím. Rozhodně ale navážu, a pustím si druhý i třetí film. Až u posledního dílu si dovolím udělat kompletní shrnutí. Zde jen mohu říci, že na ploše hodiny a půl jsem dostal naprosto excelentní herecký výkon Juliette Binoche, dostal jsem smysl pro detail při práci s kamerou, kdy oku lahodily i ty nejmenší detaily (nasáknutí kávy do kostky cukru), a rovněž nesmím opomenout i zajímavé kontrasty v průběhu děje filmu a všudypřítomnost modré barvy, její symbolika a charakter. I tak mi ale přijde, že jsem mohl dostat mnohem víc, a že je film poněkud prostší než se zdá, i když zaznamenává širokou škálu emocí a pocitů. Ale to může být dáno tím, že doopravdy spoustu věcí v tom filmu pochopím až za 20 let a ještě mi unikají. Je to báseň, je to báseň barvy, kde barva je pojem, za kterým se skrývají konkrétní asociace, a snímek je zprostředkovává jak na základě vnitřní tak vnější podobnosti. I přes to vše jsem čekal o dost větší emoční spoušť, která se prostě nedostavila. Zatím tedy nechávám toto hodnocení, a uvidíme, co nabídnou následující díly. Binoche ten film posouvá o několik úrovní navíc, a bez ní by to podle mě takový tanec nebyl. Za mě zde jde o výtvarnou stránku filmu než o hloubku nebo nějaké velké poselství. ***6,4/10*** (14.03.2023)

Nemůžu si pomoci, ale tohle drama na mě působí odtažitě a málo osobně. Juliette Binoche je dobrá, kamera taky, hudba je přímo skvělá, ale děj nějak vázne a musím přiznat, že jsem se místy nudil. Může to být ale i tím, že neumím francouzsky a viděl jsem to s původním zněním. (21.12.2006)

Projekt 100 (1995) (14.01.2007)

Úžasně modré drama deroucí se do morku kostí. Kieslowski díky svým vizuálním schopnostem, citem pro detail a pomocí asi nejlepší herečky kterou mohl pro roli získat (Julii Binochet byla zároveň nabídnuta role v Jurském parku) vytvořil něco, na co se nezapomíná. Emoce smutku, balancování na hraně mezi touhou žít a nebo ukončení svého pozemského trápení, pocitů beznaděje a totální ztráty, to vše s jiskřičkou naděje a světýlka na konci tunelu ve 100 minutách, kdy ani jedno filmové políčko nebylo nadbytečné a bylo využito do posledního detailu. Absolutní dokonalost. (23.03.2007)

Po silných pocitech z Bílé a Červené bylo tohle trochu zklamáním. Jinak velmi vřele se projevující Juliette Binoche měla celou dobu na sobě masku zamračené, chladné a zatvrzelé ženy - byla tak odtažitá ke svým pocitům, až jsem se i já stala odtažitou k celému filmu. Stejně jako se hlavní hrdince částečně daří odstřihnout od sebe všechny pocity, daří se filmu jakoby odstřihnout všechny pocity u diváka. P.S. Až po druhém zhlédnutí jsem zjistila, že se Modrá prolíná s Bílou. Julie při hledání milenky svého muže omylem vstoupí do Karolova soudního procesu. (10.05.2011)

Další útok na emoce v podání Krzysztofa Kieslowského. Film nevyužívá naturalistického podání (jako např. v Krátkém filmu o zabíjení), drží se symbolické a minimalistické roviny. I přesto ale neztrácí na dramatičnosti a naléhavosti. V tomto komorním dramatu je důkladně propracována psychologie hlavní postavy Julie. Zajímavé je i barevné pojetí filmu, tentokrát v modrých tónech – modrá barva může být jak barvou klidu a míru, tak barvou smutku a deprese. Zároveň bývá přiřazována i smyslové funkci sluchu (zvuk či hudba hrají ve filmu podstatnou roli). Film sleduje, jak se Julie vypořádává s životním traumatem – divák tak může vidět hlavní hrdinku, jak se rozhoduje mezi tím, zda se vydá za světlem a vybere si život, nebo upadne do hluboké tmy a zvolí smrt. Zpočátku Julie hledá opory ve svém okolí, které však selhávají (matka trpící stařeckou demencí), potřebu lásky nahrazuje chladným sexem nebo se snaží očistit až obsedantní potřebou plavání v bazénu. Poté, co pochopí, že před sebou utéct nemůže, začíná znovu žít a díky tomu i dozrává v silnou ženu. Film se neutápí v idylickém či patetickém náhledu na vzniklou situaci (Julie díky smrti manžela například odkrývá i jeho nevěru). Kieslowskému se podařilo předložit divákovi náhled na životní krizi jako na jedinečnou možnost změny. Pro jiné může být snímek metaforou oslavy ženské síly. (13.11.2011)

Asi nieje jednoduche natocit depresivnu dramu ktora nieje nudna, no tu to proste vobec nevyslo. Rozbeh to malo ako tak dobry ale postupne to zacalo byt hrozne nezazivne. Z tych pomalych scien o nicom ma strasne lamalo na spanie a to sa mi pri filmoch stava maximalne jednou za deset let. Dobra hudba 2/5 (29.04.2021)

Francouzsko-polské drama v prime timu na ČT2? Příjemný odpočinek po všech těch akčních filmech plných vzrušení. Velmi inteligentní snímek, při těch dlouhých záběrech se dala krásně nasávat atmosféra. Tohle je prostě umění. (13.07.2006)

kameru,scenar ani reziu netreba komentovat...kieslowski je davno majstrom akurat na mna z tohto filmu vial chlad,binoche tato poloha vyslovene nesedi lebo posobi nudne,striha jednu grimasu cely film a v chvilach ked by mala posobit smutne posobi skor arogantne a nezainteresovane...nebyt tej modrej,ktoru milujem,dam aj menej... (18.03.2008)