Tři barvy: Modrá

Čekal jsem psychologický drama s kvalitním příběhem, ale příběh tu jaksi neni (aspoň ne takový, na který by normálně stačilo 10 minut). Hlavní hrdinka mi byla vyloženě nesympatická a to jak vzhledem, tak i chováním ve filmu. Opravdu mě nezajímají pocity nějaký zhýčkaný manželky, která nechce pracovat, sedí doma, vzpomíná na svojí lepší minulost a půjčuje si bez vysvětlení kocoura od sousedů. Říkal jsem si, že to má jenom 94 minut, tak to nějak zvládnu, ale pokud je něco neskutečně nudný, tak se zdá, že čas plyne neuvěřitelně pomalu. Po hodině jsem to už nevydržel a začal jsem si u toho číst. Nechápu zdejší hodnocení, ale radši to ani nechci pochopit, podle mě desátý záběr na stejný depresivní výraz není posun v ději a jenom to nudí. (18.01.2009)

líbilo se mi to (hodně), ale přišla jsem o pointu a podruhý bych si to asi nepustila... (04.06.2009)

Modrá môže byť krištáľovo priezračná ako sklenené koráliky modrého lustra, miestami chladná ako voda v bazéne, ale aj hlboká, temná a ťaživá. Modrá je synonymom smútku. Každý individuálny príbeh postavy je ako malý modrý svetelný záblesk, prepletený tým, ako sa s "osudom" vyrovnáva Julie. Modrá je aj synonymom lásky a odpustenia, ktoré prinášajú vyslobodenie - liberté. Strhujúci záver filmu podfarbený Preissnerovým Hymnusom na lásku. Láska všetko verí, všetko znáša, vytrvá... detaily tvárí, v očiach opäť modré záblesky - každý túži po tom istom, po Láske. Vidina nádeje... (16.06.2009)

Z mého pohledu klasická pseudoumělecká ptákovina. Hvězdu jen za jakous takous atmosféru a za výkon Juliette Binoche - na to jak byl film o ničem, ho ještě dokázala udržet koukatelný. Další free-cool-in-skej evropskej "uměleckej" film. Některý scény už na mě fakt byly moc: kostka cukru nasakující kávou... opakující se třívteřinová černá okna... hrbatá babka třídící odpad... malý potkánci v komoře... Předpokládám, že vzhledem k tomu, jak dobře je tady film hodnocený, jsem asi úplně mimo, ale nezlobte se na mě, ztrpět tenhle film, byl fakt naprosto ztracený čas. Příště raději budu koukat do zdi. (14.08.2010)

Velmi hezký příběh, jež neotravuje diváky emočním patosem ani hrdinkou, jíž se obrátil svět naruby. Ta naopak se zaťatými zuby jde dál a pro kameru se zcela minimalistickým způsobem vypořádává s prožitou ztrátou v každodenním životem. Další bolestné zvraty, před níž ji osud staví, zvládá s obdivuhnetelnou velkorysostí a sebezapřením, že tohle věrohodně zahrát zvládne snad jen J. Binoche. Spousta dlouhých a detailních záběrů, žádný spěch a nepředvítatelné události vetknuté do běžného života z Modré činí mimořádný filmový počin. (19.09.2016)

Modrá unylá nuda  s pomalu na povrch vyplouvajícím otřepaným dějem (nevěra, dokončení hudební skladby), zdlouhavé "momentky" - zejména close-ups kamenného obličeje hlavní protagonistky, hluchá místa, to vše zpestřeno téměř do pravého úhlu shrbenou starou dámou, belhající se vhodit láhev do kontejneru (za ni jedna hvězda), sofistikovaně podaným eros-klubem a potkankou s mlád´aty...Podruhé? Ani náhodou! (03.07.2022)

Kus filmařské brilantnosti, bohužel pro mě jsem se nedokázal naladit na stejnou notu. Juliette Binoche snad ani nehraje, ale prostě svou postavu žije. ||| Hudba Zbigniewa Preisnera je (jak jinak) jednoduše geniální. (20.07.2006)

Juliette tu je vsutku božská, uvidíme čo ponúknu ďalšie farby. Modrá bola dosť depesívna. (10.01.2009)

Juliette Binoche je okouzlující, i když přijde o manžela a dítě. Tento film je založen na síle, vyrovnání, odhodlání a schopnosti se zvednout a jít dál. Je depresivní, ale skvostný. Málokterá žena dokáže tímto způsobem přijmout mužovu nevěru. A mimochodem ten modrý lustr byl překrásný. (15.02.2009)

smutné, krásné, poetické, jemné..lidské... ..krásně použitý text z bible, který je opravdu nadčasový... BIBLE 13. kapitola Pavlova Prvního listu Korintským - Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska. (14.10.2009)

Vícekrát promítnout tuto trilogii je nutné, ale větší časový horizont. Odhodlal sem se to hodnotit až po 3 zhlédnutí! (20.03.2010)

Krzysztof Kieslowski rozjíždí svojí ultimátní trilogii ve velkém stylu! V téměř až noirově modrém opusu o smutku i naději se ukrývá filmové absolutorium, které v přívětivé stopáži ze sebe vydává naprosté maximum po stránce hudební, vizuální, estetické i narativní. Korunku tomu dodává božská Juliette Binoche, která velice dobře pochopila co je zde potřeba hrát a oprostila se jakékoliv exprese. První část patrně toho nejlepšího co kdy evropský film ze sebe vydal, je důstojným bratříčkem svých pokračování. Krzysztof Kieslowski byl géniem, jakého lze Polsku jen závidět. Potlesk poprvé. (01.10.2010)

Největší umělecká událost 90. let? Tohle? Nestálou přítomnost modré barvy nechápu. Julie má po celý film jeden a ten samý výraz. Dokomponování skladby, myši, otec prostitutky, matrace, prostě všechny symboly mě nechaly naprosto chladným. Ten film prostě nemá co nabídnout, ani co říct. Že by artový hype jako kráva? - 60 % (24.07.2011)

Poezie a filmový perfekcionismus v příběhu z modrých hlubin lidské duše. Příběhu, ve kterém procházíme společně s Juliette Binoche zážitkem ztráty toho nejcennějšího v jejím životě, jejího dosavadní smyslu života. Prožíváme její izolovanost od okolního světa ve vlastním světě smutku, do něhož každou chvíli vstoupí nějaký detail, připomínka toho co bylo a už nikdy nebude. Duše bojuje, aby zachovala integritu odmítáním všeho co by jí jen náznakem připomnělo bolest a ztrátu. V popředí je převážně ztráta manžela, která se naléhavě hlásí skrze jeho dílo, které se nesmazatelně zapsalo v hudebním světě. Ztráta dítěte se skrývá pouze v pozadí, nezmíněna, ale přesto přítomná. Žena pak osudově nachází cestu ven ze svého osamění prostřednictvím manželova bývalého života a jeho práce. Je nádherné jak filmem opravdu prostupuje modrá, modré světlo, odlesky, modrý ultrazvuk dítěte, modrá vodní hladina. Modrá jako barva naděje. Vše působí tak dokonale, žádný falešný tón, gesta, mimika, pocity, dokonalá J. Binoche. (02.01.2013)

Presne takto vypada bezduchy film, ktory ma ambiciu sa presadit ako hlboko ludsky pocin; no a vravim si pred tym: ked sa na tom podielaju Svickovia, bude to eis-zwoo-drüü-schiisdreck a presne take to aj bolo. Dej: hnusny tipek pri nehode umrie a s nim aj jeho mala dcerka, ktoru vobec neukazali, takze mi jej nestihlo byt luto. Zato toho podareneho manzelika mi vedome luto nebolo. Cele je to zle, od temnej minulosti sexualneho akrobata, cez to, ako sa k veci postavi novy ctitel pani vdovy, az po vnesenie pornografickych scen do inak radoby-citliveho filmu. Velice schwiizrisch mini Herre, oni pod Alpami za to v podstate nemozu: staci jeden taky vo filmovom stabe a je z toho Öppis zu' Kotze. Davam 1* za snahu Binoche, ktora to podla tych vsivavych not inak zahrat velmi lepsie nemohla. Tazko sa mi pisu skutocne dojmy bez totalneho spoilera, ale je zmrdanina z pohanskej dielne. (06.04.2023)

Pozorně jsem se na ten film díval, a nic. Bylo mi to tak nějak ukradené a cizí. Ani jsem se nebavil, ani jsem nenalezl společnou notu s hrdiny příběhu, byl jsem jen zvědavý co z toho vyleze. Nebylo to úplně špatné, snad jen trochu moc umělecké a ten závěr byl opravdu velmi alegorický. Přiznávám, že jsem se v něm ztratil. (13.07.2006)

Dlho som sa odhodlával pustiť sa do tejto trilógie. Som zatiaľ len po tomto jednom dieli, ale teším sa už na "červenú". Treba mať na to však tú správnu náladu... (13.11.2011)

Tvrdiť pri takomto filmovom žánri, že to bola nuda, je nezmysel. Myslím si však, že strata milovaného človeka, je téma, ktorá sa dá podať omnoho emotívnejšie, o to viac, keď sa na obzore objaví nová láska. Neustále sa opakujúce zábery na tvár Juliette Binoche ako v rôznych situáciach takpovediac "čumí do blba", sú pre mňa strašne málo. (27.01.2012)

Napodruhé jsem tento film vychutnala o dost více. Kieslowski je prostě mistr. Jsem nu na stopě: vidí mýma očima, cítí mým srdcem, v tichosti zraje a prostřednictvím vedení záběrů mluví. V Modré je cit a obrovská hloubka. (07.02.2013)

Three Colours: Blue, je rozhodně jeden z vizuálně nejoopojnějších filmů, jaké jsem zatím viděl, navzdory tomu, že celý snímek je v podstatě jedna velká, hutná deprese. Perfektně intimní atmosféra, prolínající se s nádhernými záběry, tuhle depku skvěle vyváží, a nepůsobí tak, v porovnání s ostatními dramaty tohoto rázu nějak rušivě. Poněkud emocionálně odtažité hraní hlavní představitelky Juliette Binoche mně sedlo a určitě je jednou z největších pozitiv filmu. Ačkoliv mi první půl hodina přišla zdaleka nejslabší, užil jsem si ji hlavně díky pěknému vizuálu a barvě, která zde má docela výraznou roli. Největší slabinu snímku vnímám však v tom, že divákovi vlastně tak trochu nemá co předat. Po skončení jsem neměl o čem přemýšlet, a to mě přeci jen trochu zamrzelo, vzhledem k tomu, že jsem očekával že ve mně snímek zanechá nějaký větší "impact". Nicméně i přes to, se jedná o velice kvalitní drama, a já si jej celkem dost užil. A na další dva díly z téhle Kieślowskiho "barevné" trilogie, se velmi těším (31.08.2021)