Tři barvy: Červená

(Poezie ♥....) Kieslowski, můj Pan režisér... a jeho Tři barvy. Tak jiné a tak myšlenkově provázané. Každý film můžeme hodnotit zvlášť, ale až završením Červené, kdy v dálce doznívá Modrá a mezi nimi pevně stojí rozkročená Bílá, >víme<. Dovolím si říci, že to, čím se liší Kieslowski od ostatních režisérů, je schopnost vrstvit, schopnost vnímat ve své šíři i hloubce. Nevyřčené umí podat pokaždé jinak - vedením záběrů, opakováním motivu, pohledem herců, hudbou (!), symbolikou (která nejprve naznačí, aby později dopověděla)... To jsou všechno sladké odměny divákovi: užaslému, vděčnému, dojatému... Přirozený myšlenkový kvíz, filmařská křížovka, kdy tajenky jsou prostě nádherné a jen a jen vaše. Co naplat, jste lapeni a je to spřízněnost duší na celý život. (10.02.2013)

Nemám ani k tomu čo dodať. Celá trilógia troch farieb bola vyrovnaná, nemôžem ani povedať ktorá bola lepšia. Každá z nich ponúkla niečo iné, inou formou a vždy zaujímavo. (17.06.2013)

Nádherný, hlavně až nadpřirozeně nasnímaný film, s tak neobyčejnou lehkostí, navíc s téměř všudypřítomnou až okultní červenou barvou, které si pak v životě všímáte více…, v její neřestné smyslnosti, ovíněné tajemstvím a láčkavého chtíče… Proč však nemohu dát filmu maximum. Ne, že by si to dílo mr. Kieslowkého nezasloužilo, ale mám k tomu ryze osobní důvody. Jean-Louis, mistr komorních a psychologických postav, to rozhodně nepochybuji o jeho kvalitách, má kukuč jednoho týpka, co se mě kdysi snažil zneužít, Irène je holka z plakátu, který jsem v té době získal někde na výstavišti, kdy dělala reklamu na nějakou videokameru, je hezká, nýbrž však více modelka než herečka (to se však dá říci o hodně squav co mám v topu) (navždy z filmů zůstane pro mě Veronika z Dvojího života, jako Audry Amélií) a ač se snaží být přirozenou, je více méně statickou (na rozdíl od slavnější Binochiové (jenž se mihla ve filmu snad sekundu, ale je v titulcích), nechť…. Měl jsem chuť tady napsat více paralel na další aspekty, které se mne dotkly, jenže nakonec nechci. Nechci tady otvírat své třinácté komnaty, protože jak ve filmu zaznělo, každý má právo na své soukromí. To co režisér chtěl, stalo se, vyburcoval nás k zamyšlení. Svůj účel veskrze, zejména svými oživlými obrazy, splnil bezezbytku. (09.10.2013)

Nemám ráda francouzské filmy a bohužel ani tento mě nenadchl. Možná je to i tím, že jsem neviděla předchozí dvě barvy. Za modelku, soudce, přejetého psa a psychologii postav 3*. (17.10.2014)

Červená mi z Kieslowskeho trojlístku už dlouho unikala, dnes jsem se tedy konečně dočkala. Ač nejméně dramatická, svým symbolismem, nejednoznačností postav, mnohými filozofickými otazníky i estetikou, ve mně vyvolala nejsilnější citový prožitek a smířlivě tak uzavřela celou trikoloru Pana režiséra. (23.11.2012)

Krásně vyladěno do červena. Tolik malých i velkých, stylistických linií v červené, které nás provázejí celým filmem. Byť mě osobně přijde herečka Irène Jacobsová jako nevýrazná a ne příliš dobrá, v tomto snímku jsem z ní měl absolutně opačný pocit. Snad jen pro ten její jediný smutný pohled do dály na červeném pozadí jsem si ji zamiloval. Co se technického zpracování týče: Obdivuji v tomto filmu důmyslnost záběrů. Kamera a barvy, si myslím, byly velkou součástí tohoto uměleckého/dramatického koncertu. (21.12.2012)

Obdivuju s jakou citlivostí dokáže Kieslowski portrétovat jednotlivé životní situace. A s jakou virtuozitou z nich umí zkomponovat film a vypíchnout témata tak, aby divák nebyl dezorientován (nebo resp. aby byl, ale jen tak akorát). Kieslowskiho si vážím, protože nechce probírat všechny problémy vesmíru, ale pokládat otázky, zejména ty každodenní existenciální, tak, aby v divákovi rezonovaly. Aby se jimi zabýval. Však ona dobře formulovaná otázka je lepším podnětem než vlastní autorův názor. (02.03.2014)

vždykcy když jsem měla chut to vypnout to začalo byt zajímavý, a tak pořád do kola 100 minut, ale dala jsem to :) (25.10.2014)

Ze všech barevných filmů mi tento přišel asi nejzábavnější. Mladá, pohledná, ale zato sympatická a pokorná modelka Valentýna je na focení ve Švýcarsku a telefonuje si se svým vzdáleným přítelem Michelem. Opět je zde snad v každém záběru dominantní jedna barva, tentokrát nečekaně červená. Milá Valentýna omylem přejede fenku německého ovčáka, poté ji zaveze k majiteli, který je ale totálně apatický a je mu jedno, co se jí stalo a jak se bude léčit. A tak se jí Valentýna ujme, a brzy ji vyhledá pan majitel a ti dva se spolu začnou vídat. On je totiž bývalý soudce, ale stal se z něj starý podivín, který odposlouchává cizí hovory. Zábava, která by rozhodně bavila i mě, protože bych konečně zjistil, jak nedokonalí jsou ti navenek dokonalí a skvělí lidé všude okolo mě. Prý se tak o nich lze dozvědět více, než v soudní síni! Pan soudce tak ví o tajnostech a lžích lidí v jeho sousedství, o zahýbání a složitých vztazích. Valentýna s ním vede zajímavé rozhovory o životě, o svědomí, cti a morálce. Pan soudce se nakonec sám udá a odhalí svůj životní příběh, stejně jako Valentýna. Pobavila mě scéna s telefonujícím sousedem - potenciálním dealerem heroinu. A ten konec byl fakt dobrý, celá trilogie se spojila dohromady a to díky bouři a havárii trajektu v La Manche. Zároveň se ve filmu odehrává příběh mladého muže, kterému však jeho krásná přítelkyně píchá za zády s jiným. Prý se totéž stalo i kdysi panu soudci. Po zhlédnutí posledního dílu mám chuť si pustit celou trilogii znovu a vidět ty podobnosti v jednotlivých barvách. (18.03.2022)

Toto nie je nič pre vás, ktorí máte jasno v otázke zločinu a trestu, príčiny a následku, zásluhy a viny, osudu a slobodnej vôle. Samé prízemné témy, však? Lenže ruku na srdce: ak Krzysztof nesedí tam hore pri Jeho nohe, tak kto iný? (13.07.2005)

Několik motivů, které se objevují v předchozích Kieslowského filmech, se zde symbolicky setkává v jednom dokonale fungujícím celku, mistrově posledním díle vůbec. Má v moci osud člověka, nebo naopak člověk svůj osud? Jak by mohly události probíhat, pakliže by je nedalo do pohybu rozhodnutí někoho jiného? Lze nalézt pravdu a zodpovědně prohlásit, že je ta jediná a pravá? Jak můžeme soudit konání druhých, nežijeme-li jejich život? Poradilo by si se situacemi, do nichž jsme vrženi, naše alter ego lépe? A kdo nás do nich vrhá? Otázek vám po tomto filmu, zvláště máte-li již nějaké režisérovy kousky za sebou, vytane opravdu mnoho. A bude vás sužovat potřeba smeknout před Kieslowského géniem vše, co jen půjde. (03.09.2007)

* sudca * Irene Jacob * Jean-Louis Trintignant * Švajčiarsko * (24.01.2012)

Když jsem viděl celou trilogii poprvé, líbila se mi nejvíce "Modrá". Ale napodruhé už bych na vrchol posadil právě "Červenou". Může se pochlubit zřejmě nejlepšími herci a některé pohyby kamery jsou vyloženě labužnické. (28.08.2019)

Moje první Kieslowskiho "barvička". Čekal jsem vysokou kvalitu a ona se dostavila. Kieslowski opět rozebírá vztahovou psychologii postav tak jak to umí jen on. No jsem zvědav na ostatní dvě barvy (06.07.2006)

genialne dielo, nechapem ako som nan zabudol a nehodnotil. Cela trilogia je super. Filmy sa zaobidu aj bez seba, teda po kvalitativnej stranke, ale ta duchovna sila sa vytraca ak Vam nejaky diel ujde. (13.05.2008)

70% Bohužel, Kieslowskiho vypravěčský styl s důrazem na obraz s minimem slov, symboliku, víceznačnost a pomalé plynutí děje mi moc nesedí. Přesto pro mě nejzajímavější díl trilogie. (01.04.2012)

Film sa vyznačue pozoruhodnou scenaristickou prepracovanostou a velmi dobrou režiou.Film ma komorny psychologicky pribeh a vybornu Irene Jacob v hlavnej ulohe. (27.10.2017)

A drama je ještě dramatičtější - tak jak to má v dramatu být. (26.09.2002)

Trilogie se nám šťastně uzavřela. Všechny postavy přežily. Staré paní už někdo konečně pomohl vhodit tu láhev do kontejneru. Film, ve kterém se prolínají dvě roviny (v každé znich hraje důležitou úlohu soudce), aby se v závěru spojily v jeden dokonalý celek, opět okořeněný vynikající hudbou Zbygněwa Preisnera a smyslem pro detail Krzysztofa Kieslowskiho. (21.01.2008)

Lyrický příběh odehrávající se jakoby na okraji reality a snu.Málo slov ,která jsou nahrazena nádhernou kamerou,hudbou a hereckými výkony.Starý soudce a mladá studentka.Ona má problémy s láskou a on žije sám se svým zklamáním.Jeden druhého však dokáže obohatit a tak oba najdou své místo v životě.Krásné pohlazení. Jean Luis Trintignand i Iréne Jacob byli pro své role snad stvořeni. (21.02.2009)