Nymfomanka, část II.

Hele nakonec líbilo. Skočil jsem na tuhle Triérovu natahovanou dvoudílnou hru, skoro si myslim, že jsem viděl oba díly za sebou v jednom kuse, Charlotte to hezky dala a ze Stellana se vyklubal zoufalý honibrk. Je to samozřejmě úlet, ale když jeden přistoupí na tenhle podivný svět a jeho pravidla, dokáže to vtáhnout. I když možná jen zvědavostí, jaká další úchylárna čeká za rohem… [80%; někdy 2015 a myslim že Aero] (07.02.2022)

Šíleně dlouhá stopáž té režiserské verze (179 min.) spousta hluchých pasáží přitom by to bylo super,takhle 3 silnější hvězdy.A ten konec...?Škoda,že mu nedala :-)) (15.02.2023)

Lars von Trier je ve svém posledním dvojfilmu snad nejkritičnější a nejpesimističtější. Podobně jako Tykwerovi 3 je i Nymfomanka snímkem o nechuti přizpůsobovat se tradičním rodinným vzorcům. Na rozdíl od Tykwera, který došel k (trochu všeobjímajícímu) závěru, že všichni touží po tomtéž, takže si nakonec vždycky dokážeme najít uspořádání, které bude nějak fungovat, hippiesácké dítě von Trier vidí tento konflikt mnohem vyhroceněji a nesmiřitelněji. Ať už dá člověk přednost rodině, nebo svému chtíči, v každém případě to s ním skončí špatně. Jediná účinná obrana je do této "hry" vůbec nevstoupit, a i o ni můžete kdykoli přijít. Pokud jde o rozdělení filmu do dvou částí, skoro se přikláním ke konspirační teorii, že za ním stojí sám von Trier, aby k filmu přitáhl ještě větší pozornost. Obě části totiž nemají jen odlišný rytmus a tempo, mění se i pohled na titulní postavu: Zatímco první část vykresluje její bezohlednost a sobectví hlavně prostřednictvím dopadů hrdinčiných činů na její okolí, druhá nahlodává pochybnostmi, jestli přece jen větší výhrou než začít brát v úvahu i jiné než jen své vlastní potřeby není "zůstat sama sebou" a svou "upřímností" deptat všechny kolem. Ale nakonec se přece jen ukáže, že ne. Nebo ano? :) (12.01.2014)

Jak skvěle končil první díl , tak jsem byl plný očekávání a těšil se na díl druhý. Myslím si , že ještě teď se Lars směje jak to všechno zmáknul jaký cirkus kolem toho nadělal a že nás dvakrát do kina nalákal a my plni očekávání čekali pomalu filmový zázrak. Nicméně druhý díl je pro mě trochu zklamání. První půlka se drží, ale ve druhé už mi to přišlo zdlouhavé a nastavované a to je pro tuhle látku škoda. Konec to nezachránil ba spíš naopak podělal. Neberte to tak, že říkám , že dvojka je špatná mě si oba díly získaly. Jen jsem prostě čekal větší volume nic víc!!!! (12.01.2014)

Nějak pořád nemůžu druhou část Nymfomanky strávit (tu a dnešní večeři). Co vím ale jistě, že mě nyní director's cut láká asi tolik, jako dostat tou pěknou sado rukavicí ránu přes půl obličeje. Je pravda, že mi tentokrát určité detaily lezly dost na nervy, a že bych po závěru zůstala zaraženě sedět na zadku, se také zrovna říct nedá (zlatá Melancholia a Dogville). Až bude možnost, určitě zhlédnu () ještě jednou, tentokrát celou pěkně v kuse, a pokud tohle ve zdraví přežiju, budu možná schopna ze sebe konečně vymáčknout ucelený názor na nejnovější Trierův opus. Inteligentní okénko na závěr - bylo mi divné, že můj oblíbenec W. Dafoe dostal takovou poměrně cudnou roli, pak mi došlo, že od Antikrista vlastně už nemá koule. (17.01.2014)

Čas mezi premiérou prvního a druhého dílu filmu uškodil. Několikrát jsem zaslechla, že po ne příliš dobré jedničce, která se časem ještě odležela, už jaksi nebyla odvaha na díl dva. Což je škoda. V druhém díle jsem se konečně dozvěděla podstatu všechny špatností, které bylo nutno spáchat k znovunabytí vyhaslého orgasmu. Vyhasnutí vtipně přirovnáno ke ztrátě chuti číst. Toto přirovnání bylo jedním z podnětů, abych se na trierovskou kratochvíli konečně podívala jiným okem . Prusíkův uzel mě ubezpečil, že jdu správnou cestou. Pochopila jsem " bojovou" (nezaměňovat za útočnou) přehlídku penisů, základy muškaření i němou kachnu. Nechala jsem se ulovit: neb návnada i přes nudné momenty, kalkul, který mě místa až urážel a okázalou skandálnost, byla dobrá. Zbytečně natahované představení lidského sobectví tak nakonec zanechává pocit jen velkého plácnutí do vod filmových. Tak snad příště. (21.01.2014)

Laťku nasazenou prvním dílem tentokrát Lars nejenže nepřeskočil, ale po dlouhém, předlouhlém rozběhu a za hlasitého funění a hekání nakonec shodil o tu jednu hvězdu dolů. Od první části znatelně ubylo vtipných scén, vlastně tu byla jenom jedna (černoši). Celé to na mě už bylo moc natahované a nějak mě nenapadá jiný důvod pro dvoudílné řešení než ten, aby Trier mohl na plátno nacpat všechny svoje oblíbené sexuální praktiky (i když tu zoofilii si asi pošetřil do director`s cut) a nemusela to chudák odehrát všechno Gainsberka. Zajímavé komentáře: Mertax, rawen, Popluh. (21.01.2014)

Když jsem odcházela z kina po shlédnutí 1 dílu, pořád se mi vracely myšlenky na to co jsem právě viděla a nutilo mě to o tom přemýšlet. Bohužel po shlédnutí druhého dílu se tak nestalo a z kina jsem odcházela trochu zklamaná. Některé scény bych zkrátila na polovinu a některé vypustila úplně. A stále nevím jestli se mi závěr filmu líbil nebo ne.. (22.01.2014)

Druhá část mě neoslovila jako ta první. První asi dvě třetiny super a nesou se na vlně první části, zato pak závěr je tak nějak odflaknutý nebo nevím jak to popsat. Nicméně tak trochu mi to příjde jako Babica když už nemáte další náměty na rozebrání lidské sexuality, tak všechno rozmlaťte, znasilněte a postřílejte. Nevím mě by se film libil kdyby skončil ve chvíli kdy s K. tráví vánoce, pak film hodně otočil a celý dojem mi zkazil. (25.01.2014)

Na první pohled se druhý díl tváří jako ještě drsnější, ale hlavně je v něm méně rozkoše a fantazie a ještě více pesimismu a deprese. Přes všechny následující výhrady je to výrazný a neobyčejný film, který vyčnívá nad většinu současné filmové produkce. Opravdu nápaditá je hlavně počáteční Nymfomančina dětská vize Messaliny a nevěstky babylónské s kosmickým orgasmem. Následuje srovnání „východní“ církve s prožitkem radosti a „západní“ církve s prožitkem utrpení a pak už je zbytek filmu víceméně nesen vlnou té západní tradice. Zdá se mi, že Trier se za každou cenu snaží děj nějak vygradovat a vymýšlí hodně přehnané situace, aby se postupně stále více odhalovala Nymfomančina zkaženost. Když Nymfomanka ztratí schopnost sexuálního prožitku, hledá různé tvrdší formy, jak pocit uspokojení obnovit. Nechá se tedy dobrovolně mlátit a bičovat a orgasmus se zase vrátí. Při své povaze a zájmech asi taky nemůže příliš fungovat jako matka. To všechno lze celkem pochopit. Jako přehnaná fantasmagorie ovšem působí, že začne pracovat jako svérázná exekutorka, která při vymáhání dluhů používá „sadistické“ praktiky, jež v minulosti sama na sobě poznala. K tomu si ještě „adoptuje“ mladou kriminálnici, kterou vyučí svému „řemeslu“ a se kterou naváže lesbický vztah. To už je možné brát jen jako projev absurdního humoru a ne jako reálně míněnou situaci. Trier si také ve filmu rýpnul do některých citlivých témat, kde „slušná společnost“ uplatňuje zásady „politické korektnosti“ (věci se mají nazývat pravými jmény, takže černoši jsou „negři“ a mají velké ptáky, po nichž všechny bílé ženy touží; kriminalita a patologické chování je sociálně a geneticky determinované). Seligman (německy „blažený, blahoslavený, zesnulý“) se na začátku odhaluje jako neposkvrněný panic, jehož sexuální a náboženské prožitky (důležitý poznatek, že obojí je podobné) jsou jen v literární rovině. Vypadá to, že se tedy sešly dva extrémy, které se mohou vzájemně obohatit a podělit o své zkušenosti. Na konci se však ukáže, že ani Seligman není bezpohlavní bytost, která žije pouze z literatury a klasické hudby. Jak se říká, příležitost dělá zloděje. I on dostane v noci chuť „zastrčit“, chlípně se přikrade k Nymfomančině zadnici a je zastaven až výstřelem z pistole. Konec filmu. Další iluze byla zborcena – čistota a nevinnost zřejmě neexistuje. Velká deprese. Trier ovšem někde prohlásil, že právě točením filmů zahání své deprese a (já bych ještě dodal) přenáší je na diváky. Pokud odráží obsah filmu rozpoložení jeho tvůrce, trochu se obávám, zda Lars neuvažuje, že si prožene hlavu kulí. (25.01.2014)

Zdaleke již né tak krásný a zábavný film, jako první část. Vytráci se lehkost a humor. Dvojka je temější, nudnější a zdá se mi už zbytečně vykonstruovaná. Záměrně chce zahrát na temější emoce, ale prostě se to nedaří a není to uvěřitelné. Zatím dávám tři hvězdy. Uvidíme, jak to bude vypadat celé dohromady v ultimátní verzi. (31.01.2014)

Konec, který je přitažený za vlasy se mi opravdu nelíbil... Na druhou stranu celý první děj jsem podvědomě chtěla, aby Seligman, který byl jen nečinným poslučhačem vstoupil aktivně do děje... Taky se tak stalo, ovšem mé představy předčily skutečnost... (10.02.2014)

Tak pokud "jednicka" byla relativne svizna, zabavna (misty i vtipna), dvojka byla skoro nekoukatelna. Hlavni postava je tu uz prakticky "vysinuta". A jelikoz nejsem vysinuta menohu vubec pochopit pohnutky hlavni hrdinky proc delala to ci ono. Nedokazu vstrebat dej. Sadistickou pasaz bych radeji preskocila uplne, protoze po ni jsem ztratila jakekoliv myslenky na sex. V porovnani s Antikristem jsem vsak necitila ani zadne emoce. Tak jako si obcas Antikrista pustim stejne tak Melancholii, tohle si uz urcite nikdy nepustim. Protoze je to uplne "ujety a nudny". 2** (jsou za scenu s umirajicim otcem a za svedskou trojku s cernochama v motelu). Pokud by radeji natocil reziser dvojku Nymfomanky jako klasicke porno se zajimavejma pozicema, udelal by lip... (24.02.2014)

Těšil jsem se, že budu šokován a opak byl pravdou. Ve druhé polovině dokonce několik diváků odešlo. Pionýra jen tak něco neudolá, tak jsem vydržel až do trpkého konce, kde jediný sympatický hrdina z obou dílů se naruby zvrátil jsa za to po zásluze odměněn. Jaké z toho plyne ponaučení? Když sado-maso,tak maso (uzené) v sadu (či zahradě). Když černou klobásu, tak tu ostravskou. Když "němou kachnu", tak na pekáči s křupavou kůrčičkou. To jsou potom orgasmy, panečku- a v ceně lístků do kina. Příště vyrazím na Velkou žranici. Nymfomanky go home! (14.03.2014)

Trier nie je možno to, za čo ho všeobecne považujú..(a tiež to píšem všeobecne, nie iba vo vzťahu k tomuto filmu)..pozrel som si obe časti po sebe..nie je to film, o akom sa mi zdajú vlhké, sado-maso hnus, či pseudopsycho sny..erotiku (tú skutočnú) nájde divák skôr v Lolite, sado-maso hnus u Pasoliniho a pseudopsycho snáď v každom akožeintelektuálnom filme..pretrpel som masochistické ách-to-je-fááájn-utrpenie hlavnej hrdinky a záver som už skutočne len dopozeral..nič, čo by chýbalo v publikácii "50 filmov, ktoré by ste si mali pozrieť skôr, než zistíte ako to skutočne s umením je"..ďalší z preceňovaných filmov..Joe, vitaj medzi 12 rozhnevanými mužmi..:) (50 %) (15.03.2014)

Daleko kompaktnější než Vol.1, z celého snímku je asi nejdůležitější terapeutická pasáž s osobnostním "ženským" ne-li společenským manifestem na téma "pokrytectví" tím je asi tak nějak řečeno "vše". K propojení trilogie dochází s nakonec nedokončeným skokem, závěr je podle mě lehce zbytečný, ale doslovnost je asi vzhledem k rozhlehlosti díla potřeba. Klaním se Charlotte protože tohle je životní výkon, její odosobněná a přitom životem kypící Joe je k pomilování hodná svou absolutní upřímností k sobě a celému světu, kdyby tak byla otevřená každá žena. Některé scény jsou až nepříjemně důkladné a co mi fakt vadí je ta ruční kamera, některé pasáže si přímo říkali o stativ, jinak po technické stránce nelze nic vytknout, barokní hudba vs. Rammstein no tak proč ne. Lars je typický blíženec takže všechno se odehrává tzv. ode zdi ke zdi, schizoidně, upřímně a s obrovským citem pro detail. Po Antikristovi, Melancholii a Nymfomance zbyde jen pachuť a nejasný pocit, že si všichni neustále něco nalháváme. Instinkt, láska a touha to nás dělá tím čím jsme v celé své nedokonalosti. Díky Larsi. (04.04.2014)

Myslím, že tohle bylo jedno z vašich nejslabších odbočení, Triere. (13.04.2014)

Tak ono to nebylo jen o Nymfomance, ale i o Bohu, o lásce, o hudbě... áách mé srdce plesá! (21.05.2014)

Vůči předchozímu dílu vysloveně slabota - ten předchozí se aspoň snažil šokovat a to se mu dařilo. Dvojce se to nedaří, možná proto, že jednička nasadila laťku hodně vysoko. Je psychologičtější, ale nejde dost do hloubky a divák (nebo aspoň já s přítelkyní) jsme další hlubiny její osobnosti netoužili objevovat a když to slangově dovrším "ten konec to úplně zabil". Navíc ta herečka ani není moc hezká a vidět ty její prsa, to je je nic moc zážitek. S bídou dvě hvězdičky. (22.05.2014)

Volume 2 stratil invenciu vo vymýšlaní neexistujúcich paralel "na zamyslenie", a prezentuje divákovi ďalšie druhy možných úchyliek. Nakoniec nachádza dokonca komerčné využitie nymfomaniackých skúseností, ktoré (a nielen to) predovšetkým pripomína potrebu dosiahnúť plánovanú stopáž. Strata invencie scénáristu a režiséra vyústila do dvojnásobne hlúpeho záveru. (22.07.2014)