Nymfomanka, část I.

Tenhle snímek už nemá s kamínkem nic společného, spíše se jedná o oblázek, který jedním šikovným pohybem vyklepnete. Ale proč to dělat, když je tak hladce obroušený a příjemný na dotek? Lars von Trier ve svém novém filmovém přípustku reinterpretací vstupního prostoru do nemocnice dedogmatizuje Riget, vysmívá se diváckým očekáváním, a před vyvrcholením snímek ukončuje, jen aby vytvořil očekávání nová. Filmařsky se jedná o velmi zábavné a chytré dílo („empatický vizuál“ – černobílá kapitola o umírajícím otci, neklidně se houpající kamera sledující Joe v bezvědomí, kýčovité záběry při scénách rodinné idyly s otcem…; včlenění představ druhé postavy – nezúčastněného posluchače – které povyšuje koncept nespolehlivého vyprávění; ambivalentní vidění Joe vs. Selingman, tedy jejich neustálá konfrontace jako prostředek k dovysvětlování, včleňování dalších motivů atp.; snad až rouhačský přístup k exaktním vědám, ba vědě (a její snaze pojmout vše) obecně – např.: Fibonacciho posloupnost - její role ve filmu vs. důvod vzniku; Uma Thurman jakožto personifikace mužského strachu z ženských scén, práce s humorem jako svého druhu orgasmem...) nicméně v konečném důsledku se stále jedná pouze o první část. (25.12.2013)

Lars von Trier je ďábel. Na jednu stranu napsal a zrežíroval erotické drama/porno, kterému Fifty Shades of Grey mohou otevřenou sexualitu jen závidět, na stranu druhou skvělý volnomyšlenkářský film, kterým reflektuje a nepřímo poukazuje o problémy moderní společnosti a skutečnosti, do kterých se ostatní filmaři bojí ve svých filmech byť jen dotknout. Lars je ale dostatečně zvrhlý natolik, aby se do toho vrhnul naplno. Producentskou první kino verzi, co šla do kin loni, jsem si nechal s chutí ujít, ovšem Director´s cut je úplně jiné kafe. Nemluvím jen o absolutní bezcenzurovosti, spíš o celkově syrově podaném zpracování těch nejkontroveznějších témat...80%...[23.9.2014_Cinestar_Černý most] (23.09.2014)

Prozatím spíše rozpaky z nového Larsova "kontroverzního" žertíku. Jednotlivé stylově odlišné kapitoly jsou funkční, od depresivního Deliria až po takřka groteskní (a nejzábavnější) Paní H. s Umou Thurman. Co mi ale dost lezlo na nervy, to je ten rámující rozhovor mezi Gainsbourgovou a Skarsgårdem, který se celý nese v duchu "já o koze, ty o voze". Topí se v jalových alegoriích a metaforách, které Trier navíc ubíjejícím způsobem doslovně zobrazuje. Ty alegorie jsou občas tak pitomé, že mi nezbývá nic jiného, než je považovat za Trierův uvědomělý výsměch filosofům a uměnovědcům, kteří se s oblibou snaží propojovat nepropojitelné, hledat smysluplný systém tam, kde žádný není, a nacházet hluboké pravdy v připodobňování sexuálního výletu vlakem k rybaření. Tady nic hledat nemusí, protože Trier to našel za ně. A všecko to explicitně ukázal, od náčrtku výskytu ryb v řece po grafické znázornění zlatého řezu. Věřím, že se teďka směje a prozpěvuje si do toho něco v tomto stylu. Pokud ne, tak zblbnul. Uvidíme, co přinese Volume 2. (27.12.2013)

Sláva Trierovi, že si trúfol sfilmovať tak nepohodlnú tému, ktorá každého zaujíma, ale málokto by na ňu nabral odvahu. Buďme radi, že sa do nej pustil tvorca s takou scenáristickou a filmárskou gráciou. Ktorému inému by v tak explicitnom filme, ktorého už zostrihaná kinoverzia obsahuje hard-core zábery, hrali hollywoodske hviezdy? (možno ešte Hanekemu) Dialógy, vedenie hercov, pointovanie sćen, atmosféra, to všetko tu šľape na jednotku. Nymfomanka je film pre dospelých divákov, ale nie pre jeho obnaženosť. Čím viacej toho o sexe viete a čím viacej máte skuseností a prežitkov, tým viacej z neho pochopíte. Je to film psychologicky skúmavý, vážny a smutný, ale rozprávaný s vtipom, skrz metaforické prirovnania. Definícia polyfónie je jadrom filmu a rammstainovské deja-vu do Lynchovho Lost Highway jeho korením. Som zvedavý na dvojku a ěste zvedavejší na full verziu, ktorá má už teraz vyhradené miesto v mojej poličke zásadných filmov. (31.12.2013)

Lars von Trier natočil porno pro intelektuály. Děkuju, nechci! Já raději americkou klasiku a to jsem viděl director´s cut, který by měl obsahovat ty největší prasárny a hlavně dávat alespoň trošku smysl. Naštěstí je tady upřednostněna mladší verze nymfomanky, takže jsem nemusel tolik trpět při pohledu na Charlotte Gainsbourg, jako tomu bylo u druhé části. (27.03.2015)