Tři barvy: Červená

Ani ve třetí barvě neubylo krásy a umu. Příběh, opět zcela odlišný od předchozích, nepřestává překvapovat až do samotného závěru. Život zatrpklého soudce se proplete s životem naivní dívky a výsledkem je po všech stránkách zajímavý střet, mezi stářím a mládím, laskavostí a naštvaností. Skvěle zahráno, ale i zde patří hlavní role režisérovi Kieslowskimu, který se nepřestává prostřednictvím svého talentu v průběhu snímku neustále připomínat. (13.03.2010)

FARBA : červená. Tak tá je naozaj všade, či už v exteriéroch, alebo v interiéroch, a medzi tým sú dvaja ľudia, ktorých sa to vyslovene týka. Vďaka neúmyselnému nočnému zrazeniu belgickej ovčiarskej feny, spozná nesmierne pôvabná modelka Valentína majiteľa aktuálne zraneného psa, ktorá našťastie nepodľahla svojim zraneniam, práve naopak, čoskoro sa bude môcť pochváliť šteňatami... SUDCA na dôchodku, ktorý trávi voľný čas odposluchom susedov, je tým majiteľom. Valentína sa s ním dôverne, nie telesne zblíži, “a zahryzne sa do jeho minulosti” , ktorú ak som dúfam správne pochopil, tak je prezentovaná v prítomnosti, kde som dôkladne zoznámený z čoho pramení balvan na srdci zo strany starého sudcu. Režisér Krzysztof Kieślowski neponúka možnosť nahliadnutia prostredníctvom účinnej, už klasickej retrospektívy, ale skôr vnímam, akoby dva krátke filmy v jednom poriadnom. Viacvýznamová, taká je posledná časť z trilógie, a herecky sa zhostili úloh dvaja mimoriadni FRANCÚZI - PAR EXCELLENCE. Jean-Louis Trintignant je žijúcou legendou, s rôznymi filmami na konte, a na margo - je ich neúrekom... Irène Jacob sa dobre pozná s režisérom a scenáristom v jednej osobe, zahrala si v jeho významnom, autorskom filme - Dvojaký život Veroniky. Tento režisér je v nejakých 80-90 percentách mojou šálkou kávy. (17.12.2017)

Defilé průměrných herců v unyle banálním příběhu o ničem, vše odvysíláno v děsivě hrozném českém dabingu na ČT2. Závěrečné titulky pro mě už dlouho nebyly takovým vysvobozením, celá ta zatracená barevná trilogie mě nejenže obloukem minula, ale skoro až nevýslovně srala. Díkybohu, že to mám celé za sebou - Kieslowski never more! (31.12.2012)

Snímek Tři barvy: Červená jsem viděl, obzvláště vzhledem k poslednímu půlroku, po velmi významné filmové odmlce. Pravděpodobně je tak tím největším důvodem, proč se mi ze čtyř posledních počinů Krzysztofa Kieslowskiho ten jeho poslední líbil zdaleka nejvíce. Nenudil jsem se totiž tak, jakobych se byl býval nudil v případě nějakého předkrmu v podobě popcornového blockbusteru, který bych si dost možná neuváženě dal a dokázal jsem se soustředit jako nikdy. Navíc jsem se zrovna pohyboval v prostředí intelektuálními a složitými filmy nezasaženém, takže jsem se cítil opravdu důležitě, zvláště při narážkách ostatních: "Ty jsi to skutečně dokoukal? Tebe to jako fakt bavilo? Já jsem to teda nevydržela ani deset minut." Ve chvíli, kdy jsem Červenou sledoval, jsem zkrátka musel pomlaskávat spokojeností. Ovšem s několika denním odstupem si však marně vzpomínám na jakýkoliv detail v ní obsažený a jsem schopen vybavit si možná tak chlápka - šmíráka. (30.07.2006)

Tři barvy: Červená na mě z celé trilogie zapůsobily rozhodně nejvíce. A z jejich ženských hrdinek je to právě půvabná a křehká Irène Jacob, která mě okouzlila nejvíce. Její postava mi byla nejvíce sympatická. Stejně jako mě uchvátil nádherně a silně zpracovaný příběh zvláštního vztahu mezi ní a bývalým soudcem. I zde se nachází symbolická scéna, která se ocitla ve všech dílech: Stará, shrbená paní, která chce recyklovat láhev. Snaží se ji vhodit do koše, otvor se však pro ni nachází příliš vysoko. Na rozdíl od předchozích filmů, kde ji hlavní hrdinky pozorují, v tomto jí Valentine pomůže. Závěr snímku je silným a jakoby magickým zakončením celé trilogie, v němž se díky jedné události setkávají všechny hlavní postavy ze všech tří snímků. A nakonec ten záběr na Valentine před červeným pozadím... (25.11.2012)