Já, Olga Hepnarová

Olga skrývala v sebe jeden výrazný klad. Mne totiž vôbec neprišla ako prvoplánová kritika režimu, ale ako existencionálny pohľad do zničenej duše jedného otloukánka. Ktorý bol mimochodom navyše aj trochu mešuge. Príbeh by sa takto mohol odohrať kdekoľvek a sme svedkami pri strielačkách na amerických školách, že sa aj pravidelne odohráva. Svojim spôsobom Olgu aj môžeme chápať, len tá bohužiaľ nepochopila, čo je to možnosť výberu. (18.09.2016)

Když postavíš příběh na hlavní hrdince, můžeš být sebelepší filmař, ale pokud ti herečka nezahraje, jsi v prdeli. To ale není tento případ, protože hereckýmu výkonu, který předvádí Michalina Olszanska by zatleskala ve stoje i Meryl Streep. Viděl jsem už mnoho výborných hereckých projevů a tak s klidným svědomím můžu říci, aby si už Michalina pomalu připravovala děkovnou řeč na Českýho lva, protože tohle bylo ukázkově bezchybné splynutí s postavou. Michalina, přestala být před kamerou Michalinou a začala být Olgou. Film je po filmařský i emotivní stránce jak uragán valící na tebe super kvalitu ze všech stran, který sice po 105 minutách končí, ale ten masakr co ti způsobil v hlavě, budeš urovnávát ještě douho po skončení. Rád bych už přestal s chválou, ale ještě si neodpustím adorovat obrazovou složku, to jsou vymazlený kompozice v každým záběru, zkrátka každej posranej detail má svůj smysl. Kostýmy vynikajcí, rekvizity dokonale přesný, vedlejší role skvělý, hlavně Klára Melíšková by mohla mít za rok lví společnost. Ne, je prostě vidět, že Tomáš s Petrem věděli co chtějí a jejich výsledná práce rozhodně patří mezi to nejlepší co u nás od revoluce kdy vzniklo. (15.03.2016)

Příběh Olgy Hepnarové, dívky, která žila ve světě bolesti, utrpení a nepochopení, lze vnímat především jako obžalobu tehdejší společnosti, která se svou lhostejností a nezájmem sama odsoudila ke smrti. Memento, pramenící z hrůzného činu, vykonaného na nevinných lidech, dává na srozuměnou, že lidé jako Hepnarová překročili úzký práh mezi životem a smrtí, mezi sebou a druhými. (22.03.2020)

Psychologie, deprese, melancholie ve filmu. ....to vše jsou faktory, které mají své zašité místečko v mém filmovém srdci. Ovšem snímek Já, Olga Hepnarová si buduje depresivní linku tak dlouho, až to diváka začne nudit. Hudební absence sice přidá na depresivní a melancholické autenticitě, ale nepřidá na kvalitě zpracování, jak po stránce režisérské, tak po stránce scenáristické. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (03.05.2016)

,,ODSUZUJU VÁS K SMRTI PŘEJETÍM!... /// Realistický sedumdesátky, který v sobě ukrejvaj víc komanžský atmosféry, než všechny předlistopadový filmy dohromady (no tak dobře, trochu kecám, ale!…). Artovej film, plnej dlouhejch záběrů (včetně lesbický orgastický scény), kterej se snaží vystihnout (a celkem se to daří!) přerod bezmocnýho jedince v masovýho vraha. Michalina Olszańska vzbuzuje různorodou škálu emocí, ze kterejch vyjde vítězně ta, že Olgy byla hnusná píča, kterou člověk nemohl mít rád (no dobře, ještě vzpomínám na Mariku Šoposkou…). Kromě veškerý filmařiny mě překvapilo, že ta holka měla kurevskou pravdu! Potencionálních vrahů je mezi náma dost! Nebo ne? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Znám studentskej filmeček Všechno je sračka. 2.) Zjistím, že myšlenka GTA pochází z Česka. 3. Věřím, že svět je abstraktní hmota, která nemá žádnou hodnotu. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.08.2016)