Trois couleurs - Blanc
Trzy kolory: Biały
Tri farby: Biela
Three Colours: White
Three Colours: White
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Zbigniew Zamachowski, Julie Delpy, Janusz Gajos, Jerzy Stuhr, Grzegorz Warchoł, Jerzy Nowak, Aleksander Bardini, Cezary Harasimowicz, Jerzy Trela (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tři barvy: Bílá - tak se jmenuje druhý film z volné filmové trilogie, který natočil polský režisér Krzysztof Kieślowski. Polák Karel Karel a jeho francouzská manželka Dominique stojí před rozvodovým soudem v Paříži. Soud uzná manželčiny argumenty a rozvede je. Karel tímto okamžikem přichází o vše: o svou velkou lásku, o manželku i kadeřnický salón, do kterého vložil své celoživotní úspory, talent a řemeslnou šikovnost. Bez peněz, bez dokladů, hledaný policii pro údajné žhářství, marně hledá způsob, jak se vrátit do vlasti. Ve snaze vydělat si alespoň pár franků koncertuje v podchodu metra na hřeben a zde se také seznámí s tajemným krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci placeného zabijáka. Jen díky němu se Karel nakonec dostává do Polska, ukrytý v obrovském cestovním kufru. Doma soustředí všechny své síly k jedinému cíli: rychlému zbohatnutí. S pomocí peněz a důmyslného plánu chce Dominique přilákat z Paříže do Varšavy, aby se jí konečně mohl pomstít? Kromě satiry na dobové poměry v Polsku je film i hořkou výpovědí o mezích komunikace mezi lidmi, o individuální samotě a stavu dnešní společnosti. Hlavní postavy ztělesnili Zbigniew Zamachowski (Ohněm a mečem) a Julie Delpyová (Evropa, Evropa, Homo Faber). Film vznikl ve francouzsko-polské koprodukci v roce 1993, byl rok později oceněn Stříbrným medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (159)
Potřebujeme nebožtíka. / Můžeme koupit, dnes se dá sehnat všechno. Nevadí ruský import? Existuje zvláštní žánr: Komedie ne-komediálních tvůrců, jejichž bezútěšnost zakládá na rozpačitě vysvětlování, čemu je na místě se ve filmu smát resp. že jde o komedii, při jejímž sledování na místě smích vůbec není. Kieślowski je takovým režisérem a Bílá veselohrou bez veselí, v níž se 'hrdinovi dějí strašné věci a my se máme smát proto, že se dějí jemu a nikoliv nám' - Kieślowskiho vlastní slova, dokládající nikoliv nepatrnou vzdálenost, z níž k žánru přistupoval. K pousmání je představa, co by na takovou tvůrčí směrnici řekl třeba Claude Zidi. Minout se žánrem ale nutně neznamená vyrobit špatný film. Bílá je zajímavým, jemně mysteriózním příběhem nenápadného, smůlou pronásledovaného selfmademana 'legračního' jména, který není schopen píchat svou krásnou francouzskou ženu. Karol Karol se z Paříže se do Varšavy vrací v kufru, který na letišti zaujme vykradače zavazadel, aby se vzápětí etabloval na poli rodícího se polského volného trhu. Prostřední díl trikolórové trilogie nabízí zajímavé srovnání, jak i takový mistr jako Kieślowski zápolí s uměleckým vykreslením poměrů mafiánského kapitalismu první poloviny 90. let. Na rozdíl od jiných východoevropských tvůrců, které změna časů připravila o schopnost náhledu (česká kinematografie nabízí nepřeberné množství příkladů nižší ligy - Menzel, Olmer, Klein) neztrácí Kieślowski ze zřetele lidskost hrdinů a smysl pro věrohodnost, ale snad právě pro tyto ohledy není schopen zachytit obscénnost doby a poměrů v její nezměrnosti. Na to měla patent snad jen bezskrupulózní Věra Chytilová. ()
85%. Hodně solidní pokračování trilogie. Zajímavý příběh lásky, nenávisti a znovu lásky. Prošpikované přerodem Polska k demokracii. Herecky velmi dobře zvládnuté. Příběhem prostupují silné emoce ať už negativní nebo pozitvní a má to opravdu sílu. Jen mě mrzí závěr, kde jako by se režisér nemohl rozhodnout mezi Hollywoodským happy endem nebo evropským drsnějším koncem, ale možná, že rozuzlení se dočkám v barvě červené, pak bych hodnocení asi ještě upravil. ()
Kieslowski se mě víc dotýká svou tvorbou z Polska 80.let, ale Tři barvy jsou velice povedené. Modrá je nejvíc ženská, Bílá nejvíc tragikomická a Červená to krásně završuje. ()
Velice podařený snímek, který se mi líbil ještě více než první díl tříbarevné trilogie. Za zhlédnutí stojí minimálně kvůli bravurnímu hereckému výkonu Zbigniewa Zamachowského v hlavní roli. ()
Narozdíl od Modré je zde už více rozpoznat neobyčejný vypravěčský styl K.Kieslowskieho a o dost uvolněnější děj než v předchozím díle. Tentokrát je výrazným motivem rovnost, která je do děje začleněna takovým způsobem, že nutí diváka k zamyšlení, jak to jen ten autor myslel. ()
Celkem mě ten konec překvapil, stejně jako pár povedených vtipů. ()
(1001) Po zhliadnutí druhého Kieslowského „Farebného“ filmu som necítil o nič väčší úžas ako po zhliadnutí jeho prvého filmu Modrá. Je to zaujímavé a Zbigniew Zamachowski podáva dobrý a solídny výkon, ale nie taký dobrý ako Juliette Binoche v Blue. Julie Delpy je podľa mňa málo využívaná. Tento film mohol použiť viac scén s jej postavou (Dominique) a postavou Zamachowského (Karol), aby bolo filmu jasnejšie, prečo je do nej Karol tak zaľúbený. Chápeme jeho motív pomsty, ale ten druhý je trochu nejasný. Iróniou je, že Karol sa musí Dominique postaviť a dať ju zavrieť, aby získal rovnosť. Tiež sa rýchlo pozrite na začiatok filmu v súdnej sieni a uvidíte, ako sa Juliette Binoche snaží otvoriť dvere do súdnej siene. Ostrý a ironický scenár a trochu viac vtipu oproti predchádzajúcemu filmu, ale stále dobré. ()
Asi před rokem jsem shlédl zbylé dva díly Kieslowského barevné trilogie, ale k bílé jsem se dostal až teď, a můžu potvrdit, že sdílím obecný názor - jde o nejslabší film. Vizuální stránka je pořád na vysoké úrovni, herci jsou super a příběh je sám o sobě celkem zajímavý... Hodně důležitých aspektů mi ale přišlo jen tak nějak načrtnutých a nedostatečně propracovaných, místy jsem se taky v ději trochu ztrácel, a nejsem si tak docela jist, zda to celé vůbec dávalo smysl. Rozhodně bylo potřeba víc Julie Delpy. Jednak proto, že jsem toho chtěl víc vědět o její postavě a jejím vztahu s Karolem, ale především proto, že se rád dívám na Julie Delpy. Silných 6/10 ()
Já prostě vždycky radši černou ;) ()
Po temné modré přišla panensky bílá. Bílá je o lásce která má různé podoby a v tomhle případě je nenaplněná a neopětována. Polák Karel Karel s ní bojuje a nakonec se snaží vítězit pomstou. Jde však tahle nad láskou zvítězit? Kieslowski obrací o 180 stupňů a po modrém dramatu přichází s bílou tragikomedií, která je lidem bližší, protože se dotýká tématu, se kterým má většina z nás zkušenost. Film je to neuvěřitelně lidský a otevřený. Civilní herectví Zamachowského ještě více přibližuje příběh divákovi a není problém se s hlavní postavou ztotožnit. Díky tomu dostává "tento obyčejný" film zcela jiný rozměr. Kieslowski opět dokazal, že se dá na "malém jevišti odehrát velké divadlo". ()
Jeden z nejhlubších filmových zážitků mého života. Pořád přemýšlím, jestli se ji chce Karel pomstít, nebo ji jen vidět. ()
1. film v FK Nostalgia. 16.10.2000. S Evkou Juríkovou. A po filme do KGB na pivko. A už neviem o čom bol film, mal by som si ho pozrieť. A viem, že po filme som volal s mojim tatkom a povedal vtedy, že mamka má to, na čo napokon aj navždy odišla... Zvláštne, aké sa mi myšlienky teraz vybavujú, keď vidím ten lístok z kina. Akoby to bolo včera... ()
Nádhera. Krásné pozorovat, jak se mezi Dominique a Karolem zaměňuje láska za nenávist a naopak. Ostatně nám to dává i krásný příklad, jak moc je touha milovat křehká a jak snadno se může překulit na touhu se co nejohyzdněji pomstít. Musím říct, že snad žádný film na mě nepůsobil takto zvláštně smutným dojmem, včetně různých vedlejších prvků jako chlad polské zimy či chmurná postava Mikuláše. Ale ten konec… ten… ten mě zdrtil jako máloco. Asi je ta láska vážně věčná a nic ji jen tak lehce nerozpráší… ()
biela ma najskor stvala.bola som zvyknuta na francuzstinu aon zrazu prepne do polstiny,z ktorej sa mi chce smiat.nakoniec vsak jazyk vobec nebol dolezity a zbigniew to vsetko stacil povedat svojimi ocami alebo ak chcete,dalekohladom na nich. ()
Velmi povedené spojení komedie s dramatem, v němž se nám navíc představí velmi ujeté postavy. Žena, co zapaluje záclony, muž, jehož problémy s potencí souzní s jeho životem, sebevrah, který je ohleduplný ke své rodině a mnozí další. Tímto nálepkováním by se mohlo zdát, že film představuje karikatury jako na cirkuse, není tomu tak. Jsou jedni z nás, nebo my jako jedni z nich žijeme své malé životy. Okořeněno nápaditostí a sexuálním nábojem, s letmými kulturními přesahy směrem k nabubřelosti Francie a jejich humanitních hodnot a postkomunistické rodící se Polsko chytající se kapitalistických příležitostí a to vše v obyčejně lidském příběhu, jenž je podán velice osobitým způsobem. ()
Nemůžu než dát pět, i když zdaleka ne čistých. Neobvyklý příběh, který se docela dobře mohl přihodit, láska, která docela dobře mohla láskou skončit. Jeden z filmů, který jsem pochopil. ||| Nevím, jak dalece šlo autorovi o zachycení "rovnosti", spíše jsem vnímal rovinou vztahu, ze kterého není úniku. A ta byla dle mého vykreslena výtečně. ||| Krásná hudba Zbigniewa Preisnera, excelující Zbigniew "Marigold" Zamachowski. ()
Vícekrát promítnout tuto trilogii je nutné, ale větší časový horizont. Odhodlal sem se to hodnotit až po 3 zhlédnutí! ()
Bílá navazuje tam kde Modrá skončila a to minimálně v estetice. Přibylo trochu mrazivosti a syrovosti a opět nechybí určitá posmutnělost. Nesouhlasím s tvrzením, že se jedná o nejslabší díl trilogie. Skrývá v sobě neméně kouzla než druhé dva díly. Kieslowského tradiční známky ve hře s obrazem a géniem okamžiků jsou dostatečnými hodnotami, díky nimž i Bílá převyšuje většinu toho co v historii filmu vzniklo. Potlesk podruhé. ()
Tak po artovej modrej som si vychutnal i Bielu a opäť spokojnosť. Veľká smutná láska a kopec čierného poľského humoru navyše, sympaticky to odľahčuje hlavne Jerzy Stuhr. Odporúčam pozrieť v poľštine. ()
pomsta až za hrob (doslova) ()